A pak zbyde jenom jeden prázdnej pokoj, pokoj bez bombónů a milejch duší.
Doufam, že mi ještě někdy řekneš jak mi to sluší.
Poloprázdnej barák s dírou v srdci, celej vesmír je pro mě najednou černej jako krtci.
To co se děje mě trhá na malý kusy.
Snad ještě někdy, si na rozloučenou dáme na obě tváře pusy.
Chybí mi ty starý časy, když jsem ještě měla blonďatý vlasy.
Kdy ty jsi byl můj nejlepší děda, a ted bych se do tý doby chtěla vrátit, ale s cestováním čase, je to jenom zatracená věda.
Chci zase vidět to štěstí zářit ti z očí, teď se ti jenom hlava ze silnejch prášků točí.
Už je slyšet jenom ta bolest na plicích, která nás oba dělá tak slabý.
A mě všechno tolik mrzí, můj dědo.
Ale dobro existuje, a my spolu najdeme poslední střípky naděje a vyhrajem.
