Just Go Away [VKook]

Odpustíš mi?

Jungkook

Opláchnul jsem si několikrát obličej studenou vodou a kouknul jsem se na sebe do zrcadla. Povzdychl jsem si a dlouho se přemlouval k tomu, abych šel do třídy, ale z přemýšlení mě vytrhnul nějaký hlas.

"Jungkookie."

Srdce mi znovu vynechalo pár úderů. Ihned jsem věděl kdo to je. Instikntivně jsem zaběhl do jedné z kabinek a zamknul jsem se. Kroky, které se přibližovaly ke kabince mě uváděly do paniky.

"Kooie.." Ozvalo se znovu.
Neodpověděl jsem.

"Vylez Kookie prosím.."

Co po mě chce? Abych vylezl a on mě mohl zase ošukat?!

"Neříkej mi Kookie. A nevylezu. Už si od tebe nic líbit nenechám.." Zakňučel jsem zoufale.

"Já ti nechci ublížit... Přišel jsem, protože-.."

"Mě je fuk proč jsi přišel!"
Přerušil jsem ho.

"Nestačí ti, že jsi mi už zkazil život dost?!" Ani nevím kde se to všechno ve mě najednou vzalo... Všechna ta zlost.
"Nestačí ti, jak jsi mi ublížil! Nejen že jsi mě zradil a znásilnil mě! Nejen, že máš moje fotky kdy mě ty a tvoje parta..." nedopověděl jsem to, protože se mi už lámal hlas. "Nestačí ti co všechno jsi mi způsobil a to že jsem musel chodit na léčeni a dodnes jsem se z toho nedostal! Ne!..Ty prostě musíš přijít sem a podělat mi život znova!!" Vykřikl jsem.

"Kookie prosím vyslechni mě.." Vzlyknul Tae. Počkat. On brečí?! On má snad proč brečet??

"Vždycky jsme byli nejlepšípřátele a já se do tebe zamiloval! I po tom co jsi udělal...ale ..víš co? Je mi zle ze zrůd jako jsi ty!! Kéž bys...kéž bys umřel!!" Vyjekl jsem něco, co jsem ani nechtěl. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Odemkl jsem dveře a prudce je otevřel, abych mohl odejít. Nedošlo mi že za dveřmi je Taehyung a tím, jak jsem otevřel dveře se o ně silně praštil do hlavy a spadl na zem. Zastavil jsem se v šoku a podíval se na něj. Co sem to provedl?! Ne..nebylo to naschvál!! Nebo..že bych podvědomě tušil že je za dveřmi a naschvál jsem je prudce otevřel?.. Hlavou se mi honilo tolik myšlenek, zatímco Taehyung ležel na zemi s ránou na hlavě a rozraženým nosem. Měl pootevřené oči, ale pomalu je zavíral. Najednou mě sevřel pocit strachu. Strachu o něj. I po tom všem.

Nemohl jsem ho tak nechat!! Nejsem jako on! Když mu pomůžu, bude si myslet že jsem na vše zapoměl. To nechchi. Přece není možné, abych ho pořád měl aspoň teochu rád.

Z myšlenek mě vytrhl pohled na jeho zavřené oči. "Tae?.." Ozval jsem se, ale on nezareagoval. "Doprdele Taehyungu!" Kleknul jsem si k němu a zatřásl jsem s ním. Pootevřel oči a pousmál se.
Jak se teď může usmívat?!

Chvíli na mě jen hleděl a potom mi přejel prsty po tváři a a zadíval se mi do očí. "Já tě miluju ...jsi můj Kookie" Zašeptal a zavřel oči.

Okamžitě jsem zavolal sanitku, která do chvíle přijela a odvezla si Taehyunga. Zůstal jsem stát před vchodem a díval jsem se na odjíždející sanitku.

Přišel Jimin a dal mi ruku na rameno.
Nevydržel jsem to. Za dnešek toho bylo už moc. Pevně mě objal a já se rozplakal. Skočil mi pro věci a odvedl mě pomalu domů.

Tak tady máte další dílek :'3 na počtení ve škole, zatímco učitel/ka vysvětluje nějaké kraviny kterým stejně nejde rozumět xD užijte si to ┐(￣ヮ￣)┌