Miraculous - Dragons story

4. kapitola

~Pohled Marinette~

„Co blázniš?" zeptal se mě. Já jsem ho silně držela. Už jsem mu viděla do obličeje. Byl to ještě kluk. Nenechám se oklamat.

„Kdo si a co po mě chceš?" zeptala jsem se.

„No já... Ehm... Zlé si to pochopila. Já... Chtěl jsem tě polekat, ale ty si v průběhů sekundy na mě skočila. Když jsme už u toho. Nemohla by si ze mě slézt. Bolí to." řekl a vzdychl bolesti. Nevěřila jsem mu. Porozhlédla jsem se po střeše. Dívala jsem se směrem z kadě se vynořil a uviděla jsem černého draka přibližujícího se k nám. *Asi ten chlapec bude též jezdcem jako já* pomyslela jsem si. Rychle jsem ho pustila a postavila se na nohy vedle něj a podala mu ruku, aby jsem mu pomohla stať.

„Já... No promiň. Nechtěla jsem ti ublížit. Vlastě chtěla. Ale to len proto, že jsem se tě bála. Nemůžeš se len tak blížit k neznámému člověku a polekat ho."

„Tak to 'neznámému' změníme na 'známému'. Jsem Chat Noir a ty?" podal mi ruku.

„Mari-... Teda vlastně..." nevěděla jsem jak se mu mám představit. Dívala jsem se po okolí a aj po sobě. Ladybug? Ano Ladybug. „Jsem Ladybug. " ruku jsem mu přijala a potřásli jsme si.

„A tohle je Plagg." ukázal na Černo-zeleného draka. Kdy se tak blízko přiblížil? Ale byl rozkošní.

„No a tohle je Tikki" a ukázala jsem směrem k Tikki. Ta se pak rozběhla a skočila na Plagga.

„Plaggu! Dlouho jsme se neviděli." křičela na něj.

„Jo už asi... 500 let?" řekl Plagg a společně s Tikki se vydali z našeho dohledu. Ještě jsem stihla zareagovat jak říká, že si musí tolik říct. S Chatem jsme se na ně dívali a nechali je. Jak nám zmizeli z dohledu tak tu bylo naprosto ticho. Nevěděla jsem co mu mám říct.

„Noo asi tu budeme spolu." přerušil ticho Chat.

„Jo. Asi jo."

„Co budem dělat?"

„To nevím."

***

Tikki s Plaggem se ještě pořad nevrátili a já jsme myslela, že se unudím k smrti. Celý boží čas jsme neprohovořili ani jedno jediné slovo. Už mi to bylo až trapné. Počula jsme Tikkin smích a co nejrychleji se postavila na nohy

„No konečně." Prohlásila jsme. Vysedla jsme na Tikki „Už musím jet Chate. Měj se!" zakřičela jsme a co nejrychleji zmizela dom. Celou cestu jsme Tikki vyčítala, že mě tam nechala. Přistáli jsme na balkóně. Rychle jsem z Tikky seskočila a proměnila. Tikki se zas zmenšila a já ji popadla a otevřela poklop od pokoje a slezla jsem po žebříku do pokoje. Převlékla jsem se do pyžama a podívala se na hodiny. Bylo...

„...Jedna hodina ráno!" vykřikla jsem a vyvalila oči na mobil. „Tak to je dost v prdeli."

„Mari nekřič. Vzbudíš rodiče."

„Jo promiň. Len. Jsem nečekala, že bude tolik hodin." nevině jsem se usmála. Tikki len zavrtěla hlavou a naznačila ať jdeme spát. Přikývla jsem a lehla si do postele a ponořila jsem se do říše snů.

***

„Mari stávej." začula jsem pisklavý hlásek. Asi patřil Tikki.

„Kolik je hodin?"

„Noo. Podle tvého mobilu. Jee. 7:30."

„Už stááááá... •zívnutí•...vam." sedla jsem si unaveně na postel. Protáhla jsem se a pomalí otevřela oči. Seskočila jsem z postele a unavenou chůzi se doplazila do koupelně, kde jsem udělala ranní hygienu. Vrátila jsem se do pokoje a tam se převlékla. Nakonec jsem šla do kuchyně si vzít svačinu. Rozhodla jsem se, že dnes snídani vynechám. Mamka s taťkou už byli v pekárně a tak jsem se nemusela obtěžovat se s nimi rozloučit a rozběhla jsem se do školy.