11:11 \\ mgc [CZ]

04:00

Má oční víčka byla těžká, moje končetiny sotva fungovali. Věděla jsem, že jsem pravděpodobně měla ohromné kruhy pod očima, ale v tu chvíli mě to popravdě moc nezajímalo.

Měli tě odvézt za méně než pět hodin a já s tebou prostě musela ty poslední hodiny strávit, musela jsem něco dělat, aspoň se pokusit nějak tě dostat ven.

Zkoušela jsem mluvit s různými strážníky, říkala jsem jim, že jsi to nebyl ty, ale oni prostě neposlouchali. Nenáviděl jsi, jak se na nás teenagery dospělí dívali jako na děti, tak ses ani nepokusil nějak bránit.

Když jsem si byla naprosto jistá, že jsem mluvila s úplně každým strážníkem, sedla jsem si na kamennou lavičku přímo před tvou celu. Moje srdce bylo stejně těžké jako má oční víčka.

Položila jsem si hlavu do dlaní, pokrčila prsty na nohou, brada se mi chvěla, protože jsem nevěděla, co dělat. Nevěřili mi a cituji, rozpolcená puberťačka, která by udělala cokoliv, jen aby potěšila svého ex bez hmotného důkazu. Ale pokud mně nevěří bez nějakého důkazu, jak mohli věřit tobě?

Motala se mi hlava a třásly se mi ruce. Cítila jsem, jak mi na kalhoty dopadla slza, jak její vlhkost prosakovala skrz na moji kůži. Padaly jedna po druhé. Byly jako naše láska: zbrklý a snadný začátek, ale taky rychlý konec.

Když jsem zvedla hlavu, viděla jsem tě skrz slzy, rozmazaně. Zíral jsi na mě s očima plnýma emocí.

"Přestaň," řekl jsi se zaťatou čelistí. Tvá čelist byla ostře definovaná. Definovanější než moje budoucnost.

Nemohla jsem nic říct, tak jsem prostě jen civěla, moje tělo se pořád třáslo prázdnými vzlyky.

"Prosím." řekl jsi.

"Nemůžu," vzlykla jsem.

"Prosím, nebreč." řekl jsi a já kývla, protože jsem nevěděla, co víc říct nebo udělat.

"Pustí mě."

"Ale-," než jsem stačila cokoliv říct, skočil jsi mi do řeči a usmál ses. I když to vypadalo nuceně a byl to jen zlomek veškeré tvé veselosti, dost možná to zlepšilo můj den.

"Já vím, ale tak trochu jsem mluvil se starostou," řekl jsi a přestože jsi byl ve vězení, ze kterého ses nikdy nemusel dostat ven, jsem si nemohla nevšimnout toho známého třpytu ve tvých očích.

A uvědomila jsem si: i když jsi mě už nemiloval, nikdo nemohl nemilovat tebe.