Král Gredossh

Ledový král

Probudil jsem se. Cítil jsem chlad. Ležel jsem a snažil se vstát. Předemnou ta ledová deska. Odrážela obraz. Pohlédl jsem na sebe. Mé oči svítili modře. Moje tvář měla jizvu přes oko. Byl jsem oblečený do zbroje a zahalen kapucí. Nárameníky s lebkami, kterým svítili oči. Stál jsem tam. Hleděl jsem na své ruce..chtělo se mi brečet. Tu se z ničeho nic objevila v ledové desce zabodnutá sekyra. Modře zbarvená a s lebkou uprostřed. Uchopil jsem ji. Vytrhl ji z desky, která se vzápětí rozsypala a stál tam ledový trůn. Ihned jsem začal utíkat. Tím sálem jsem utíkat pryč. Pak jsem slyšel hlas Wardase. "Teď už nikam neutečeš! Jsi ledový král! Mohu tě zabít pohým slovem. Jediná tvá výhoda je, že se můžeš hnout pryč. Ale po měsíci, se automaticky sám vrátíš. Já se hnout nemohu, ty musíš z tvých vojáků udělat mrtvé rytíře a pak ovládneme všechny světy!" "Mluvíš jako král Eretidés! Museli ho zabít, aby nevyzabíjel půlku Oderonu! Jsi ničema a panovačný diktátor! Zemřeš, ale ne mou rukou. Já pak půjdu do vyhnanství. Ale ty zemřeš!" "Co to tady vykládáš?! Zemřeš ty! Nikdo mě nemůže porazit! Jsi ledový král!! Mě nemůže nikdo zabít. Pitomče." Pak se za mnou otevřel jaký si portál a vcucl mě do něj.

Objevil jsem se v trůním sále Zultaru. I když na Oderonu je teplo, mě byla zima. Nikdo tam nebyl. Vyšel jsem ven. Někteří, nevěřili svým očím. Musel jsem najít bratra. "Potřebuju se dostat na velitelství na Libionu! Šamani! Pomozte!" Zakřičel jsem. Přispěchali učitelé šamanů. Nakreslili runy před portál v Zultaru. Ihned jsem do něj vběhl. Objevil jsem se před poloprázným táborem. Šamani léčení léčili raněné. K prvnímu, kterého jsem viděl, jsem co nejrychleji přispěchal. "Králi Gredosshi? Co to máte s očima?" "To teď neřeš, musím najít bratra!" "Je na východní frontě" "Je tu někdo schopný, kdo mě tam dokáže dovést?" "Ano, Elideli?" Zvolal na jednoho trolla "Ano pane?" "Dostaneš důležitý úkol, dovést mě za mým bratrem" chopil jsem se slova "je to důležité a musim tam být, co nejdřív" "Rozumím, hodím na sebe zbroj a svoje zbraně" odběhl "Jste v pořádku?" Zeptal se šaman "Ano, ale je mi zima.." "To snad ne.." "Byl jsem Wardasem pašován na ledového krále." "Já věděl, že se mu to vymkne z ruky, raději jsem se od něj vzdálil." "Vy jste Durutek?" "Jak víte mé jméno?" "Wardas vyprávěl, jak dospěl k ledové magii" "Neměl jsem chodit.." Vběhl v zbroji elitního vojáka ten troll. Obsluhoval štít a kopí. "Můžeme jít." "Žij v míru, pokud se z toho nedostanu, tak se loučím na dobro" řekl jsem mu s odešel jsem. Z otočení jsem viděl, jak mi mával.

