Král Gredossh

Mráz za portálem

Po jejich útoku jsme rozbili tábor. Svolal jsem generáli jednotek do generálského stanu. Přišel i Wardas ze Zultaru. "Zahnali jsme je, ale mohou se vrátit." Řekl mi Zigiotský generál Furon "Navrhuji ofenzívu portálu." Řekl ráčkovitě trollský generál Liscot "Blbost!" S úderem řekl Redossh, kterému jsem dal hodnost generála orkských vojsk "Je jasné, že nás budou obléhat. Je třeba potlačit jejich útoky. Ne nadarmo se říká, že nejlepší obranou je útok." Dořekl bratr a posadil se do křesla. "I když je to v rozporu s Urdeskými pravidly, souhlsím s tímto krokem." Řekl jsem "Musíme je donutit ke smíru" zazněl Redossh "Donutíme je ke kapitulaci!" Řekl Furon "Seřaďte svá vojska před portál, oznámím jim to, rozpouštím schůzi" zavelil jsem a šel jsem za Wardasem, který stál ve stínu. Svítili mu modře oči. Vypadalo to strašidelně. "Co to máš s očima?" Zeptal jsem se, když všichni odešli "Álé podstoupil jsem zkoužku mrazivé magie. Tohle je prý vyjímečné." Odpověděl mi hlubokým hlasem. "Kde je Raidok?" "Proto jsem přišel..Raidok zemřel dostal infarkt..nezvládl to..podlehl smrti..koná se pohřeb" "Půjdu tam" "Je mi to jasné. Pojď otevřeme portál." "Ještě musím promluvit k armádě. Pak teprve ano." Vyšli jsme ze stanu. Procházeli jsme mezi řadící se vojáky do čet. Já vyšel schody k portálu. Otočil se na armádu a začal "Vojáci Urdesu! Vy jste tak schopni čelit mnoha nástrahám a vojskům našich nepřátel. Odrazili jste první útok. Dokázali jste to tak, že museli utíkat! Vy je musíte donutit ke kapitulaci! Vy, jedině vy a vaše chrabrost je dokáže odrazit! Tlačte je k té kapitulaci! Vy to dokážete! Bojujete za mír! Bojujete pro klid, který by oni narušovali! Bojujte za práva všech tvorů, kteří jsou členy Urdesu! Za Urdes!" Zařval jsem. Všichni zvedli pěsti a všichni zařvali "HU" a otočili se a rozkráčeli se proti všem nástrahám. Wardas po odstupu ostatních nakreslil runy a poté řekl zaklínadlo, po kterém se otevřel portál. Vkročil jsem do černého jezera portálu. Pak mi přes oči velice jasně až nepříjemně zasvítilo světlo a poté jsem vpadl na chladnou zem. Sníh byl okolo mě. "To není náš svět pokud ano..tak..jedině Northredos," pomyslel jsem si a vstal jsem. Nebylo mi to vůbec povědomé. Stála předemnou veliká železná zeď. O kus dál stála věž, která připomínala lidskou lebku. Byla mi zima. Šel jsem k té věži. Sníh byl těžký a šlo se v něm špatně. Na horizontu se tyčili vysoké hory. Necítil jsem strach. Byl jsem však promrzlí. Má kůže nikdy nezažila takový mráz. Došel jsem k té věži a zjistil jsem, že to byla brána. Celý rám obklopovali železné ostny. Dřevěné dveře brány měli uprostřed lebku berana s obřími zatočenými rohy. Tu se brána otevřela. Po otevření brány jsem si radši sundal sekyru ze zad. Vykročil jsem. Prošel jsem bránu a cesta, která se tu od brány linula, vedla k mohutnémé vysoké budově. Byla obstavěna železnými tyčemi, které se na vršku spojili. Některé tyče měli na sobě ostny. Ke vchodu, jenž připomínal válečnou helmu, vedli dlouhé a široké schody. Vyjít je bylo..trochu namáhavé, ale nebudu si stěžovat. Tu jsem viděl někoho zabodlého v kopí. Šel jsem blíž. Byl to Raidok, jeho vous byl poznat moc dobře. Necítil jsem se dobře. A tak jsem šel dál k tomu vchodu. Tu jsem zacítil teplo. Zvláštní. Okolo mě padal sníh, ale mě začalo být teplo. Šel jsem dál. Prošel jsem dovnitř přes tu helmu. Velký sál s velkými a mohutnými sloupy mě ohromil. Na stropě byla kostra draka. Sál byl dlouhý. Vedl k modře svítící ledové desce. Ale nikdo nikde. Tu se ozval hrom. Ozvěna hrom několikrát zopakovala. A pak zas nastalo ticho. Má sekera byla připravená. I když stále nic. Tu se v ledu objevila hlava, nějakého orka. Vůbec jsem nepoznal, kdo to je, dokud nepromluvil. "Gredosshi" řekl