Krásný sen nebo nešťastná láska

Jak ti to říct

Stůj nebo tě zastřelím ještě před tvou vlastní smrtí. Naproti mně stál starý chlápek a mířil na mně pistolí. Svíjela jsem se v rohu tmavè místnosti s tím tyranem. Nakonec spustil spoušť a střelil mně do břicha. Ulehla jsem k zemi, rukou jsem si začala přykrývat krvácející břišní ráno a pomalu sledovala jak zavírám oči a umírám na opuštěném a odlohlém místě kdesi v lese či v horách bez pomoci lidí v tmavé místnosti.

Rychle jsem se probudila ze spánku. Zaječela na celý pokoj a rozbrečela se. Rozletěli se dveře ve kterých stála Ema s ustrašeným výrazem. Přišla ke mně, položila mou hlavu k ní do klína a začla mně utěšovat. Nakonec mně utěšila. Vztala jsem z postele, vzala spodní prádlo, tričko s delším rukávem a legíny. Vysprchovala jsem se, udělala pečlivou ranní hygienu, oblékla se a šla na snídani. Cestou v pokoji mi zazvonil telefon. Přišla mi SMS. Čauko trenérko, jen připomínám ten dnešní trénink v 11:00 a zápas od 13:00. Sejdem se na hřišti. Kuba.
Lekla jsem se, koukla na hodiny a zjistila, že je 10:35. Vystartovala jsem pro sportovní tašku, naházela jsem do ní štulpny, dres, desky, kopačky, mikinu a náhradní kopačky a balón. Vzala jsem telefon se sluchátkama. V kuchyni jsem prolétla okolo ostatních samozřejmě kromě Nikči. Vzala jsem flašku pítího, v předsíni jsem si začala zavazovat tkaničky u mých tmavých kotníčkových tenisek. Mezitím se všichni seběhli u mně. Zvedla jsem se a v rychlosti řeka " Máme trènink a zápas, nevím kdy dorazím !!" popadla jsem tašku a zabouchla za sebou dveře. Rozběhla jsem se ke hřišti. Kluci už si kopalia rozehrávali se. Rychle jsem na sebe hodila mikinu a kraťasy, zavázala si kopáčky a vydala se hrát s klukama. Celou dobu do zápasu jsem trènovali. Bylo 12:59 a pomalu se zajahoval zapás. Seděla jsem na střídacce a povzbuzovala kluky. Párkrát se mi zatočila hlava a najednou se mi zatmělo před očima. Cítila jsem jak mi tečou slzy a začíná pobolívat hlava. Nakonec jsem zjistila, že mi Nikča s Chrisem přikryli oči když přijely s malou Anetkou z nemocnice.

Pohled Vojty
Ráno se Anetka vzbudila a byla cela ubrečená, co se jí asi zdálo ???? Nakonec jen proletěla kuchyní a oznámila, že ma trènink a zápas. Je celkově nějaká divna. Je smutná, nic jí nerozesměje a od tě doby co něco řekla Emě tak se obě chovají hrozně divně. Mám podezdření, že Anetce něco je ale nechci na ní tlačit aby mi to řekla, nechám to na ní ale mám o ní velký strach.

Pohled Anetky
Je mi každy den hůře a hůře. Nejspís to Vojta nepřežije až ho opustím. Je mi ho tak líto. Malinké slzičky se mi kutálejí po rudých tvářích a skapávají mi na mikinu. Je tak krásné když vidím Nikolku s Chrisem a malou Anetkou jak jsou šťastní, jedna velká, sťastná, tříčlená rodina. Škoda, že už to nezažiju. O mé nemoci ví jenom Ema, doufám, že to Lukymu neřekla. Musím jim to říct dnes u večeře, nebo aspoň Vojtovy.

Pohled Emy
Je mi jí líto, o její nemoci vím jen já, Luky na mně poznal, že se něco děje. Doufám, že to všem co nejdříve oznamí. Je vidět jak je smutná když jsou ostatní šťastní a nejsmutněji se kouká na malou Anetku. Její 19 a svoje dítě už mýt nebude, chudinka. Sedí s Lukym, Vojtou, Verčou, Ondrou na tribuně a koukáme jak Anetin tým hraje. Koukám na Anetku ktera stojí ve střídačce a povídá si s Nikčou a Chrisem kteří se čerstvě vrátili z nemocnice.

Večer u večeře

Pohled Anetky
Jedli jsem večeři, povídali a smáli ss u toho. Emča na mně jední okem pokukovala a sledovala moje chování. Konečně všichni dojedli. Stouola jsem si a všech 7 pohledů u stolu se na mně zadívalo. Nevydržela jsem a rozbrečela se. Emča si stoupla a všechno převyprávěla za mně. Každou minoutou jsem brečela víc a víc. Ema dovyprávěla. Holky brečely, kluci nebrečeli a tvařili se smutně a Vojta se zvedl od stolu a odešel do ložnice. Vydala jsem se za ním. Otevřela jsem dveře, seděl na posteli s usmrkanými a ubrečenými kapesníkami okolo sebe. Přišla jsem k němu, sedla si vedle něj a obejmula ho. Přitiskl si mně k sobě a pevně objal. Poližil mně na postel a lehl si ke mně. Celou noc jsem ho poslouchala jak brečí a nadává si. Konečně usnul a do rána spal jako beránek. Celou noc mi Vojta ležel na břiše a ruku měl položenou na mém stehně. Rukou jsem ho hladila po vlasech a různě si s nimi hrála.
Bylo 9 ráno, Vojta se probudil, protřel si oči, popřál mi dobré ráno a dal pusu. Zvedl se a šel do koupelny. Zvedla jsem se, stoupla si k zracadlu a lekla se sama sebe. Modro fialové velké kruhy pod očima. Vystrčené lícní kosti na tvářích. Popraskané rty. Bílou a suchou pokožku. Vyhublé ruce, nohy a břicho. Nechala jsem Vojtu vklidu v koupelně a odešla do kuchyně. Všichni spali. Zadělala jsem na palačinky a pomalu je začala péct. Upekla jsem asi 3 plné talíře palačinek. Připravila jsem marmelády, šlehačku, skořici a nutellu a nandala to na stůl. Jestě každému talír a nůž na mazání a můžeme jíst. Pomaličku se všichni začali sebýhat v kuchyni a jíst. Sedla jsem si do čela a pozorovala ostatní jak jedí moje palačinky. Jsem ráda, že mám okolo sebe tolik skvělých lidí, nejlepší kamarády, nejskvělejší kamarádky, nejbáječnějšího přítele, nejúžasnější neteř Anetku....... Z mého přemýšlení mně vytrhl brekot Anetky z vedlejšího pokoje. Pohotově jsem se zvedla a oznámila Nikče, že se o malou postarám. Přišla jsem k ní do pokoje, ležela v postýlce. Vzala jsem jí do náruče a odešla do obývacího pokoje. Stoupla jsem si k velkému prosklenému oknu a malou houpala ze strany na stranu do doby, než usnula.