Král Gredossh

Čepel z temnoty

"Bratře!" Zjekl jsem na Redosshe."Už jsem bojeschopný a mám důležitý úkol pro tebe." "Povídej, bratře" "Aby jsi ho splnil, musíš přenechat velení někomu jinému, protože...jdeme zabít Wardase." Redossh se jen pousmál a kývl na souhlas. "Zavolejte mi generála Furona!" Zavolal na sluhu, který stál venku. Ihned vyběhl. "Povídej, co bude mým úkolem, bratře?" Zeptal se mě "Vezmeš lebku Wardase a odneseš ji na nejvyšší horu Frostworldu. Určitě budeš mít, co dočinění s..emm..démonem" po tomto slově si sáhl na svou hlubokou jizvu přes hruď. "Bude sranda" radostně se zasmál. Zigiotský generál Furon vstoupil do stanu. "Ano, můj pane?" Uklonil se mu se vší počestností generál. "Nyní tě povyšuji na generála celé akce. Budeš velet všem jednotkám. Prokázal jsi mi tvou důvěru, taktické myšlení a oddanost Urdesu. Máš právo velet útoku." "Bude mi ctí, můj pane. Vaše slova si beru k srdci." Zasalutoval a odešel. "To bychom měli. Jaká je naše první zastávka?" Zeptal se bratr "Zultar. Musím sjednotit průzkumní četu."
Vyrazili jsme na mém medvědovi k portálu. Vynořili jsme se u Zultarského portálu. Museli jsme dojít do hospody u Yerdika. Zigiotská hospoda, známá díky jejich vyhlášeným Frejničkám na brusinkách. To jsou knedlíčky, plněné skořicí a Draenorským cukrem, které jsou posypané oříšky ze severu Oderonu. A jsou vařené na brusinkách, takže samotný knedlík chutná jako brusinky. Lahůdka. Každopádně se v té hospodě často setkává má četa. Když jsme procházeli ulicemi Zultaru, říkal jsem si, jak je možné, že jsem toto město tak zvětšil za tak krátkou chvíli. Všude to tak krásně žilo, každý měl na tváři úsměv, Zigiot si povídal s orkyní o prodeji housek se smíchem. Všude kvetly květiny. Parky, byly udržované. Krásné město. Došli jsme s bratrem k té hospůdce na rohu ulice. Venku měli stoly přeplněné. Bylo krásně. Slunce příjemně hřálo. Vstoupili jsme dovnitř. Zigiotský hospodský mne hned poznal a zvolal: "Přistupte k baru, náš králi, vaše přání je už předem splněno!" Šel jsem za ním. Bratr poznal tlupu orků, kteří s nim sloužili v Ederenské válce. Válce, na kterou už nikdo z orků a trollů nikdy zapomene. Válčilo se celých 10let za svobodu orků. Na planetě Jhen proti Triůdám, což jsou velcí obři se dvěmi hlavami a jedním okem na každé hlavě. My orkové a trollové jsme jim po pás. Pro takového elfa to už velký obr je. Můj bratr válčil jako mladý poslední 3roky.
Přišel jsem k hospodskému. "Hledám Felise" "Á máte štěstí," řekl mi utíraje pult baru "zrovna jsou na odchodu, ale ještě nezaplatili, takze vám dám nějakou chvíly na popovídáníčko." Se smíchem a mrknutím se otočil a podal si skleničku, aby natočil víno. "Kde jsou?" "Á já blbec, po schodech nahoru pan králi! Poroučím se." Položil sklenku ke mě a zafrčel do kuchyně. Vstal jsem, decentně jsem usrkl víno a šel i s vínem nahoru k přátelům. "Kde ten hospodskej kurva je?!" Slyšel jsem Utaha zařvat. Vstoupil jsem do místnosti, kde byla jen a pouze má četa sedící u stolu "Gredosshi! Vítej! Od bitvy u Oderonského údolí jsme tě neviděli. Pojď nám povědět, co se dělo, že jsi, jak Wardas." Řekl Felis a usadil jsem se vedle něho a Utaha. Začal jsem vyprávět až jsem došel k zadání úkolu a nové výpravy. "Říkáš draka? Dlouho jsem žádného neviděl..a já že budu s ním bojovat? To zní skvěle!" Vyřkl mistr kladiva Uterel. "Jou Jou! Už to chce další dobrodrůžo!" Výkřikli dva trollí lovci, které jsem konočně poznal jménem. Ung'vik a Chi'rik. Prý bratři. Bylo jasné, že se jde hned. Vstali jsme, sešli schody, dali peníze hospodskému, bratra spacifikovali na cestu a