"Gwen, vstávej" probudila mě Carol a vzala mně polštářem po hlavě. Líně jsem vstala z postele a došla jsem k šatníku ze kterého jsem vytáhla první džíny a tričko které jsem viděla. Z trouby jsem vytáhla včerejší poslední várku muffinů, kterou už jsem neměla sílu ozdobit. A konečně jsem to udělala. Najednou jsem uslyšela klepání na dveře. "Kterej blázen klepe v šest ráno" ozvala se z obýváku Carol a já se zasmála, ale šla jsem otevřít.
"Co tu děláš?"
"Jdu tě vzít ven.. "
"Já jdu, ale do práce"
"Jen běž je středa a středy nikdo nechodí a navíc zítra tam si sama" křikla na mě Carol a Nick se na mě zašklebil.
"Fajn jen si obleču džíny."
Zašla jsem do své ložnice a sama pro sebe se usmála. Jsem docela ráda že mě Nick chce někam vzít. Co si budeme namlouvat ego má sice vysoký jako věž ale je docela hodnej. Oblékla jsem si legíny a modrý svetr s puntíky a přes to hodila šedý kabát. "Tak můžeme vyrazit" usmála jsem se na Nicka, který se na mě překvapeně koukal. Zasmála jsem se a popadla ho za ruku. "Pojď ty.. Ahoj Carol"
"Kam chceš jít?" zeptala jsem se ho po chvíli co jsme šli jen tak ruku v ruce do centra. Když jsem si uvědomila že ho pořád držím za ruku až moc rychle jsem ho pustila a on se zasmál "No chtěl bych ti pořádně ukázat Londýn."
Usmála jsem se "Jo, ahá. Jen bych tě chtěla upozornit že s klukama co mají velký ego nekamarádím" on se zasmál a zakroutil hlavou na nesouhlas. "No puso, teď se mnou kamarádíš a to dost..." řekl co nejvíc povýšeným tónem a já se hodně držela, abych se nezačala smát.
Procházeli jsme Londýnem a Nick mi ukazoval všechny věci jak známé památky tak zapadlé uličky Londýna, které znají jen jeho obyvatelé. Už se začalo stmívat a uličky se začaly osvětlovat. "Děkuju moc jsem si to užila" seskočila jsem mu ze zad a usmála se na něj. "Já taky" začal se ke mě naklánět ale já jsem mu uhnula. "Promiň, já... já nemůžu" řekla jsem po chvilince ticha a rychle jsem vešla dovnitř bytu a zabouchla za sebou dveře. Carol se na mě podivně koukla a tak jsem jí celý dnešek převyprávěla.
YOU ARE READING
I hate you
Teen Fiction"Gwen!" Uslyšela jsem své jméno a strnula jsem na místě. "To ne. To nemůže být on co by tu dělal v Londýně" pomyslela jsem si a otočila jsem se za sebe. On tam stál v dešti v Londýně. Zahleděla jsem se do jeho oceánových očích ale už jsem nic necíti...