Šli jsme rychle. Neúprosně jsme křižovali různé cesty. Tak jak jsem žádal. Tu jsme zahlédli na cestě medvěda. Velkého jako menší katapult. Zmerčil nás. "Postavte se za mě králi." "Ne, jsem stejně bojeschopný jako ty" na to jsem vytáhl svou sekyru. Rozeběhli jsme se s Trollem na toho medvěda. Postavil se na zadní. Já udělal kotoul a stihl jsem mu sednout nohu. Spadl a já ukončil jeho trápení. Pak mi však, ale něco v hlavě řeklo: "Oživ ho." Jak? "Sekyru vztyč k nebi a řekni 'lehoss' a pak ji zasekni do trupu" Provedl jsem. Tu mu narostla jeho noha, ale bez kůže. Jen kostra. Rozsvítili se mu jeho oči modře, tak jako mě. Začal se ke mě lýsat. Vyskočil jsem na něj. "Pojedeme nebo půjdeme?" Řekl jsem trollovi, který jen stál a nevěděl, co se děje. Mě bylo jasné, že to je Wardasova objevená magie. Nasedl a pobídl jsem medvěda. Vyrazil rychleji než jsem čekal. Běželi jsme rychle. Naváděl nás až na bojiště, kde se zrovna bili Zigiotové s Kadlekama. Trollý jednotky z dálky stříleli šípy po Kadlekských jednotkách, které však pohotově zareagovali štíty. Jeli jsme skrz bojiště. Sem tam jsem rozsekl Kadleka a tak pomohl Zigiotovi. Můj trollý pomocník také takhle pomáhal. Medvěd někdy také zakousl nepřítele. Blížili jsme se k lučešnickým jednotkám. Projeli jsme mezi nimi. Většina jen koukala s otevřenou tlamou. Stan Redosshe jsem už viděl. Svého medvěda jsem dostavil před stan. Nechal jsem ho být a řekl jsem svému ochránci, ať ho pohlídá. Vešel jsem dovniř. Redossh koukaje na mapu  mě zvětřil. Vstal a jen s úžasem na mě koukal. "Co to máš za brnění? Co to máš s očima? Bratře? Jsi stále můj bratr?" "Jsem, i když tak nevypadám, ale Wardase posedla ledová magie" Ani jsem si nevšiml a za mnou stál Vael'dok. Šaman šamanů, pro kterého jsem poslal Raidoka na svět, na který se dostane jen pravý mág a šaman. On má srovnat tyto nepokoje. Já a Raidok jsme měli záložní plán. Nevím však, co se dělo potom. Vael'dok, troll jehož kly jsou velké jako mačeta, jeho kůže jest modrá, na jeho krku visí spoustu talismanů, zubů. Vysoký 3metry, dlouhými ruky až po kolena, shrbený, s holí, okolo které růně létali zelené plamínky pořád dokola. Přes oči mu vedli pramínky látky, tak aby neviděl. Vidí skrze jeho hůl a šamanskou magii. Je to legenda, která žije už druhé století na světě, odkud čerpá svou sílu a střeží nás od zlé magie. Div, že přišel. "Co si to říkal? Wardas, mladý šaman, který zešílel z ledové magie?" Řekl Vael'dok pomalu svým hlubokým, hodně chraptivým hlasem. "Řekl mi, že prý Raidok zemřel a že má pohřeb v Zultaru. Po mém proslovu k armádě mě teleportoval na nějaký ledový svět a.." "Ach Joedene! Bohu ledu Skelgele! Proč ti mladí hledají spisy té nejhorší magie? Ještě mi řekni, že je vzal z Draenoru a budeme mít nový problém v dimenzích.." Jen jsem kývl. Ohínky okolo hole začali rychle kmitat až vzpláli v jeden. "Ty teď nemůžeš kralovat." Řekl mi Vael'dok "Přenecháš svůj trůn Redosshovi, dočasně. Musím ťa vystavit několika aspektům a různým zkoužkám, zda-li ťa Wardas neovládl celého. I když to zrovna nemusíš teď cítit, může to přijít. Každopádně ťa, bohužel, nevrátím zpět do původního stavu. Uvidím, co s tebou, pojď. Redosshi, ty udržuj linii, drž sa původního plánu. Bohatě to stačí. Tvůj bratr znovu usedne na trůn, ale domnívám sa, že ťa přežije. Ale to ještě zjistím. Měj sa." Chytil mě za rameno, ťukl o zem svou holí a v tu ránu jsem se objevil někde jinde, než ve stanu.