Sedmadvacetiletá Natalie Adams má dokonalý život. Slušné vzdělání, slibně se rozbíhající karieru a moderní byt v centru má v její věku jen málokdo. Její dokonalý život se začne rozpadat v momentě, kdy nachází na ulici zraněného mladíka. Ačkoli odmít...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Kolem nás bylo mnoho mladých lidí, tančili na hlasitou hudbu a já dokázala cítit jejich energii. A i navzdory tomu, že jsem byla jedna z nich, jsem se cítila naprosto prázdná.
Možná jsem jenom potřebovala na chvíli vypnout. Odpočinout si od práce, dotěrných rodičů, kteří mi ještě v mých dvaceti sedmi letech nedovolovali volně dýchat.
Přivřela jsem oči a nechala se unášet rytmem. Velké kruhové náušnice mi cinkaly při každém pohybu hlavou. Zavrtěla jsem boky a otevřela oči. Daniel byl po celou dobu při mně, tančil naproti a dával tak na mě pozor, abych se vyhnula nějakému chlípníkovi, který by mě chtěl osahávat.
Byl ode mne o hlavu vyšší, stavba jeho těla byla mohutná. Kdysi prý sportoval, ale kvůli zranění toho musel nechat, a tak se raději soustředil na školu. Měl husté světlé vlasy, ale oříškově hnědé oči. Měnily barvu do zelena při prudkém slunečním světle. V ponurém baru teď byly temné.
Všimla jsem si, že několik žen se za ním ohlédlo, ale on si jich vůbec nevšímal. Díval se celou dobu pouze na mě. To byla věc, která by mě měla dostávat více do varu, než množství vypitého alkoholu. Nebylo to tak.
Hudba se změnila. Pravidelné bubnování teď připomínalo tlukot srdce, text hudby se změnil na smyslnou pletku dvou zamilovaných lidí. Tančící kolem vycítili atmosféru. Na parketu najednou zůstalo více místa. Všechny dvojice se totiž přitiskly silněji k sobě a osamělí jedinci se raději ztratili.
„Smím?" zeptal se mě Daniel.
„Jasně," usmála jsem se na něj.
Přistoupil blíže a položil ruce na mé boky. Omotala jsem si dlaně kolem jeho krku. Z jeho teplého těla sálala do ovzduší pánská vůně z cedrového dřeva, kterou často používal. Svou košili měl už trošku pomačkanou, dlouhé rukávy vyhrnuté po lokty, aby mu nebylo tak teplo, ale i přesto jsem viděla, jak se mu po spánku spustila osamělá kapička potu.
Ustoupili jsme na kraj parketu, ke zdi, která byla tvořená zrcadly. Když jste je otevřeli, mohli jste tam najít záchody. Právě tudy procházelo pár lidí, ale nikdo nám nevěnoval pozornost.
V davu jsem uviděla naši kolegyni Emmu. Osahávala se s tím cizím chlapem, který ji vyzval k tanci, a zjevně si to užívala. Usmála jsem se na ni a přenesla znovu pohled na Daniela.
„Nikdy jsem ti to neřekl, ale líbíš se mi," zamumlal.
Upřímnost a jednoduchost jeho slov mi nahrnula do tváře horko. Ochromil mě.
Rukou sklouzl dolů na můj zadek. Přitiskla jsem se k němu, ale on se mnou znovu ustoupil dozadu, dokud jsem na otevřeném výstřihu svých šatů na zádech nepocítila chlad ze zrcadla na stěně.
