Mládí

153 18 2
                                    

A teď jsme se stali něčím,
co jsme slíbili ,
že nikdy nebudem
smutný a bez chuti
dlouho s tím bojujem.

Proplouváme skrz jiný světy,
ale furt, furt se chováme
jako malý děti.

Po nocích se toulajíci prázdný duše,
lidi, který na milý otázky vždycky odpovídaj suše.

Někdo, kdo neví co bude s jeho budoucností,
srdce, který se odhaluje vždy a všude
a nikoho neohrožuje soudností.

Po nocích svlíkající se nádhery,
prvním ranním úsvitem vypínáme všechny smyslový servery.

Nakládáme se do alkoholovýho opojení,
představujem si, co by mohlo bejt, ale stejně to tak není .

Běháme za pradávnejma vzpomínkama co uvízly nám v mysli,
říkej si co chceš, stejně kvůli minulosti ztrácíš všechny smysly.

Třeseme se na další oblaky nikotinu,
vylejváme sklenku vína
naplněnou od všemožnýho splínu.

Vzlykáme do péřovýho polštáře
a bez kousku bez citu
upínáme se na starý záznamy poloprázdnýho snáře.

Vymejšlíme samý obkliky a jak nepřijít o rozum, stejně vždycky namátkou
věříme cizím vozům.

Nejistotou naplňujem bohémskou dózu,
a ve škole přežíváme další nezáživnou prózu.

Den za dnem, rok za rokem
všechno se vleče stejnym pomalym krokem.

Zatracená poezieDove le storie prendono vita. Scoprilo ora