Little Problem(atic)-Marauders story

«Krasavec a Hvězda»

Když se ráno probrala tak málem spadla leknutím z postele. Všechny dívky stály okolo její postele a pozorovali jí.

,,Co...co to sakra tady děláte?! Jste snad narušený?!" Vykřikla najednou a posunula se co nejdál od nich.

,,Takže Ann je čas aby si nám řekla kde jsi byla než jsi přišla do Bradavic a hlavně co se s tebou poslední dobou děje. Myslím že máme právo o tom vědět," promluvila velmi vážně Lily a ostatní dívky přikyvovali.

Ani v nejmenším nejste připraveny vědět to co jsem za člověka a co se mi všechno stalo.

Pomyslela si Amanda a povzdechla si. Záporně zakývala hlavou a vstala z postele, dívky ji uhnuly a ona přešla tak aby na všechny viděla.

,,Ne. Neřeknu vám nic. Prožila jsem si toho moc na to abych vám to teď bezdůvodně řekla," odpověděla a dívky se na ní dívali překvapeně, vlastně nečekali vůbec takovou odpověď.

,,Zkuste to pochopit, neměla jsem to nikdy lehké. A prosím nemluvte o tom," řekla se sklopenou hlavou hnědovláska a odešla do koupelny.
Udělala svou každodenní hygienu a vyšla z koupelny. Všechny dívky byli zticha a snažili se na Amandu nekoukat. Amanda si rychle oblékla bílou košili a k tomu obyčejné černé legíny. Vyšla z pokoje a mířila si to přímo dolů do společensky. Jenže to ještě netušila co ji čeká.

Jakmile sešla poslední schod tak se na ni spustil kýbl s vodou a hodně ledovou. Vyjíkla a uskočila z dosahu vody jenže v tu chvíli co uskočila na ní Sirius začal stříkat z malé stříkací pistolky nechutně zeleně vypadající tekutinu.

,,Siriusi!!" zakřičela a v tu chvíli přestal a začal se tak moc chechtat, že nepostřehl pohyb před ním. Hnědovláska na něj skočila a spolu skončili na rudém koberci se znakem Nebelvíru. Amanda si na něj obkročmo sedla a začala si do jeho čisté bílé košile utírat zelenou tekutinu. A nejen na košili ale i na jeho tvář si utírala své zelené ruce. Všichni na ně koukali jako na dva blázny. Dřív rozzlobená Amanda se teď smála od ucha k uchu. Když už myslela že to stačí tak se zastavila a pořád se smála. Opřela si ruce těsně pod jeho rameny a vlasy pořád slepené od zelené tekutiny ji spadaly dolů podél obličeje. Dívali se na sebe s přiblblými úsměvy a po chvilce každému smích z tváře zmizel. Oba se zadívali do očí toho druhého a v hlavě se jim hnaly různé myšlenky. Amanda se vzpamatovala první a zvedla se ze zaraženého Blacka.

,,Myslím že jsme to schytali oba takže bod pro každého," promluvil Black a díval se na svou zelenou košili.

,,Přesně. 3:2 pro mě krasavče," řekla s pořádnou dávkou sarkasmu Amanda a už si to šinula po schodech do dívčích ložnic kde si musela kompletně vyměnit oblečení.

,,Neboj se hvězdo stejně vyhraju!" řekl velmi sebevědomě a se stejnou dávkou sarkasmu ji výrazně oslovil.
Amanda se jen zasmála a vystoupala zbytek schodů. Jenže netušila, že celou tu dobu ji sledovala osoba které se to co viděla absolutně nelíbilo. A té osobě pomalu docházela trpělivost. Už má velmi krásné hnědovlásky po krk.

***

,,Nezapomeň dneska je ta párty a ne že přijdeš pozdě! Dneska přišli balíčky s kostýmy, které jsem objednala. Jeden mám i pro tebe," řekla s nadšením Juli a sama pro sebe si zatleskala. Amanda se nuceně usmála a chápavě přikyvovala ale i tak věděla že určitě nestihne dnešní Halloweenskou párty.

