11:11 \\ mgc [CZ]

00:00

Vytrhlo mě z transu, když hodiny odbily půlnoc. Číslo 12 mi připomnělo Popelku, tvůj oblíbený film. Taky mi to připomnělo tvoje chabé pokusy dělat si z toho filmu legraci.

Říkali mi, že zlomené srdce bolí, že je otřesné, ale vlastně nebylo. Cítila jsem prázdnotu, jako kdyby mi někdo vyrval srdce a několikrát na něj dupl, předtím než ho zahodil. Ty ses cítil prázdný, bezmocný. Nevypadalo to jako konec světa, ale ani že by to mělo přestat bolet.

Byl to vlastně můj první opravdový rozchod a ty jsi byl lamač mého srdce. Nedávalo to smysl, protože v posledních pár letech jsi byl ten, kdo mě zachraňoval před zhroucením a najednou jsi byl ten, kdo mě zničil.

Neudělal jsi nic. Všechno, co jsi řekl bylo, že to nebylo mnou, ale tebou, ale to stačilo k mému zhroucení. Bylo ironické, jak jediná tvoje věta mohla zlepšit můj den, nebo naopak odnést pryč všechnu radost.

Věřila jsem, že to byla moje chyba, protože jsem se zamilovala. Zamilování znamená kolaps, bolest. Ve chvíli, kdy jsem se zamilovala, jsem zničila samu sebe, ale dlouho jsi mě tak nějak držel pohromadě, nevědomky jsi mě ochraňoval. Ale jakmile jsi odešel, rozpadla jsem se na kousky. Přestal jsi mě snad milovat?

Cítila jsem se zrazená, využitá, ale moje láska k tobě byla nesmrtelná. Věděla jsem, že ve chvíli, kdy bys řekl, že mě chceš zpátky, bych za tebou hned běžela. Pak bys mě dal zase dohromady, možná bys mě i znovu miloval.

Nenáviděla jsem se za to, že i přes to, kolikrát jsi mi ublížil, jsem tě nemohla nemilovat.