Král Gredossh

Domov

Po odchodu Rla se slovy: "Bylo mi ctí, Loktar ogar" Bylo dojemné..bratrovi ukápla pouze jedna slza. Šťouchnul jsem do něj pěstí. Otřepal se a pousmál se. "Bratře Gredosshi, je čas se vrátit zpět na domovní půdu světa Oderonského." "Oderon..krásný to svět.  Svolám lid. Pomůžeš mi, Redosshi?" "Ano, velice rád" neváhal a šel do tábořiště, pryč od portálu. Wardas stál před portálem. Šel jsem za ním. "Nový šamane Wardasi. Nyní máš hodně povinností. Jsi jediným schopným, kdo prošel šamanskými zkoušky." "Ha brnkačka, Oo vločka? Zde na Draenoru? Zajímavé.." Přerušil mě spíše vysokým hlasem, stále tam však bylo slyšet chraptění. "Pojď jdeme se připravit k odchodu z Draenoru. Už mě to tu štve, obvzlášť to horko.." Řekl jsem mu, otočil jsem se a vyšel jsem k trůnímu sálu. Šel za mnou. Choval se zvláštně. Ale nechal jsem to být.
Došli jsme k trůnímu sálu, kde už byli shromážděni všichni orkové. Já vystoupil po schodech k trůnímu sálu. Zastavil jsem se uprostřed, abych pronesl řeč. "Klany! Orkové! Je po věštbě. Je čas se vrátit na naší domovinu!" Zdvihl jsem pravou ruku a zaťal pěst "Oderon nás čeká! Naši vůdci také! Wardasi, pojď a otevři portál na náš svět!" Wardas šel se stařešiny před portál. Nakreslil tři runy do země a pak zaklínadlem vyšlehl paprsek světla do portálu. Otevřel se černě zbarvený portál připomínající černé jezero. "Vzhůru za našemi orky! Vzhůru k přírodě!" Zvolal jsem, zdvihl sekyru, kterou mi bratr přichystal a vyšel jsem k portálu, abych šel první. Už jsem se těšil, jak si odpočinu v lóži spolu s mojí družkou Lorenou. Ona je zvyklá na to, že doma nejsem často. Každopádně se těším. Proč tu nebyla? Protože družka vedoucího 40 klanů musí podle menšího zákoníku výprav zůstat v hlavním městě a pomáhat gradunovi, tak se u nás nazývá král všech klanů. Ten zas musí být celou dobu v království. Já jsem jeho pravá ruka.
Vkročil jsem do portálu. Přes oči mi až nepříjemně přelítl silný paprsek světla. Pak jsem se vynořil z portálu v Zultaru na Oderonu, našem hlavním městě našeho světa, který je obydlený. Okolo portálu už na nás čekali všechny klany. Všichni z Draenoru prošli portálem bez úhony. Já šel ihned za mým gradnusem, kde má být má Lorena. Šli se mnou stráže. Procházel jsem Zultarem. Každý mi zvedl pěst na počest dorazení pravé ruky krále. Když jsem přišel k hradu stavěný do výšky s železnou konstrukcí, do kruhu postavený základ, který se postupně rozšiřoval ve výšce, mě vždy ohromoval. Řekl jsem strážnému, ať najde Wardase, že ho bude zatřebí. Vešel jsem dovnitř té úchvatné stavby, jenž mohla odolávat útokům obrů nejméně 3 roky. Prošel jsem chodbou dlouhou asi tak 3metry a došel jsem před hlavní sál. Jako obvykle mne přivítali zvednutím pěsti stráže střežící hlavní sál, do kterého jsem měl namířeno. Vstoupil jsem do toho nazdobeného sálu. Sál byl vysoký. Trůn byl naproti mě. Za trůnem byla socha krále, kterou tesají sochaři na počest zvolení krále, který se volí jednou za 10 let. Náš král tu už sedí a velí 20let. Lid ho zbožňuje a tak mu udělili listinu prodlužující jeho vládu. Za nedlouho se bude volit znova. Volící proces je neskutečně dlouhý. Král, určí 5 kandidátů, kteří se mu zaslíbí a zalíbí na klání. A pak se bojuje nejdříve tancem a pak se sekyrou, kde mohou kamdidáti zemřít. A kdo přežije muže začít rytuál přijímání nového krále. A toto probíhá skoro celé 2 měsíce. Jednou se stala vyjímka a to u našeho krále. Byl pravou rukou předešlého krále, který skonal v bitvě a chtěl, aby on byl dalším králem. Pro toto se rika slovo:"gru'man" což znamená dopis, který král sepíše při nástupu na trůn. Během kralování musi napsat jmeno dalšího orka, který v případě jeho náhlé smrti nastoupí na trůn, pod podmínkou toho slova. Je to složitější, ale tradice jsou tradice.
