Diamond

Chapter 1 - YOU'RE UNBELIEVABLE

Po krásných dvou měsících klidu a pohody se to musí zase opakovat. Deset měsíců stresu a utrpení. Každopádně se ale těším, až zase uvidím Calea a Dylana. Jsou to dvojčata. S Kay jsme si daly dost práce nad tím, aby jsme toho o nich zjistily co nejvíc. Celé jméno, věk, třídu.. Dobře, dobře. Všechno to zjistila Kay, ale já jsem taky něčím přispěla. Nikomu jsme o tom, že na nich ujíždíme neřekly, ale plánujeme to. Vlastně to ví jen James, ale ten sám poznal, že se s náma něco děje a vytáhl to z nás.

Vypnu budík, který mi začal hrát melodii písničky Get Ugly, kterou nemám nijak zvlášť ráda. Ale právě to mě to vždy nutí vstát z postele a vypnout ji. Promnu si oči a když se podívám na ruce, můžu tam vidět polovinu líčení, které jsem si včera ani nestihla odlíčit. Zaskučím a přejdu do koupelny, abych to dostala ze svého obličeje a z rukou. Když se mi to povede, vyčistím si pořádně zuby a následně je na sebe vycením do zrcadla. Popadnu kartáč a rozčešu si svoje vlnité vlasy. Nanáším na obličej lehčí líčení, než včera, když v tom někdo zabuší na dveře.

„Pohni tím svým zadkem!" ozve se zpoza dveří. Můj bratr, jak nečekané.

„Máš vstávat dřív" odvětím mu s úsměvem, který nemůže vidět a nanesu si na rty rtěnku. Dokonale si umím představit jak protáčí svýma rozespalýma oříškovýma očima. „Ale máš štěstí, že jsem to dneska udělala za tebe, příště už se to nemusí opakovat" ušklíbnu se na něj, když kolem něj procházím do svého pokoje. Stoupnu si ke skříni a spokojeně se usměju. Tohle léto jsem si kompletně stihla vyměnit celý šatník, takže mám z čeho vybírat. Jen pár kousků, co jsou mému srdci nejblíž, jsem zachovala. Sáhnu po světle hnědém svetříku a černých roztrhaných skinny jeans. Ještě si vyberu k sobě ladící spodní prádlo a převleču se z pyžama. Moje pyžamo se vlastně skládá z fotbalového dresu a delších kraťasů, ale na zimu nosím normální pyžamové kalhoty, abych tu neumrzla. Do ruky si beru jen mobil a peněženku, abych si mohla zaplatit autobus do školy. Scházím schody a jdu do kuchyně, kde už sedí polovina rodiny v podobě mamky a taťky. 

„Dobré ráno" pozdravím je a posadím se na jednu z volných židlí, kde už na mě čeká snídaně. 

„Dobré zlatíčko" přejde ke mně mamka a dá mi pusu na čelo. Taťka rychle zopakuje moji frázi a omluví se, že už spěchá do práce. Obě se s ním rozloučíme a já se pustím do jídla. Jakmile dojím, což mi obvykle trvá pár minut, podívám se na hodiny a zjišťuju, že bych už měla vyrazit, abych stihla autobus. 

„Děkuju za snídani. Musím letět, aby mi neujel bus" zvedám se od stolu a prázdný talíř vkládám do dřezu. 

„Vlastně jsem myslela, že bych tě vzala? Vás oba? Když už je ten první den školy.." s otázkou v očích se na mě podívá.

„Dobře, ale sedím ve předu. Nenechám se od toho dutohlava zase zesměšňovat, že jsem moc malá na to, abych tam seděla" odvětím jí a v očích se jí zaleskne pobavení. Nakonec ale přikývne. Vracím se nahoru a posadím se na postel. Okamžitě z kapsy vytahuju mobil, abych mohla Kay napsat, že přijedu později, jelikož mě bere mamka autem. Dočkávám se odpovědi až někdy po sedmi minutách, co jen hypnotizuju její stranu chatu. Dneska jede autobusem, takže dorazí víceméně na stejný čas, jako já. 

„Zlato!" ozve se zezdola a já nastražím uši. „Jedeme, tak pojď, nebo tě tady necháme!" zazní znovu a já startuju z pohodlné pozice na posteli. Seběhnu po schodech dolů, kde už čeká mamka s klíčky v ruce a bratr, který si zrovna obouvá boty. Napodobím ho a obuju si bílé conversky. Když vzhlédnu, Matt už nikde a mamka jenom kroutí hlavou. Z kuchyně si ještě vezmu peněženku, kterou jsem tam u snídaně nechala a vyběhnu z domu. No samozřejmě. Matthew už přešlapuje u dveří spolujezdce a čeká, než mamka odemkne auto.