Král Gredossh

Severské klany

Po klání a sledování soubojů, které jsou pro náš národ velice zábavný, jsem usedl na trůn a řešil různé problémy s radou starších, kteří se podílejí na vládě spíše pomáhají králi řešit problémy atpodob. Byla to neskutečná nuda. Většinou problémy s penězi a blbosti okolo nešvarů mezi sousedy. Opravdu nic záživného. Chtěl jsem si to zjednodušit a víc si to usnadnit. A tak jsem vymyslel, že takovéto problémy bude mít na starosti specialista, který bude takovéto věci řešit on. Proč bych se měl zabývat něčím, co je jednoduše řešitelné? Zbytečnost. Budu řešit skutečné problémy. Bylo na čase sjednotit ty severské klany. Po 3 týdnech jsem založil skupinu průzkumníků, se kterou jsem se vydal na sever. Nemohl jsem jen tak ponechat problémy v království stranou. Proto jsem si sebou vzal šamana specializovaný na myšlenkovou komunikaci, který se dokáže spojit se šamanem ve městě a naopak. Kdyby se něco stalo tak pomocí portálové magie, kterou by měl umět každý šaman, mě dokáže během pár setin dostat do Zultaru. Trollí lovce jsem vzal také. Královská garda nebyla potřeba, ale pojistil jsem se elitně vycvičeným vojákem z královské gardy. Odborníky na severské jazyky byly taktéž potřeba. Dostatečně vybavená skupina. Vydali jsme se ihned do Erneru, což je osada klanu Ipoferů na severu. Tento klan mám moc rád. Jsou houževnatí a jen tak se nedají a mají krásné ženy. Lorena, má družka, je Ipoferka. Takže tam mám dobré známé.

Port do Erneru byl zdlouhavý. Ale dostali jsme se tam. Začali jsme se vítat a nechali nás přespat. Nocleh byl zařízen. Mohli jsme se vydat dál od osady. Dali nám zásoby na cestu tam i zpět. Bylo poledne. Cesta nás vedla dlouho, dokud jsme nespatřili velkou osadu. Vlály tam vlajky s dračí lepkou. Na kůlech podél cesty byly napíchané vlčí hlavy. Šli jsme k jejich dřevem obestavěné osady. Vysoká dřevěná brána byla zavřená a před ní trollové v dřevěné zbroji a kyji. Vztáhly ruku před sebe. Můj specialista na jazyky Felis začal něco mlít. Asi si rozumněli. Tu na mě ukázal. Slyšel jsem své jméno. Přišel jsem k němu a přiklonil se v pase a chtěl jsem po Felisovi, aby domluvil schůzku s vůdcem klanu. Ten troll něco zařval a pak se dlouho nic nedělo. Až po nějaké chvíli otevřeli bránu. Osada na mě působila spíše jako stanoviště, stany z kůže mě neznámého zvířete. Ptal jsem se lovců, co to je za kůži, zda-li pak ji neznají. Ani oni to nevěděli, ale domnívali se, že to bude nějakého obojživelného tvora. Felis si mě vzal zatím mimo ostatní. "Jmenují se Reslové, jsou to rybáři a bývalí lovci draků. Na severu prý už nežije ani jeden drak. To je zatim vše, co mi řekl." "Díky Felisi a ted nas vedou kam?" "Za vůdcem klanu, je prý starší, ale je rozumný" "To je dobře, pojďme." Šli jsme dál mezi stany až jsme došli k modře pomalovanému stanu. Nebyl moc velký a proto jsme raději šli dovnitř jen s Felisem. Sedli jsme si dovnitř a naproti nám seděl shrbený trollský dědula s dlouhými kly zahnutými téměř až k čelu. Začal mluvit na Felise a ihned překládat: "Jmenuje se Shrelink a ptá se, co potřebujeme, že sem museli dojít jako my orkové" "Řekni, že jsem kdo jsem a že jsem přišel vyjednávat podmínky pro lepší soužití." Po zopakování v jeho řeči se trochu zamračil a pokračoval dál "Co tím myslíte? Zeptal se" zopakoval mi Felis "Nejen, že chci sjednotit naše klany, ale hlavně zde zařídit mír pro veškeré okolí. Nic se nezmění, jen když nám na to kývnou, budou chráněni před hrozbami a pokud tady Shrelink bude souhlasit, bude moci obchodovat s našemi osady za lepší peníz. Můžeme jim zlepšit živobytí, práce na poli a jaká koli pomoc bude poskytnuta" Když Felis zopakoval má slova v jejich řeči, dědula chvily mlčel, začal přemýšlet a pak vstal, vyšel ze stanu. My ho následovali. Šel na místo, kde bylo docela prázdno, připomínalo to náměstíčko. Došel ke gongu, který tam stál a třikrát bouchl. Všichni obyvatelé osady přispěchali a posedali si na zem. Shrelink, já a Felis jsme stáli u gongu. Shrelink začal povídat a Felis mi do uchašeptával, co povídá:"Můj lide, nyní jsme dostali nabídku pro lepší žití. Já však váhám. Orkové jak je zná naše historie nejsou zrovna přátelští, avšak tito jedinci se tak nejeví. A dokonce jsou mezi nimi další trollové! Mám se přizpůsobit? Pokud ano stoupněte si" tu se velká většina postavila. V tuto chvíly se mi udělalo dobře. Shrelink mi podal ruku a pres Felise se zeptal, jak se jmenuje to společenství klanů. "Urdes" řekl jsem s úsměvem "Říká, že chtějí vlajky Urdesu, až tu budeme stavět lepší obydlí." Já jen kývl.

