11:11 \\ mgc [CZ]

17:00

"Je ve vězení."

To byla první novinka, kterou jsem o tobě slyšela.

Byl jsi ve vězení a já neměla tušení proč. Byl jsi ten nejsladší člověk, kterého jsem poznala, co jsi provedl, že tě zavřeli?

Zpanikařila jsem. Ne proto, že jsi byl ve vězení, ale protože to znamenalo záznam ve tvém rejstříku. Jak ses potom měl dostat na tvou vysněnou vysokou?

Musela jsem něco udělat.

Tak jsem tě navštívila. Odmítl jsi se mnou mluvit. Musela jsem se vzchopit a nerozbrečet se přede všemi.

"Co udělal?" zeptala jsem se strážníka poblíž tvých dveří. Koukal na mě nedůvěřivě.

"Kdo jste?"

"Jeho příte-" začala jsem, ale zarazila jsem se. Nebyla jsem tvoje přítelkyně. Docela jasně jsi mi to dal najevo. "jeho bývalá."

Strážník zapískal. Rozhodla jsem, že jsem ho neměla moc v lásce.

"Co udělal?" zopakovala jsem svou otázku pevnějším hlasem.

"Prý někoho zabil."

"Koho?" tlačila jsem. Můj tep se zvyšoval.

"Syna starosty." jakmile tato slova vypadla z jeho úst, moje srdce se zastavilo.

Protože já věděla, kdo zabil syna starosty, tys to nebyl. Byla jsem to já.

Svedl jsi to kvůli mě na sebe.

Dívala jsem se na tebe, jen abych viděla, že se díváš zpět. Mé oči byly rozšířené, tvé prosebné. Znala jsem tě dost, abych pochopila, co se snažíš říct, ale já jsem tě nemohla nechat tohle udělat. Ne po tom všem, cos pro mě udělal.

Tak jsem vzala strážníka za paži a přiměla ho tak dívat se na mě.

"To nebyl on," řekla jsem, "byla jsem to já."

"To mi moje holka taky říkala. Nakonec to jsi vždycky ty." uchechtl se. Myslel si, že to je nějaká blbá hra?

"Myslíte, že je to něco jako blbej vtip?" vykřikla jsem, vyznělo to zběsileji, než jsem myslela. Nevypadal překvapeně.

"Chápu, že se snažíš ochránit svýho bejvalýho, zlatíčko, ale tohle nebude fungovat."

"Co vám sakra je!" křičela jsem. Strážník vypadal zaskočeně.

"Podívej, slečinko-" uslyšela jsem tě zavolat mé jméno. Otočila jsem se na tebe a snažila se potlačit slzy, které se draly napovrch.

Strážníka jsem ignorovala a šla přímo k tobě.

"Musíš to pochopit-" začal jsi, ale já tě přerušila.

"Tady není absolutně nic k pochopení!"

"Ano, to je. Ty jsi ho nezabila, to já." řekl jsi.

"Já jsem řídila to podělaný auto!" křičela jsem na tebe a ty jsi zatřásl hlavou. Šel jsi k mřížím a vyndal jsi ven ruku. Nevěděla jsem, co dělat. Už jsem nebyla tvoje holka.

"Miluju tě," řekl jsi, a to bylo všechno, co jsem potřebovala slyšet. Otřela jsem si zpocené dlaně o kraťasy a propletla své prsty s tvými. Zmáčkl jsi mi ruku a teplo z té tvé prosakovalo do mé.

"Vím, co dělám," řekl jsi, "v tomhle mi věř."

"Přeju si abych mohla, vážně. Ale nemůžeš si kvůli mě zničit budoucnost."

"Starosta netrvá na obvinění. Odbudou to jako autonehodu. Kdyby na tom trval, byl by obviněn z několika věcí, na které nechci, abys myslela."

"Nedělej to," prosila jsem, "prosím." ty ses jen usmíval. Milovala jsem tvůj úsměv.