Kam

207 21 3
                                    

Kam zmizely
ty společný propsaný noci?
Z týhle zatracený,
nečekaný lásky
už asi není nikomu pomoci.
Ani mně.
V závoji opilosti,
vyhýbáme se
své neviditelné posedlosti.
Mačkáš mě ve zvláštním objetí,
vypadá to,
že to co je mezi náma
hned teď odletí.
Šeptáš mi "mám tě rád",
ale zároveň nechceš mi naše kamarádství jentak brát.
Nechceš to ty,
nebo já?
Přivírám slastně oči,
hlava mi ale radí skončit.
Končím.
Stahuju se.
Rty nechávám zavřený.
Oba jsme tak něják
zvláštně zmámený.
Nekradu ti polibky
a ty je zas nekradeš mně.
Možná ještě někdy,
zahlídnu tě ve tmě.

Zatracená poezieWhere stories live. Discover now