A tak jsme dostali první zkušenosti s vyjednáváním. Pak to šlo jeden za druhým klanem. Trenefiánci, Gledové, Tinsidi, Uičané a Wegeni. Problém nastal u Evijčanů. Nejdřív nás vítali s otevřenou náručí, ale pak na nás vzali kopí a hnali nás, protože Felis si spletl slovo a změnil celý význam věty na nějakou, která je naštvala. A tak jsme se jim snažili vysvětlit, jak si to Felis spletl. Nakonec se to podařilo a celý sever od vyjednání míru s Evijčany patřil Urdesu. Měl jsem z toho radost a nové zážitky. Třeba jsme museli u Wegenů sníst treského červa, což je červ se dvěmi hlavy. A ještě se hýbal. Jinak byl vcelku dobrý. Ale všichni Wegeni se nám smáli, jak je jíme. Opravdu vtipný zážitek. Celá výprava trvala celé 4 měsíce.

Po návratu domů do Zultaru nás vítali všichni orkové a trollové se zdvihnutými pěstmi a pak všichni udělali "HU!" Takže tu máme zřejmě nové vítání krále. Ještě náši průzkumní partu čekala jedna schůze, kde jsem jim chtěl říct o výpravě na svět Libion za Kadeky (těmi šimpanzi). Po schůzi jsem konečně mohl za svou Lorenou. Orkyní, která je zelené barvy, s modrými oči, krásnými dlouhými černými vlasy až po lopatky a jejími roztomilými malými špičáky. Těšil jsem se na ni. Připravil jsem ji koupel a pak večeři, u které jsme se na sebe vrhli a..ehm..dál to znáte. Potom jsem ji v královské lóži, na kterou jsme si zvykli dost rychle, vyprávěl příběhy ze severu dokud jsme neusli.

Ráno jsem se probudil dříve než Lorena a šel se ustrojit do královské výstroje, kterou jsem měl na zahájení klání. Když jsem přišel do trůního sálu, ihned jsem rozhlasil, aby se stavebnické čety dostavili na sever s doprovodem mini vojska a vystavili základní vesnice a rozvěsili už hotové Urdeské vlajky, které měli ve znamení tvar mé sekyry v černém s bílým podkladem a světle zeleným krajem vlajky. Poté co se všichni rozloučili se zvednutými pěstmi a zahučením a odportli se na sever, nastal klid. Já si jen seděl v trůně a přemýšlel jsem nad výpravou nad Libion. Z ničeho nic dovnitř naběhl strážný s tím, že se poprvé porušil řád Urdesu-narušení míru. Zachytili orka, který nejdříve vykradl Zultarskou banku a pak pozabíjel několik orků a trollských mláďat. Nařídil jsem shromáždení města na novém náměstí, které bylo vystavěno na počest šamana Tra'lla. Dovedli ho v klecy na náměstí, kde se udělalo dřevěné vyvýšení. Když tam přišlo dostatečně lidí vystoupil jsem na molo. Pěsti byli samozřejmostí. "Přiveďte toho špinavce sem." Pronesl jsem. Otevřeli klec a s pouty ho vedli ke mě. "Tak, řekni mi proč jsi to udělal?" zeptal jsem se ho. "Chtěl jsem si koupit novou sekyru s splatit vysoký dluh! Prosím, nenoste mě k šibenici!" Škemral. "Tohle ti jen tak neprojde. Utratil jsi 4 životy!" "Míchali se mi pod nohama! Neměli to delat!" "Tak a dost! Za porušení hlavního bodu Urdesu, zabití nevinných obyvatel Zultaru a odporné vyjadřování, nepůjdeš na šibenici" tu se každý zarazil. Čekal jsem to. V davu si začali povídat, co to dělám. "Žijí zde v Zultaru nějací orkové z klanu Hrusidů?" Vybral jsem jednoho, který se přihlásil ať vyjde za námi. Hrusidové jsou ti nejcholeričtější, nejdrzejší, ale za to neskutečně silní orkové, kteří žijí na jihu a byly už při prvním shromáždení klanů. Dováží nám sem těžké suroviny. "Vidíte toho to orka? On tvrdě pracuje! Hrusidů ubývá a proto všechny ty co poruší slib míru, budou odvedeni do Zimkudy, kde se vytvoří pracovní tábor! Zatím je tento trest stanovuji na dosmrtí. A proto, vytovřím skupinu orků, jenž budou dávat pozor na klid a pořádek!"následovně následoval bouřlivý potlesk.