"Zem pevná zem" zakřičela jsem když jsem konečně opustila se všemi zavazadly letiště a nadechla se čerstvého vzduchu. Otočilo se na mě pár lidí, které jsem ovšem nevnímala a rozhlídla jsem se po lidech co stáli před letištěm, když v tom jsem je zahlídla.. Malá roztomilá blondýnka, která vypadala tak mladě vedle ní stál vyšší muž s mírně našedlými vlasy a vedle něj nezaujatě čuměl do mobilu můj skvělý bratranec, který od doby co jsem ho neviděla opravdu vyrostl a musím říct, že to byl fakt kus. Rozběhla jsem se k nim a objala tetu Clair a strýčka Maxe. "Chyběla jsi nám Gwen" promluvila po chvíli ticha teta. "Vy mě taky" pousmála jsem se a přistoupila k Blaisovi, který mě očividně ještě nezaregistroval. "Bratránku" houkla jsem mu do ucha a on na mě upřel své zelené oči a objal mě. "Vyrostl si" zasmála jsem se a dala mu pusu na tvář. "Tak pojďte mládeži, ukážeme Gwendolin, kde bude bydlet" řekla teta nedočkavě. Ten byt mi navrhovala ona. Byty od ní jsou nádherné takže se moc těším až tam budeme. "A co ten "kamarád"?" zeptal se mě Blais.
Chvíli jsem byla ticho, protože jsem nevěděla co mu mám odpovědět. "Nic" poznal, že to asi nechci rozebírat, tak jsme se začali bavit o škole a jeho kamarádech. "Zavři oči Gweny" vykřikla natěšeně teta, když jsme stály před dveřmi mého nového bytu v jedenácti patrové budově. Zavřela jsem oči a překročila práh. "Můžeš" šeptli všichni tři na jednou a já otevřela oči a oněmněla jsem úžasem. Procházela jsem sedmy pokojovým bytem a stále jsem nic neříkala. První místnost byla kuchyně byla slezená do černo- stříbrna,u černého jídelního stolu byly čtyři stříbrné, kožené židle. Přešla jsem do další místnosti, tentokrát do obýváku, který byl v pastelových barvách a když jsem ho viděla v hlavě se mi vybavily bonbóny. Koupelna byla bílo-modrá a měla nádhernou, velkou vanu. Přešla jsem do ložnice, do které jsem, ale neměla chodit byl to nádherný,velký, tmavě modrý pokoj s božskou postelí s nebesy. V tom problém nebyl moc se mi líbil, ale všude na stěně byly fotky mně a jeho.. Rychle jsem zavřela dveře a pohlédla na tetu.
"Můžeš je sundat nebo vyměnit, když budeš chtít" promluvila a já se na ni vděčně koukla a objala jsem jí. "My už půjdeme zlatíčko" promluvil po chvíli strýc a zvedl se z křesla.
"Dobře" šeptla jsem a vyprovodila je ke dveřím kde jsem jim poděkovala.
YOU ARE READING
I hate you
Teen Fiction"Gwen!" Uslyšela jsem své jméno a strnula jsem na místě. "To ne. To nemůže být on co by tu dělal v Londýně" pomyslela jsem si a otočila jsem se za sebe. On tam stál v dešti v Londýně. Zahleděla jsem se do jeho oceánových očích ale už jsem nic necíti...