hlas Tra'lla, okra, jenž se objetoval pro záchranu Rla. Nejlepší šaman, kterého jsem měl. "Kde to jsem?" Zeptal jsem se ho "Frostworld. Jsi ve světě mrazu a temna." "Proč tu jsem?" "Aby jsi byl ještě mocnějším králem než jsi teď!" "Já nepotřebuji být silný ani mocný, stačí mi, když budou všechny klany žít v míru" "Hah, taky možnost. Dávám ti nové útočiště, rozvážný králi. Vždy jsi byl moudrý hoch. Tak co, přijmeš mou nabídku?" "Tra'lle..možná by bylo dobré se poradit s mými klany.." "Ne!" Mocně na mě zařval "Nemohu! To je jen tvá věc!" "Pokud přijmeš, budeš tím, kým seš" vyšel zpoza ledu Wardas "Co ty tu děláš?" Zeptal jsem se ho udiveně "Dlouhá historka.." "Povídej" pobídl jsem ho k řeči "Inu dobrá. Ještě dávno, před odchodem na Draenor jsem se znal s Tra'llem. Učil mě číst a psát a pak mi dal jednu knihu, jenž mi otevřela oči do magie. Neskutečně mě to lákalo. Pak, ale byl Tra'll zvolen šamanem. Přišel na věštbu s lidským tvorem a zařídil odchod na Draenor. Tuhle část znáš moc dobře. Podílel ses na ni. No a za těch 7let čekání na člověka jsem dostatečně Draenor prozkoumal společně s klanem Wagarů, klanem tvého bratra." "Jo tak proto byl pořád pryč.." V tu chvili mi to došlo a musel jsem to říct "Dál. A jedna oblast na severu byla opuštěna kvůli neskutečnému mrazu. Zvládl jsem si přinést knížky o ledové magii. Neskutečné. Bylo to, jako bych objevil své já. Bádál jsem a bádal těmi knížky a chtěl jsem víc. Došel jsem si tam znova. Použil kouzla na přežití velkého mrazu, které jsem se naučil z těch knih. Vzal jsem toho spousty. Div, že můj tlustý přítel Durutek došel s tím nákladem až ke mě. Pak už jsem ho nikdy nevidel. To ale odbočuji. Inu, ty knížky mi pomohli postavit toto království. Teď už jen potřebuji moudrého krále vedoucí toto království." "To může být zvrhlost.." Špitnul jsem si pro sebe a pokračoval jsem "No, co po mém souhlasu budeš dělat, kdybych souhlasil?" "To ti to mám jako říct?" "Ano, musím vědět, co se pak bude dít, abych usoudil, zda-li to je dobré či špatné. Nebo tě mohu považovat za lháře, zalžeš mi, já ti na to kývnu a budeš to dělat pro moc nade mnou." "Hahá, králi..Jsi moc moudrý. A víš, co? Nechám tě jít..pod podmínkou, že zabiješ Quirela." "Kdo je Quirel?" Ukázal nahoru. "Kostra draka? Jako vážně? Tohle žije?" Vysmíval jsem se mu. On se jen usmál a vystřelil tmavě modrý paprsek ke kostře draka. Tu se ozvalo loupání kostí. Bylo to hlasité. Seskočil dolů. Ozvala se rána. Otočil jsem se a předemnou kostra draka. Svítili ji modře oči jako Wardasovi. Trup taktéž. Křídelní blány byly potrhané. Rozeběhl se na mě. Já se rozeběhl proti němu. Skočil jsem mu po lebce. Sekl jsem ho přes oko. Zařval. A já dopadl pod hruď draka. Dost tvrdě. Drak nevěděl, kde jsem. Hledal mě. Vyskočil jsem a chytil se drakovi za žebro. Silně sebou trhl až jsem spadl. Drak se posunul dozadu, aby mě mohl slupnoutotevřel tlamu. Já s rozeběhem vyskočil a zabodl jsem mu sekyru pod nos. Se saltem jsem vytrhl sekyru a dopadl jsem mu na lebku mezi jeho oči. Zabodl jsem mu sekyru mezi oči, protoze začal trhat hlavou. Neudržel jsem se. Spadl jsem ke sloupu. Bolelo to. Vstal jsem a šel jsem k ledové desce, protoze me bolela noha. Chtěl jsem se za ni schovat. Tu se tam objevilo kopí. Běžel jsem, ale bolelo to, jak čert. Čapnul jsem ho, ale jako by bylo ze vzduchu. Promáchl jsem rukou. Drak se ke mě přibližoval. Zařval si a já ucítil silný mráz. Kouknul jsem na břicho. Trčela mi z něj čepel meče. Otočil jsem se a tam stál Wardas. "Život je těžký" řekl já jen z posledních sil řekl: "Život je těžký, ale zrádci jsou ti co nedokáží přemýšlet." A upadl jsem na zem s nehoráznou klepavkou. Byla mi neskutečná zima. Tohle byl dozajista můj konec. Nechtěl, abych byl králem nadále. A tak mě zabil.