Friends at night

43

-Adrien/Chat Noir-

,,Co se to děje?!'' vykřikl jsem.

Půlka těch motýlů se rozprostřela po Paříži a ta druhá půlka obklopila Marinette.

Ty motýli začali svítit a po chvíli z ní zmizeli.

Marinette zakřičela a dopadla na nohy na Eiffelovku.

S tou malou tečkovanou Tikki to šlehlo a spadla mi na hlavu.

Těžce jsem polkl a běžel zpátky k ní.

Běžel jsem k ní a za těch pár vteřin se několik čistých motýlů přeměnilo na akumy.

Doběhl jsem na Eiffelovku k Marinette.

Jen tam tak bezvládně ležela na zemi a skoro nedýchala.

Klekl jsem si vedle ní a vzal jsem si jí do náručí.

,,Marinette?Marinette otevři oči!Mari mluv na mě!Prosím!'' z očí mi začali téct slzy které dopadali na její tvář.

,,Musíš rozbít předmět ve kterém má akumu.'' řekla Tikki.

,,A...a kde ho má?'' řekl jsem a popotáhl.

,,Měl by jsi začít přemýšlet.'' protočila očima malá tečkovaná.

Skousl jsem si ret a začal si Marinette prohlížet.Jezdil jsem po ní pohledem nahoru a dolů, ale neviděl jsem nic v čem by mohla tu potvoru mít.Nakonec můj zrak skončil na řetízku co jsem jí dal.

,,Aby se vrátila do pořádku musím ten řetízek zničit?'' zeptal jsem se.Kývla.

Tak jsem jí tedy ten řetízek sundal a přelomil ho na dvě půlky.Vyletěl z něj akuma a já si vzpomněl co se stalo naposledy když jsme ho neočistili, ale najednou ho ta malá tečkovaná bytost spolkla.Spolkla akumu?Jako vážně?

Po chvíli otevřela pusu a ten hmyz vyletěl očištěný.

,,Jak jsi to?'' koukal jsem na ní vyděšeně.

,,Kdybych to neuměla, neumí to ani Ladybug.'' řekla lhostejně.

Koukl jsem se na Marinette a ta mi už v náručích ležela jako stará, dobrá, roztomilá Marinette.

,,Marinette?'' řekl jsem a přejel jsem jí po tváři.

Pomalu otvírala oči.Hned se koukla na mě ,,Chate?'' řekla tiše.

,,Už bude dobře, slibuji.'' dal jsem jí pusu na čelo a přitiskl si jí k hrudi ,,Všechno už bude v pořádku, už se ti nic nestane.'' začal jsem bulet jak malé děcko.

,,Chate....'' chytla se mého kostýmu a vyškrábala se k mému krku.Pevně mě objala ,,Pomoc mi vstát, prosím.'' řekla roztřeseným hlasem.

Chytl jsem jí kolem pasu a stoupl jsem s ní v náručí.

,,Co chceš dělat?'' zeptal jsem se jí.

Držela se mě za ramena, hlavu měla položenou na mé hrudi a těžce dýchala ,,Nevidíš co se tu kvůli mě děje?Musím to napravit.''

,,Si se zbláznila?!V tomhle stavu tě nikam nepustím!'' chytl jsem jí ještě pevněji.

,,Všichni na mě spoléhají, i kdybych byla na smrtelný posteli musím vstát a jít za ně bojovat.'' vytrhla se z mého objetí a opřela se o zábradlí ,,Já to zvládnu.'' usmála se na mě.

,,To není dobrý nápad.'' stoupl jsem si k ní a chytl jí z ruku.

,,Chate, věř mi.'' chytla mě za tváře a přitom mě trošku pleskla ,,Zvládnu to.'' zářivě se usmála.

Neodolal jsem a políbil jsem její sladké rty.

Sladce se zasmála jako vždycky.Skousla si ret a dlouze se nadechla ,,Tikki transformace!''

Zasvítila rudá záře a přede mnou už stála moje kamarádka Ladybug, ale i moje milovaná Marinette.

Zrovna chtěla seskočit z Eiffelovky dolů, ale chytl jsem jí za ruku ,,Co chceš dělat?Jak to chceš udělat?'' už si příjdu jak starostlivej rodič.

,,Tak sleduj.'' usmála se ,,A pak si promluvíme jak to bude dál když znáš mojí druhou identitu.'' cvrnkla mě do nosu a skočila dolů.