I hate you

Kapitola 5- Spolubydlící?

Celou noc jsem nespala. Ale zase mám napečeno. Rozhlédla jsem se po kuchyni. Snad ani malinká část kuchyně nebyla prázdná. Všude byly muffiny, dortíky a sušenky různých druhů. Pomalu jsem je začala skládat do krabic ,aby se mi dobře odnášely. Když už jsem měla skoro hotovo ozvalo se vyzvánění mého telefonu. "Ahoj zlatíčko, mohl by u tebe týden být Blais?" tety otázka mě překvapila.. Blaisovi je 16, takže jsem moc nechápala proč.. "No jasně teto, ale proč? " teta se nad mou otázkou zasmála. "Jedeme s Maxem na dovolenou, a protože mu je 16 tak vím, že by se snažil uspořádat nějakou párty.." začala jsem se neskutečně smát. I když, je pravda, že bych se ani nedivila. "Jo klidně může, bude určitě nadšený, že může čas trávit se svou sestřenkou." teta se zasmála. A po chvíli klábosení o "důležitých" věcech se rozloučila a zavěsila. Já se převlékla do béžových džín a červeného svetru. Popadla jsem asi deset krabic a vydala se na cestu do kavárny.
"Ahoj Carol" pozdravila jsem černovlásku, když jsem pokládala krabice na jeden ze stolů.
"To si všechno upekla?" udiveně se mě ptala, když otvírala jednu krabici za druhou. Já jsem jen pokývala hlavou. Asi si všimla mích obrovských kruhů pod očima, které ani korektor nezakryl, protože se mě zeptala jestli chci kafe. Opět jsem jen přikývla. "Proč tu máš kufry?" zeptala jsem se jí, když jsem si všimla třech obrovských kufrů v rohu místnosti. Carol začala plakat. Objala jsem jí a čekala jestli mi něco řekne. "Rozešel se se mnou přítel u kterého jsem bydlela" vzlykala a já jí dál objímala. "Pšt, to bude dobrý, najdeš si lepšího" řekla jsem jí a ona se na mě podívala. "Nemám kam jít.. Rodiče žijí v Německu" překvapeně jsem se na ní podívala. "Můžeš být u mě, mám dva volné pokoje, takže jestli chceš tak jeden může být tvůj" byla jsem překvapena svojí odpovědí, přece jenom není nejinteligentnější si holku co znáte dva dny přestěhovat do bytu. Ale Carol jsem, sice nevím proč věřila a zamilovala si jí v prvním okamžiku co jsme se začely bavit. "To nejde" řekla mi a já zakroutila hlavou. "Tak hele, vím, že se neznáme dlouho, ale mám tě ráda a nemůžu tě nechat spát tady, takže po práci jdeme ke mně a pojď ochutnat to jídlo jsem zvědavá co řekneš." zasmála jsem se. "Děkuju Gwen" usmála se na mě a pustila se do prvního muffinu... "O můj bože, kdy nastoupíš já ten muffin miluju" začala se smát a já s ní.
"Klidně dneska" vydala jsem ze sebe mezi smíchem. A ona přikývla. Asi v jednu hodinu mi volal Blais, že stojí před mým bytem. "Promiň Blaisi, já na tebe zapomněla, už mám práci víš.. Tak když tak přijď klidně s někým do kavárny zářící hvězda" zasmála jsem se do telefonu a poté to položila.
Po chvíli vešlo do kavárny asi pět kluků včele s Blaisem. "Tak ty jsou luxusní" šeptla mi Rol. (ano vážně jsem Carol zkrátila na Rol😂) Musela jsem s ní souhlasit. "Čůs G" ( jakože G(dží) jako Gwen, ano dneska mám touhu podělit se o své myšlenky..) "Dáte si něco" zeptala jsem se jich z úsměvem.
"Ty jsi pekla G" zeptal se mě Blais na velice inteligentní otázku.
"Ano pekla" přitakala jsem mu. "Tak to si dáme tví čokoládový muffiny, a latte." přikývla jsem a začala na talířky nandavat pět čokoládových muffinů, mezi tím už Rol dělala kafe. " Jo Blaisi Carol s náma bude bydlet." Blais se koukl na Carol pak zpátky na mě a pak se usmál. " To mi rozhodně vadit nebude" oznámil mi. "Jo a sestřenko mohl bych jít zejtra na párty" zeptal se mě a všichni jeho kamarádi ne mě udělali puppy face. "Ale jdeme s vámi" Blaisův výraz bych si měla vyfotit. "Je to párty" řekl to jako bych nikdy nebyla na žádný. "Vážně nekecej, není mi čtyřicet, je mi devatenáct a na párty jsem byla.. Takže jdeme s tebou, jinak nejdeš" nahodila jsem sladkej výraz. "Fajn" odpověděl se sklopenou hlavou a dva kluci za ním si plácli.

"Takže tady budeš mít pokoj" ukázala jsem Carol větší fialovou místnost. "Páni, je nádhernej, děkuju moc." usmála se na mě. "A tady máš pokoj ty" ukázala jsem Blaisovi o trochu menší černo-červenou místnost.
"No nic moc sestřenko" zašklebil se na mě. "Hele buď ticho, nebo si to s tou party rozmyslím" zasmála jsem se a on se zatvářil ublíženě.
Zalezla jsem do svého pokoje a jakmile jsem padla do postele, tak jsem usnula.