,,Dobře Juli já si musím zajít ještě do učebny dějin. Asi jsem tam nechala učebnici a musím za profesorkou z věštění. Přijdu asi až večer. Nevím jestli přijdu včas. Když tak mi to nech na posteli. Kdybych nepřišla tak mě hlavně nezabíjte. Víš jak je Regentnová ukecaná," řekla a zasmála se. Lhala věděla to a proto ji to mrzelo ještě více.

Juli trochu ztuhla ale pak trochu smutně přikývla.

,,Snaž se přijít. Chtěla bych tě tam mít," řekla a pak s jednoduchým ahoj odešla každá jiným směrem.
Hnědovláska prošla pár chodbami a uslyšela za sebou někoho jak volá její jméno.

,,Ann!" volal na ni z dálky Remus. Amanda se zastavila a s úsměvem počkala až k ni vybledlý chlapec dojde.

,,Ahoj, chtěl jsem se zeptat jestli by si nešla se mnou dneska do knihovny. Musíme udělat tu esej na dějiny," zeptal se milým hlasem Remus. Amanda se usmála a byla připravená říct že ano. Jenže si uvědomila že musí jít za ředitelem této školy neboli za svým otcem a pak rovnou za Minervou která ji dnes měla dát další hodinu Nitrobrany a ihned ji úsměv opadl. Tolik věcí dneska musí zvládnout.

,,Promiň Reme mám dost na pilno takže to asi dneska nepůjde. Omlouvám se," omluvila se Removi, který se ale stále usmíval. Mávl nad tím rukou a pověděl.

,,Nevadí neomlouvej se. Alespoň se uvidíme na té dnešní párty," řekl a Amanda posmutněla ještě více.

,,Promiň Reme ale myslím že ani toto nebude možné. Na párty asi nepřijdu," řekla smutně hnědovláska a Removi už tentokrát úsměv o něco málo povadl.

,,Omluv mě ale teď už vážně budu muset jít," řekla a rychlým krokem se vydala po schodech do patra kde měl její otec pracovnu. Černá postava která ji sledovala už když si povídala s Juli a Remem ji pronásledovala i teď. Řekla heslo a vyšla schody nahoru. Zaklepala a poté vešla.

,,Ahoj, už je tady profesorka?" zeptala se mile a sedla si do křesla naproti Brumbálovi. Záporně zakýval hlavou a psal něco na kus pergamenu.

Chvíli bylo divné ticho a Amanda doufala, že profesorka přijde co nejdřív ať může po hodině odejít a snad stihnout dnešní párty.
Uběhlo už deset, dvacet, třicet, čtyřicet a dokonce celá hodina a profesorka McGonagallová nikde.

,,Kdy má profesorka přijít?" zeptala se znuděně. Sedět celou hodinu, kterou teď už mohla mít s profesorkou a někdy teď by byla na cestě do společensky a mohla se připravovat na párty.

,,Oh. Já ti to vlastně neřekl, že? Profesorka dnes nemůže přijít takže můžeš jít," Amanda byla hodnou chvíli zaražená.

,,Tím mi chceš říct, že jsem tady seděla zbytečně celou HODINU?!!" křikla nevěřícně a zvedla se ze židle. On se na ni s klidnou tváří díval přes půlměsícové brýle.

,,Nejspíš. A teď běž a užij si párty," řekl a to už Amanda vybíhala z pracovny. Na chvíli se zastavila a zamyslela se.

,,Počkat právě řekl že si mám užít párty? Jak on o ní ví?!" zeptala se nevěřícně.

,,No táta věděl vždycky všechno nejlépe," mluvila Amanda dál sama pro sebe. A pak se rozběhla. Osoba ve stínech to slyšela a zákeřně se pro sebe usmála. Byl to jeden ze zmijozelských. Prolezlý had který se snaží uškodit každému. Amanda neměla ani tušení co ji čeká..

Hoj! 🙌
Takže další díl je tady a já bych chtěla poděkovat za 1k přečtení. 😄 Vím jsem z toho strašně vycákaná ale pro mě to znamená hooodně. 😆 takže děkuju všem co tuhle story čtou 💕 Děkuju snad se vám tahle část líbila 😉😯
*EniJack*