Rivalové ✔️

9. Ha, gay!

•Daniel•

Jen co jsem mu to řekl, strašně se mně ulevilo. Muselo to vyznít tak trapně, ale překvapivě zůstal na místě stát jako přikovaný a jen držel otěže. Prohlížel jsem si ho od hlavy k patě a čekal, kdy mně řekne, že to byl jen vtip a bude to ten drzí fracek jako předtím. Ale nic se nestalo, jen stál a držel svého koně. Zdálo se mně, že zamrzl čas a jsem jediný, kdo nezamrzl spolu s ním. Koně jako by cítili napětí a klidně stáli bez hnutí, jediné, co tenhle klidný okamžik rušilo bylo moje věčně bijící srdce. Kdyby mně někdo před týdnem řekl, že řeknu Philipovi tuhle frázi, vysmál bych se mu do očí. Nevěděl jsem, co mám dělat, bylo to tak jiné a divné. "Promiň, ujelo mně to, na všechno zapomeň." řekl jsem nakonec a vyšvihl se zpátky do sedla. "Počkej, za své city se neomlouvej, smiř se s tím a smiř se se mnou." křičel na mě ze země. Bylo to legrační, vždy mně přišel drobný, ale když jsem seděl na Gingerově hřbetu, vypadal ještě menší a zranitelnější. "Nemá to cenu, stejně ti jde jen o výhru a já debil jsem řekl něco, co jsem neměl." potichu, až skoro neslyšně jsem řekl. "To není pravda Danny, nevím, jestli ti to pořád nedochází, ale cítím to stejné, co ty." měl slzy v očích a jeho hlas se chvěl.

"Prosím, dej mi šanci, jednu šanci, abych ti dokázal, že to není žádný hloupý žert, že mi na tobě opravdu záleží. Dej mi šanci a hlavně ji dej i sobě." přemlouval mě. Možná jsem se v něm spletl, ale tak či tak lidem nevěřím. "Co můžu ztratit, můj sociální život je stejně jen hromádka střepů a jsou to jen dva měsíce." řekl jsem chladně. Philip se rychle vyhoupl na koně a pobídl ho. "Tak to jedeme vyhrát!" usmál se a setřel si z očí slzy. Přišli jsme k prvnímu stanovišti a pečlivě si zapsali otázku a odpověděli na ni. Bylo to docela jednoduché, teorii mám nadrcenou nazpaměť, takže nám to nezabralo moc času. Philip mě za chvíli dojel a zařadil se vedle mě. "Mohl bych se tě zeptat na jednu takovou hloupou otázku?" řekl po chvilce ticha. "Hloupá znamená soukromá?" zděsil jsem se. "Vůbec ne, jen by mě zajímalo, co si všechno pamatuješ z té party?" smál se. Upřímně, vůbec nic! "No, byli tam snad všichni a já seděl venku se Swarim a pak mi řekl, že jsou tady všichni bukvice. Strašně jsem se nudil a šel dovnitř, když mě Jacques pořád dával nějaký chlast  a už fakt nevím. Měl bych se bát?" Philip se podezřele křenil a měl jsem docela strach z toho, co z něj vypadne. "Už si vážně vůbec nic nepamatuješ, ani trošinku?" divil se. "Ne, měl bych?" oplatil jsem mu otázku. 

Celou cestu jsme si mezi stanovišti povídali a musím uznat, že takhle jsem se dlouho nezasmál. Čím víc si se mnou vykládal, tím víc jsem mu začínal věřit a přestávala mně vadit jeho společnost. Za tak krátkou dobu jsem pochopil, jak je to v jádru milý člověk a doufal jsem, že tyhle dva měsíce nikdy neskončí. "Danny, nemáš náhradní mikinu, je mi strašná zima." klepal se, když na zem začaly dopadat první kapky rosy. Pomalu se stmívalo a i já jsem cítil, že se ochladilo. "Mám jen tuhle." sundal jsem si mikinu a podal mu ji. Philip se do mikiny bleskově zabalil a sladce se usmál. Bylo roztomilé, jak se v ní topil a jeho drobné ruce se ztrácely v až příliš dlouhých rukávech. "Už nikdy si ji nesundám!" radoval se a já se jen usmál. Zbytek cesty už jsme nic neříkali. Jeli jsme vedle sebe a jednou rukou se drželi otěží a duhou jeden druhého. Zahříval jsem jeho drobné dlaně a cítil jsem pocit bezpečí, jako bych ho znal už strašně dlouho. Možná to byla pravda. Možná jsem k němu něco cítil už předtím a maskoval jsem to nenávistí. 

Projeli jsme poslední stanoviště a pomalu jsme se dostali na silnici vedoucí k ubytovně a stájím. Celou dobu jsme se drželi za ruce a měl jsem pocit, že Philip co nevidět usne. Jemně jsem zatáhl za jeho ruku a ukázal mu, že už tam budeme. "Představ si, že jsem skoro usnul." zubil se. "Já vím, ale neboj se, za chvíli se už můžeš jít vyspinkat, jestli chceš, odsedlám Rivera za tebe." navrhl jsem . "Děkuji, jsi zlatý!" zajásal. Najednou se před námi objevila známá brána, před kterou jsme sesedli z koní. "Jel ještě někdo za vámi?" zeptal se hlavní trenér. Zavrtěl jsem hlavou, že ne a odevzdal mu papír s odpověďmi. Převzal jsem si od Philipa Rivera a oba koně uvázal před boxy a odsedlal. Pak jsem je vyčesal, zadekoval a dal jim dobrou noc... POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Milí zlatí, konečně jsem dopsala dnešní poslední díl a děkuji vám za přízeň. Tohle je snad ta nejpřeslazenější věc, jakou jsem kdy napsala, tak mě prosím neukamenujte :D. Během dneška se sledování zvedlo na krásných 170 shlédnutí a pomalu se blížíme ke dvoustovce. Děkuji vám :3.

Dája