Friends at night

39

-Marinette-

Skočila jsem do svého pokoje a naštvaně odhodila svou kabelku.

,,Auva!'' zakřičela droboučká Tikki a vyletěla z kabelky.

,,Promiň.'' pokusila jsem se o úsměv.

,,Marinette....''

,,To je dobrý.'' sedla jsem si na židli a otevřela krabičku s mým deníčkem.

Nic jsem si nezapisovala, jenom přejížděla propiskou po stránce sem a tam.

Stránka byla brzy skoro celá promáčená.

Malá Tikki seděla na stole vedle mého deníčku a smutně na mě koukala.

,,Marinette to bude dobrý.'' pokusila se mě uklidnit.

,,Nebude, nic už nebude dobrý, nic.Myslela jsem že mě miluje, ale ne, pořád miluje Ladybug.Vedle ní nejsem nic.Moje druhé já, takzvaná Ladybug mi ničí život.Ve všem je lepší, všichni jí mají radši.'' skousla jsem si ret abych nezačala ječet.

,,Marinette, ty jsi Ladybug.'' pohladila mě po ruce.

,,Ale to nikdo, krom tebe a mě neví.On to neví, nikdo to neví.'' sesunula jsem se po židli na zem ,,Bolí to Tikki.''

,,Já vím moje maličká.'' objala mě.

Nenávidím svoje druhé já, nenávidím!

Najednou se mi zatmělo před očima a já nic neviděla.

,,Marinette!'' slyšela jsem jak zakřičela Tikki a víc už jsou neslyšela.

V té temnotě jsem viděla blikajícího akumu, v tom tichu jsem slyšela hlas Lišaje ,,Vzdej to, budeš má a pomstíš se té která tě ničí.''

,,Ne!'' zaječela jsem, nevím jestli jsem ječela jenom ve své hlavě nebo doopravdy.

Slyšela jsem jenom jeho ,,Neodmítej to.'' ,,Nebojuj.'' ,,Vzdej to.'' ,,Neodolávej.'' ,,Pomsti se.''

Bojovala jsem s tím, nechtěla jsem mu podlehnout.Ale s každým nadechnutím mě píchalo u srdce a pořád to přidávalo na síle.

Ležela jsem skoulená v klubíčku na zemi a křečovitě si držela za hlavu.

Cítila jsem se jako bych měla každou chvíli umřít, jako by mě to všechno mělo zabít.

Moje srdce i duše těžkla.Bolelo to, všechno to bolelo, ale poddat jsem se mu nemohla, kdo by mě potom zastavil, když já jsem ta na kterou spoléhají?

Akorát bych ublížila všem co miluju, jen proto že jsem naivní.

Najednou jsem ucítila prudkou, vařící bolest která mi projela páteří do každé části těla.

Bolestí jsem začala řvát a brečet ,,Tikki, po-pom-mo-c m-mi.'' řekla jsem mezi křikem, ale nevím zda mě slyšela, zda jsem to neřekla ve své hlavě.

Pomalu jsem přestala vnímat co dělám, ani nevím jestli dýchám, jestli mě tohle nezabilo a já netrpím v posmrtném životě.

,,Poddej se, nebo budeš trpět ještě víc!'' uslyšela jsem Lišaje, takže ještě dýchám.

,,Nechci, nepotřebuju pomstu.'' řekla jsem tiše, nemohla jsem skoro dýchat.

Kdybych se vzdala, zbytečně bych všem ublížila a navíc by mě neměl kdo jak odakumatizovat.

Radši zemřu, než abych byla ponížená tím, že se Ladybug nechala zakumatizovat.

Najednou se ve mě něco zlomilo, mým srdcem projela nepopsatelná bolest a já se vzdala.

Okolo mě se objevila černo-fialová záře a já přestala myslet jako já.