04

4.4K 321 44
                                    

-Adrien-

Skrz okno jsem skočil k sobě do pokoje a odtransformoval jsem se.Přesně včas, o pár vteřin se opozdit tak se detransformuju ve vzduchu a tu hubu bych si rozbil ještě víc.

Sedl jsem si na postel ,,Ladybug, od teď budeš mít čestné místo na mém polštáři.'' položil jsme jí teda na ten polštář.

,,Jsi jako nějaký úchyl.'' řekl Plagg s plnou pusou.

Otočil jsem se na něj a málem mě trefilo ,,Jak si mohl sežrat všech osm krabiček s camemberem co tu byly na stole?!'' došel jsem k němu a z rukou jsem mu sebral poslední kousek camemberu.

,,Jsem přirozený talent!A teď mi ho vrať!'' snažil se mi ho vyrvat z rukou.Tak jsem ho pustil a Plagg s ním spadl na zem.

,,Musím vymyslet nějakou výmluvu proč jsem ráno nebyl doma a proč mám zašitou hlavu.Mohl bych použít make-up na zamaskování, ne?Večer zajdu za Mari si nějaký půjčit.'' v tom jsem uviděl Ladybug jak pronásleduje akumatizovaného člověka.Chtěl jsem se transformovat a běžet jí na pomoc.

,,Ne, zapomeň na to!Marinette ti to zakázala ne?'' vychrlil na mě Plagg s plnou pusou.

Praštil jsem se rukou do hlavy ,,Au!Bože já jsem vůl!Sakra au!'' skoro mi vyhrkli slzy jak jsem se do té hlavy praštil  ,,Sakra, já dal slib Mari!Snad se Ladybug nic nestane.'' kousl jsem se do spodního rtu.

Šel jsem k posteli a spadl do ní.Bože já jsem unavený.Oči se mi pomalu zavírali až jsem na konec usnul.





Probudil jsem se a koukl se na mobil.21:02. ,,21:02?Sakra!Musím k Mari pro make-up!'' vyskočil jsem z postele a zařval ,,Plaggu drápky!''



-Marinette-

Zbudila mě ťukání na poklop.Posadila jsem se promnula si oči.Tikki se schovala.Otevřela jsme poklop a tam seděl Chat.

,,Chate?Co ty tady?'' byla jsem ještě rozespalá.

,,Zbudil jsem tě?Promiň.'' skočil ke mě na postel.

,,Ne to je dobrý.Co potřebuješ?'' 

Udělal na mě kočičí oči ,,Mari.....půjčíš mi make-up?'' 

Já v sobě začala držet smích ,,Na...na co ho potřebuješ?'' 

Ukázal na tu jeho ránu na hlavě ,,S tímhle nemůžu nikam jít.''

,,Jasně pojď.Ukážu ti jak si to zamaskuješ.'' chytla jsem ho za ruku a vedla ho ze svojí postele ke svému stolu.Vytáhla jsem malý kufřík s make-upem pro případ nouze.Chata jsem posadila na židli.

Začala jsem mu tu ránu zakrývat.

,,Na to že mi tam nanášíš jenom make-up se tváříš dost pohřebně.'' začal se smát.

,,Hotovo.'' podala jsem mu zrcátko.

,,Páni!Jsi dobrá!''

,,S make-upem umí v dnešní době každý.Nic to není.'' 

,,Mari?''

,,Nooo?'' začala jsem ten kufřík balit.

,,Můžu jsem přít ráno před školou?Já bych to asi sám zamaskovat nedokázal.''

Koukla jsem na něj, koukal do země.

,,Jo, přijď.Ráda ti pomůžu.'' usmála jsem se na něj.

Stoupl si a šel ke mě.Objal mě.

,,Díky Marinette, jsi skvělá kamarádka.'' začal mi čichat k vlasům.

Byla jsem docela překvapená že mě objal, ale pak jsem ho objala taky.

,,Ty jsi zase skvělý kamarád.''

Chvíli jsme tam jen tak stáli a objímali se.

,,Marinette?S kým si to tam povídáš?Ty ještě nespíš?'' zavolala na mě máma ze zdola.

Chat se ode mě odlepil ,,Ups, promiň.''

,,Nevadí.'' ukázala jsme mu aby byl potichu.

,,S nikým si nepovídám, jdu spát.Dobrou.'' 

,,Dobrou Marinette.''

Koukla jsem se na Chata.Skoro jsme se začali smát.

,,Asi bych měl jít, Mari.'' šel k poklopu.

,,Dobrou Chate.''

,,Dobrou Mari.'' zamával mi a odešel.

Já si lehla do postele a usnula.





Tady máte kapitolu o ničem :)   Sorry

Friends at nightWhere stories live. Discover now