Zatracená poezie

Nemiluj

Ta tekutina chutná,
jak zatracený střepy,
ty víš jak nenávidim
nedokončený věty.
Prázdný fráze,
slovo co slovo,
tvůj hlas je pro mě jedovatej,
jak požitý olovo.
Přes ty pocity,
beru další skleničku, slíbej tu křišťálovou slzu,
co uvízla mi na víčku.
Slíbej,
nemiluj.