Teď nebo nikdy [Dokončeno]

I.

Už od mala jsem byla tou hodnou maminčinou holčičkou. Vadilo mi to? Ani ne. Ve školce mě měly učitelky rády. Na ostatní, kteří zlobili, byly přísnější, ale na mě ne.

Když jsem měla být zticha, byla jsem zticha. Když jsem měla jíst, jedla jsem. Měla jsem malovat? Nebo spát? Všechno co chtěly, já udělala.

S mámou jsem měla vždycky hezký vztah. Byla jsem totiž ta poslušná. Být tahle hodná holka ve školce nevadilo. Nikdo to neřešil. Ostatní se se mnou normálně bavili.

No, ale když jsem začala chodit na základku, tak můj systém nefungoval. Naše třídní byla blbá a všechny nesnášela.

Nevím, co ji kdo udělal, ale muselo to být něco strašného, že se chovala takhle. Možná se s ní rozešel partner, třeba.

Ale po pravdě bych se tomu nedivila. Šíleně jí táhlo z pusy, nosila oblečení po babičce a na bradě jí rostly fousy. Vlastně jako babka vypadala, bylo jí třicet.

No na základce mě změnili kamarádi. Už jsem nebyla tou hodnou holkou...

"Emmo!" zařve matka z kuchyně. "Jídlo!"

...Od doby, co jsem začala kouřit, se na mě dívala skrz prsty a od doby, kdy jsem se vyspala s Bennettem, se náš vztah nedal považovat za vztah matka - dcera. Ignoruji matčinu výzvu a hrabu se v myšlenkách dál.

Asi v sedmé třídě donesl jeden kluk krabičku cigaret do školy. Z první mi bylo blbě (pamatuji, jak jsem ji potají kouřila na záchodě), ale ten kluk je začal nosit do školy častěji a ze mě se stal závislý kuřák.

Nikdo toho kluka neměl rád, ale byl to náš dealer cigaret a s dealerem není nutno si zahrávat.

V osmé třídě jsem se zabouchla do kluka, ani nevím, jak se jmenoval. V matice seděl se mnou, ale jediný, co si z ní pamatuji, jsou jeho modré oči.

Jenomže jak to tak bývá, nic z toho nebylo. Začal chodit s jinou holkou. Ale já nebyla smutná, byla jsem naštvaná, že jsem ho nedostala dřív. No a tak jsem se vyspala a jedním klukem.

Dělala jsem to vlastně na truc, doteď toho lituji. Patřil k druhákům na střední. Bylo to něco „wow". V tu dobu jsem slavila čtrnáct a holky mi to záviděly.

Jenomže nevěděly, že to sakra bolelo. Byla jsem atrakce ostatních, ukazovali si na mě a říkali: „To je ta co kouří a nemyslíme jen cigarety!"...

"Emmo! Jídlo!" zakřičí znovu matka.

"Nemám hlad!" křičím na ni svým chraplavým hlasem, zničeným spoustou cigaret.

No ke vzpomínkám.

...Tahle věc se roznesla do města až k místním policajtům. Řešilo se to i s rodičemi, vím, jak se matka tvářila. Tak zklamaně, pohrdavě.

Táta? Ten byl někde na služební cestě. A co se stalo s tím nebohým klukem, kterému jsem nakukala, že mi je skoro šestnáct? Šel do zařízení pro devianty. Nebo jak se to jmenovalo.

V deváté jsem se měla rozhodnout, na jakou střední chci. No vybrala mi ji máma. Nebyla to tolik placená škola a byla blízko k domu. Matka mě prostě chtěla mít pod dozorem.

Na střední jsem byla ve třídě s šesti holkami. Zbytek třídy byli kluci. Všude koloval šňupací tabák, marihuana, nějaká ta extáze.

Všude byly drogy. Začala jsem s tabákem. Ale to se rozjelo a skončila jsem u perníku. Teď už jsem čistá.

Několikrát mě v prváku chtěli vyhodit, ale protože má mamka „cálovala" školný pravidelně, ne jako matky těch "ostatních", škola si nemohla dovolit utnout zdroj pravidelných plateb.