Rivalové ✔️

10. I need a doctor...

 •Philip•  

Přišel jsem do pokoje a bez váhání se vrhl do sprchy, protože po tom dnešním dobrodružství jsem byl docela cítit. Byl jsem rád, že Daniel za mě obstaral koně, už jsem byl unavený a chtěl jsem jít spát co nejdřív. Vzal jsem si s sebou do koupelny tablet a pustil si ke sprchování svůj playlist, abych neusnul. Jen co jsem uslyšel Jeffreeho hlas, probral jsem se. Umyl jsem si vlasy a vylezl ze sprchy. V županu jsem se svalil na svou postel, na které ležela ta mikina, kterou mi dnes na vyjížďce půjčil. Zabořil jsem do ní hlavu a nasával jeho vůni. Přemýšlel jsem nad tím, jak se to všechno vůbec mohlo stát, byl jsem tak slepý, když jsem mu celou dobu dělal schválnosti a ponižoval ho. Cítil jsem, že se mi po tváři kutálí slzy. Bylo mi ze mě na nic. Najednou jsem uslyšel kroky a poté zvuk odemykajících se dveří. Rychle jsem zavřel oči a dělal, že už jsem usnul. V pokoji už bylo zhasnuto, tak to možná vypadalo i věru hodně. 

"Philipe?" slyšel jsem jeho hlas. Neodpovídal jsem, chtěl jsem dnes mít klid, bál jsem se, že se před ním rozbrečím, měl jsem výčitky. "Jsi tady?" zněl trochu starostlivě. Rozsvítil světlo a asi si všiml, že jsem "usnul", protože hned zhasl. Přišel ke mně blíž a chvíli nic neříkal. "Promiň, dneska toho na tebe bylo moc." pohladil mě po zádech. Bylo to tak příjemné, skoro jsem mu i něco řekl, ale kdyby věděl, že nespím, možná by přestal. Dál jsem nehybně ležel a potichu předl, když mě škrábal na zádech. "Bože, celý hoříš!" lekl se. Shodil z postele svou mikinu a přetočil mě na záda. Koutky mi cukaly, ale chtěl jsem, ať se o mě stará dál. Sáhl mi na čelo a běžel najednou odběhl do koupelny. Když se vrátil, položil mi na čelo cosi studeného a pomalu začal rozvazovat můj župan. Hodil ho na zem a já otevřel oči. "Vzpomněl sis na to, co bylo před týdnem?" pošeptal jsem a natáhl k němu ruku. "Nechtěl jsem tě vzbudit, vážně ne, ale úplně hoříš. Spinkej, postarám se o tebe a zítra to řeknu tvému trenérovi." řekl starostlivě a přikryl mě. Tak moc jsem doufal, ale nic. "Nic mi není Danny!" protestoval jsem. "Neodmlouvej a ten obklad si hezky nechej, nebo zavolám trenéra hned teď." vyhrožoval mi. Vážně mi nic není, jediné, co mi schází jsou jeho doteky a on to pořád nechápe.

Bylo ráno. Konečně ráno. Celou noc jsem nemohl spát, byl jsem tak strašně unavený, ale moje tělo protestovalo a nenechalo mě usnout. Návaly horka střídaly zimnice a strašlivé pocení. Popadal jsem dech a snažil se zahnat sucho v krku. Měl jsem pocit, že všechny moje kosti jsou tak těžké a já přitom tak slabý. Bez jeho pomoci jsem se nedokázal ani sám napít, byl jsem mu tak obrovsky vděčný, že se o mě celou noc staral. A teď, konečně usnul. Ležel vedle mě, měl na sobě ještě to, v čem se včera vrátil z vyjížďky a pevně mě držel kolem pasu. "Budíček!" zaklepala služba na dveře a Daniel hbitě vstal z postele. "Promiň, nechtěl jsem usnout." provinile se díval. "Neomlouvej se mi, to já bych se měl omluvit, že jsi mě musel celý večer hlídat." zachraptěl jsem. Daniel se ke mně naklonil a políbil mě na tvář. "Jsem rád, když se o tebe můžu starat a teď už by jsi měl spát, na snídani řeknu, že ti není dobře a dneska budeš celý den v posteli." dodal a zabouchl za sebou dveře.

Cítil jsem se tak sám. Byla to jen chvilka, co odešel, ale zdálo se mi to jako celá věčnost. Moje tělo pořád nechtělo poslouchat a neměl jsem sílu se ani  zvednout z postele. To strašné ticho mě nenechalo být, pořád jsem musel vnímat své myšlenky a taky fakt, že jsem tak zranitelný. Jediné, co jsem mohl bylo křičet. Kdyby jen Daniel věděl, co je ve skutečnosti špatně... POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Další díl je tady a musím říct, že jste mi udělali obrovskou radost. Dnes 22. července 2016 se dostala tahle slátanina do prví stovky v povídkách, jste skvělí! Bohužel počítač vypověděl službu, takže jsem vesele vyťukávala na mobile. Zítra se snad nějak vzpamatuje a budu moct opravit ty strašné překlepy :D

(opraveno)

Dája