Krásný sen nebo nešťastná láska

Put your hands up

Vyšla jsem jako duch za zbytkem party na chodbu. Všichni plakali, bylo mi jich strašně líto, chtěla jsem taky plakat, ale jako duch, jsem to nedokázala, bohužel. Jediný člen party, který uvítal mou pozornost byla malá Anetka, zadívala se na mně a nespouštěla mně z očí, měla jsem pocit jakoby mně doopravdy viděla. Nakonec celá parta i s malou Anetkou odešli domů, ke mně domů. Žila jsem s nimi jako duch ale nikdo neměl ponětí, že tam jsem jen malá Anetka, která mně velkou záhadou viděla a měla jsem pocit, že s ním budu moci později mluvit.

Pohled Nikči

Malá Anetka, pořád kouká do neznáma a ručičku má tak jako by někoho držela za ruku a to od tě doby, co jsme přišli z nemocnice, kde Anetka zemřela. nevím co mám dělat, ale je to divné. Nikdo to neví, ale já si myslím, že vidí Anetku, naši Anetku, která před časem zemřela. víme, že Anetka tu s námi je, i když jakoby v podstatě není, ale v srdcích nás všech je, hlavně v tom Vojtovo.Vojta tu Anetčinu smrt nesl velmi špatně, i když jsme ho denně se zbytkem party uklidnovali.

Pohled Anetčina ducha

Bylo ráno, nevím kolikátého, nevím kolik hodin, vím, jen, že jsem seděla na trávě a pozorovala nádherný východ slunce s oranžovou oblohou, okolo sebe jsem slyšela jen zpívat ptactvo a dýchala ten čerstvý ranní vzdoušek, který přicházel od moře. Seděla jsem na trávě, která byla poseta ranní rosou, připadal jsem si jako živá bytost a byla jsem opět na světě, ale bohužel byla jsem pouhá bytost ze záhrobí. Říká se, že každý duch je na světě jen z jednoho důvodu a to z toho, že má chránit někoho a zemi, a po čase zmizí. Nikdy jsem tomu nechtěla věřit ale teď když to prožívám na vlastní kuůž tak tomu začínám pomalu a jistě věrit. Mela jsem pocit, že člověk, kterého mám zde na tomhle úžasném světě chránit,  je naše malá Anetka. Polouschala jsem sama sebe a začala chránit, naši malou a naprosto dokonalou Anetku.

O 15let později

Dneska je málé Anetce 15let, vlastně, už to není malá Anetka, je z ní velká slečna, je strašně krásná. Byl večer a Anetka ležela ve svém pokoji, tedy vlastně v tom, který byl můj, ale teď už není. Vkročila jsem po těch 15letech poprvé, a můj pokoj vypadal prakticky úplně stejně jako předtím, jen pár věcí bylo změněno. Anetka ležela na posteli, sluchátka v uších a trošku nahlas si zpívala. Vešla jsem přes dveře do jejího pokoje, koukla na mně, tedy vůlastně na dveře, sedla si a sundala sluchátka, a zvedla telefon, někdo ji volal, netuším kdo,ale zvedla to a mluvila do telefonu.

Dotelefonavala, šla ke skříni, převlékla se do šatů, vzala si lodičky, namalovala se a oknem vylezla ven, Nikola s Chrisem, neměli o ničem ponětí, takže teď byl Anetčin život v mých rukou. Před domem, ji vyzvedlo modré BMW, řidiče jsem neviděla ale běžela jsem za tím autem. Auto dojelo k jakému-si klubu, nejspíš hudební. Vystoupila Aneta, a řidič taky, byl to pohledný asi tak 20-letý mladík, s krátkými blond vlasy, oblečen v rudé košili, která ladila k Anetčiním šatům a černé džíny, na botách měl světlé tenisky na tkaničku, zamkl auto, vzal Anetku za zadek a odešli do klubu, samozřejmě jsem šla za nimi. Vylezla jsem  do patra a pozorovala je co se děje. Bylo něco pi půlnoci a ten neznámý mladík, zatáhl Anetku někam do pokoje, né zátahla', spíš odešel, vypadalo to jakoby s ním šla dobrovolně. Zamkli se v pokoji, prošla jsem dveřmi a koukalá na ně, bylo mi jasné, že přijde na sex, ale jako duch, tomu nezabráním. Líbali se, všemožně osahávali a svlékali, bylo divné se na to dívat.

Mladík Anetku povalil na postel a začal svazovat, nejprve nohy, potom nohy a nakonec Anetka ležela bezmocně na poseli a sténala. Najednou madík otočil a vše bylo jinak, vyndal na postel nůž a pistol a v hlavě už jsem měla cedulku POMOC!. Musela jsem něco udělat, Anetku na tomhloe světě přece chráním já, teď ji nepomůže nikdo, ani Chris ani Nikča, Anetčin život byl teď opravdu v mých rukou, zvedla jsem se ze židle, na které jsem doted sedela. Šla jsem k posteli, kde ležela Anetka a pohladila ji po tváři, nejspič mně cítila, protože zbystřila a vnímala jen mou ruku na její tváři. Šla jsem k noži, a vzala ho, byla jsem překvapena, že to jde, vzala jsem i pistol a nadpřirozenými silami, které přicházejí z nebe, z pekla, či ze záhrobí a tyto dvě vražedné věci zničila a nadělala z nich prach, který se rozfoukal. Mladík to postřehl, přišel blíž a já měla šanci, objala jsem ho okolo krku a přitačila, začal lapat po dechu, bylo jasně, že se dusí a to jsem měla v plánu, jeho dech se zmenšoval a zmenšoval, až to nakonec vzdal a upadl na zem, zkoušela jsem jestli je mrtvý a on byl, Hurá, dokázal jsem Anetku zachránit, před znásilněním a smrtí, myslím, že jsem svůj úkol splnila. Rozvázala jsem Anetku, ta se jen dívala a rozstřeseným hláskem pronesla DĚKUJU TETO ANET, ona mně viděla, ona ví, že jsem ji zachránila. Anetka se zpět oblékla, prolezla klubem ven a odcházela, chtělá jsem jít s ní, ale nemohla jsem. Začala jsem se rozpadat, a stávala jsem se větrem a vzduchem, pomalu a jistě jsem odcházela z tohoto světa, odcházela jsem z tohoto světě do bílého světla. Odcházela jsem s pocitem, že jsem zachránila Anetku a splnila úkol, který mi byl svěřen, byla jsem ráda, ukápla jsem slzu za sebe i za Vojtu, odcházela jsem s dobrým pocitem, že jsem na tomto světě ať už jako duch nebo jako člověk, nechala něco pozitivního a byla jsem za to ráda, zavřela jsem oči a už je nikdy neotevřela.............