Just Go Away [VKook]

10.

Jungkook

Posledních pár dnů jsem strávil doma. Byl jsem nemocný. Rodiče jsou oba v zahraničí, kam často jezdí.
Vypadalo to dobře, ale najednou se mi začaly vracet horečky a zvracení. Motala se mi hlava. Viďel jsem rozmazaně a byl jsem zpocený. Nic moc jsem nevnínal.

U dveří jsem zaregistroval postavu. Dělalo mi problém vůbec rozeznat jestli je to postava, nebo jen flek. Dokud nepřišel ke mě. Nadzvedl mě a přitiskl k sobě. Slyšel jsem nějaký hlas,  ale nerozeznal jsem co říká. Jen to, že zněl ustaraně. Cítil jsem, jak mě položil zpátky na postel a odešel.

Snažil jsem se ze sebe dostat aleposň hlásku, ale nic. Je to Tae? Musím se vzpamatovat! Nesmím ho nechat zase odejít...

Pokusil jsem se zvednout z postele. Přidržel jsem se nočního stolku. Hlava mě bolela. Chtělo se mi zase zvracet. Než jsem se stihl trochu rozhlídnout, podlomily se mi nohy a mě pohltila tma.

~~~~~~~~~~
Ráno mě probudilo ostré světlo. Bylo mi už mnohem líp. Na kraji stolku jsem viděl prášky, čaj a vodu. Taky obklady. Někdo tu byl. Nebo spíš pořád je. Otočil jsem se, když jsem zaznamenal pohyb vedle sebe. Srdce mi vynechalo úder. Taehyung... Je tu.. Nezdá se mi to? A ještě k tomu napůl svlečený. Kde nabral ty svaly, hm?

Nevydržel jsem to a natiskl se k němu a políbil ho, i když spal. Překvapeně pootevřel oči ale začal hodně rychle spolupracovat. Po chvíli se odtáhl a podíval se na mě. "Kookie. Tohle bys dělat neměl." Ozval se a vstal z postele a oblékl si tričko. Da si mikinu a šel k oknu. U okna se na mě naposledy podíval. "Tae počkej!" Vyjekl jsem. Ale on se jen usmál a vyskočil ven.
To bude pořád takhle utíkat?! Ale... V tom mě něco napadlo. Mám plán jak ho nalákat a vím, že tomuhle milý Taehyung neodolá.