Šel jsem k prázdnému trůnu z kožešiny. Na podlaze ležel koberec z kožešiny, do kterého byla vyšitá celá mapa Oderonu. "Gredosshi! Hochu můj milý! Pojď jsem!" Přišel s radostí náš král Uldor s doprovodem stráží a sluhů. Král byl Zelené kůže a už šedé dlouhé vlasy a vousy mu padali k hrudi. Jeho kly už byly ošoupané a malé. Ale ve své zlatoželezné zbroji chodil stále pyšně a poctivě. "Můj králi Uldore!" Poklekl jsem "On přišel, byl skutečný! Zachránil mého bratra, ale kdo nepřežil byl Tra'll.." "Co se stalo?" A začal jsem mu vyprávět od začátku "Wardas? Ten nadaný hoch? Správně jsi určil můj pobočníku" usmál se na mě a usedl na trůn. V tu chvíly přišel Wardas v kápi a dlouhém plášti. Poklekl. "Můj králi, tvůj pobočník mě jmenoval šamanem jeho klanu." "Ano vím" řekl král a promnul si dlouhý vous "Moc jsi se toho nenaučil a tak ti tu zavolám šamany, aby tě přiučili jejich řemeslu. Raidoku! Zavolejte Raidoka. A ty.." Najednou začal kašlat. Začal se chytat za hrdlo, jako by ho něco škrtilo. Přběhl jsem k němu společně se strážnými, kteří volali Raidoka, šamana zdraví, který dokáže léčit. Přispěchal. Král začal plivat zelenou krev. Není to nic neobvyklého mít zelenou krev, orkové mají zelenou krev, ale z ničeho nic začal  ji začal vykašlávat. Toto jsem nikdy v životě neviděl. Raidok začal zelenými listy máchat nad bezmocným tělem. Přestal kašlat. Padl z trůnu a dýchal z posledních sil. "Gru'man!!!" Vykřikl z ničeho nic. Podruhé za sebou toto slovo v historii vyslovil. Kdaždý se udivil. Ale nikdo neodešel pro dopis. Každý chtěl být s králem do poslední chvíle. Poslední nádechy byly pro něj bolestivé. Bylo mi strašně. Wardas však měl kamennou tvář. "Dejte mi sekyru, ukončím jeho trápení" řekl chladně. Každý to chápal. Jeden strážce mu dal jeho sekyru. Přišel k němu. Rozmáchl se. Sekypra pak trčela z jeho lebky, avšak jsem ji hned vytáhl, abychom se na to nemuseli koukat. Raidok k němu přišel. Natáhl ruku a Nad jeho obličejem roztáhl dlaň. Objevila se zelená záře a začal co si mumlat. Pak odendal dlaň, postavil se a řekl: "Quirilus.." Každý věděl, co to znamená. Quirilus aneb nemoc wogských bojovníků je smrtelná nemoc, jenž se rozmohla u legendárního klanu Wogu, který díky této nemoci vymřel. Ze začátku nemá žádné příznaky, ale následovně začnou šedivět vousy a na těle se vám dělají fialové/zelené fleky, konečná fáze je infarkt. Náš král měl předky z klanu Wogů, takže to bylo sice nepravděpodobné, ale stalo se.
Stráže ho přikryli kožešinou, dali ho na nosítka a odnesli k funebrákovi. Já, Raidok, Wardas a střážní jsme šli pro dopis ve zdi dopisu králů, která byla umístěna za trůnem. Čistá železná zeď, ve které byly dírky na dopisy. Raidok, jakožto nejmocnější šaman vytáhl onen dopis. Kouknul do něj, v koutku úst se mu objevil úsměv a dopis zastrčil zpět. Jeho dlaň mi přistála na mém nárameníku a řekl: "Pojď, za touto zdí je tvé nové křeslo, králi."