vyšli k bráně. Felis napsal do kamene runy Faledianu a teleportovali jsme se k Vael'dokovi. "Tož vítejte přátelé!" uvítal nás Vael "Pojďte, dám vám něco na ten souboj." Vzal nás do labortatoře, kde vytáhl truhlu. Otevřel ji a vně byly modré krystaly vyskládané v kožených ďolíkách, vytvarované ve tvaru daného krystalu. "Tejto krystaly vás uchrání před mrazivými kůzly. Dostanete ránu, ale nic vám to neudělá. Každý si to dá na krk. Gredosshi..tobě dám spíše len toto," vytáhl ze šuplíku u stolu pergamen, "když ho tam předčteš, budeš právoplatný ledový král. Wardas ťa pasoval pouze na polovičního krále, aby mohl vládnout. Při prvním kroku do ledové síně to předčti. Potichu. Ať ťa neslyší. Á málem bych zapomněl. Redossh nakonec na hó ru nepůjde sám. Musíte jít s ním a porazit démona. Pak teprve vše začne. Takže Felis bude mít dost času na to, aby sa za vámi potom vrátil. Tak. Už je čas. Všichni viete čo máte dělat?" Všichni kývli na souhlas "Tak sa připravte na teleportaci" nakreslil runy do země, začal zaříkávat, ťukl do země svou holí a my se objevili před ledovým královstvím. Nic se nezměnilo. Vyšli jsme schody, kde pořád byl zamrznutý a nabodnutý Raidok. "To on?" Zeptal se Felis s Redosshem ve stejnou chvíly "Ano.." Smutně jsem pronesl. "Teď mám větší chuť ho ubít kladivem" Řekl se zlostí Uterel. "To je Raidok? Ten slavný orkský šaman?" Zeptal se neznale Utah, všichni kývli. "Připravte se. Teď až projdeme tento vchod, může za nimi být cokoliv. Ale nejspíš tam nic nebude, jen hlas Wardase. Je zatím uvězněn v ledovém trůnu, kde vydává rozkazy. My mezitím dojdeme pro artefakty." Řekl jsem. Všichni si na to vytáhli zbraně a Uterel mi kývl na znamení, že můžeme jít. Otevřel jsem dveře a předčetl slova pergamenu. "Tres'ali te mono'tai i lhu'dei fa si. Dekuro ge quised iš'terum." Má kapuce spadla a já neúmyslně poklekl. Tu se předemnou zjevila koruna, ze které se kouřilo, díky tomu, jak moc je ta koruna ledová. Chytl jsem ji oběma rukama a nasadil ji na hlavu. Vstal jsem a šel jsem dál. Má četa šla za mnou. "Á král se nám vrátil..a né sám! Jdeš je přivést na naši stranu?" Ozval se Wardasův hlas. "Ano, ale předem si budu muset ještě něco zařídit." "Budiž!" Řekl a nastalo ticho. Jediné, co bylo slyšet, tak to byli naše kroky v ozvěně. Došli jsme ke trůnu. Za trůnem byli dveře. Otevřel jsem je. Avšak tam nic nebylo. Kývl jsem na ostatní, že to nejsou ty dveře, které hledáme. Každý začal hledat. Dlouho jsme hledali, až Felis zakřičel: "Tudy máme jít náš králi?" Aby Wardas byl zmatený. "Ano, správně učedníku!" Řekl jsem mu. "Neříkej, že je budeš cvičit, protože to by bylo naprosto skvostné!" Ozval se Wardas "Proč bych si z tebe střílel? Nemám to zapotřebí." Wardas se jen zasmál. Vešli jsme dovnitř. Malá místnost. Červený koberec vedl k malému stolku, na kterém ležela lebka. Nad ní na stěně byla pověšená jeho hůl. Felis se ihned natáhl pro hůl. Redossh pozdvihl lebku. "Tak teď se teleportuji do Faledianu. Vy se zatím vydejte na tu horu." Kývl jsem a Felis zmizel. "Jdeme." Poručil jsem. Redossh schoval lebku do své lehké brašničky u pasu. Akorát. Otevřeli jsme dveře. Šli jsme zpět. "Ale ale Gredosshi! Kam se poděl tvůj šaman?" "Musel jsem ho zabít, byl k ničemu!" "Haha! Dobře? Začínáš tomu rozumět příteli. Kam jdeš teď?" "Jdu s nimy na výpravnou stezku! Budu tu co by dup!" Zlomislně se zasmál a po ozvěně bylo ticho. Vyšli jsme ven. "Gredosshi..přijde mi to jako šílenství" "Uterele..Je těžké se s tím vyrovnat, ale Wardas je posedlý. Musíme zabít toho démona a pak jeho samotného. Bude to obtížný souboj. Nevzdávej se, to orkové nemají v povaze." Řekl jsem skleslému Uterelovi. Měl strach. Ale bylo mi jasné, že to není zrovna jednoduchý úkol. Vydali jsme se na horu. Dlouhé zasněžené cesty nás vedli k horám až na soutěsku, kde vedla cesta až na horu. Když jsme ji vyšli, zahlídli jsme postavu s kuželovým kloboukem a tenkým, ale dlouhým mečemv pochvě u pasu. Ale ihned utekla. "Co to bylo?" Tázal se Redossh. "Bůh ví. Jdeme dál. Kdyby na nás chtělo zaútočit už by to udělal." Namítl Ung'vik. Šli jsme dál. Čím výš jsme šli tím větší vítr nás ofoukával. "Která je ta nejvyšší?" Z ničeho nic se zeptal Uterel. "Podle mě tahle!" Chi'rik zakřičel, aby překřičel silný vítr "Ne! Jdete správně po téhle!" Objevil se u nás Felis. "Všechno vám řeknu potom, pojďme!" A šli jsme dál. Vyšli jsme horu a na vrcholku se tyčil chrám. Velké dlouhé sloupy drželi střechu. Brána z kamene a dveře do ní byli dřevěné. Okolo rámu brány se proplétal kamenný had. Ale měl velkou hlavu. Hlavu draka. Bylo to zvláštní. Vešli jsme dovnitř. Hala byla obrovská a vysoká. Byla dlouhá spíše do stran. Naproti nám byla mísa. Šli jsme k ní. Ta mísa levitovala. Okolo ní stály 3 sochy jakých si bojovníků s katanami. "Dejte mi tu lebku." Řekl Felis. Redossh mu ji podal. Felis ji zdvihl Nad hlavu. Začal zaříkávat. Sochám se modře rozsvítili oči. Vytáhli katany a zabodli je před sebe. Na to jim oči zhasly. Okolo mísy se vzplanul modrý plamen, který obklopil Felise. Felis nahnul lebku nad mísu a z očnic lebky začala vytékat zelená tekutina, která naplnila mísu. Po té ji nahnul zpět do původní polohy. Nastavil druhou ruku a dal ji pod lebku. Lusknul a lebka vzplála zeleným plamenem. Položil ji do mísy, která na to začala sjíždět dolů. Felis proběhl modrým plamenem a doběhl k nám. "Teď se zrodí Wardasův démon. Připravte se!"Zakřičel na nás. Ihned zazněly zvuky vytáhnutí zbraní. Mísa se položila na zem. Z ní se pomalu vysouvala postava. Velké zahnuté rohy jako beran. Zeleně svítící oči. O málo větší jak Triůda. Objevil se oblak temnoty a z ní se vynořila kosa, kterou ten démon uchopil. Dvě nohy ochlupené srstí s kopyty. Otočil se na nás a plamen zhasl. "Vy ničemové! Vysvobodili jste strážce ledového mága Wardase! Vy ho chcete zabít! Proto teď zemřete!" Řekl velice hlubokým temným hlasem a rozmáchl se s kosou. Uterel vyběhl proti němu. Já, Utah a Redossh za ním. Trollí lovci a Felis jistili situaci z dálky. Felis na nás seslal magický štít. Když se na nás kosa řítila tou všemožnou rychlostí uskočili vpřed. Octli jsme se pod jeho nohama. Uterel svým kladivem udeřil do kopyta takovou silou, že se pod ním utvořila prasklina. Démon se rozhněval a začal dupat. Redossh na mě kývl a já věděl, co mám udělat. Rozeběhl se, já už byl v pokleku a vyšvihl jsem ho. Letěl přímo nad koleno démona až do něj zabodl svou sekyru. Mezitím Utah a Uterel mu bili do lýtka. Démon nemohl nic dělat. Redossh vytáhl zabodnutou sekyru, udělal salto vzad a dopadl k nám. Pak démon se rozpřáhl kosou a sekl tak, že nás všechny odhodil. Dopadli jsme těžce. Démon se zlomyslně zasmál a rozešel se k nám. Tu jsme zaslechli vytáhnutí meče. Ta postava s kuželovým kloboukem a ten dlouhý tenký meč, jak se ukázalo, byl katana. Ta postava schovaná pod kuželovým kloboukem se proti démonovi rozeběhla a zmizela. Její údery mečem byly vidět, jako dráha letu její čepele. Nechávala za sebou černočervenou stopu. Démon měl na těle řezné rány. Upustil kosutu se zády k němu objevila ta postava. Jak démon spadl na kolena ta postava zakroužila několikrát mečem ve vzduchu a s parádou zatáhla svůj meč. Na to démon upadl na bok a rozplynul se.