And yet so different - ff - H.S.

And yet so different-CHAPTER #9

,,Jsi zvíře, Harry!'' vzlykla jsem, ale neopovažovala jsem se před ním víc brečet. ,,Přemýšlej nad tím, jestli by na tebe tvá matka byla v tuhle chvíli pyšná. Jestli by byla hrdá na to, co stvořila. Ano, cítím se beznadějně, Harry. A víš proč? Protože ten diář, který jsi mi právě teď zničil, pro mě znamenal tolik, jako pro tebe znamenají večírky, alkohol či ta činnost na tři písmena.
Bylo pro mě denní rutinou si do něj zapisovat věci na další den a vyznačovat si poznámky, protože je pro mě důležitý, chápeš to?
Dokážeš pochopit, že i pro jiné lidi může nějaká věc něco znamenat? Nedokážeš, Harry! Jsi ztracený sám v sobě! Jsi nula, Harolde!'' Otočila jsem se na podpatku a s mokrýma očima odkráčela zpět do třídy, ve které naštěstí ještě nebyla učitelka. Sbalila jsem si věci a se zazvoněním opustila třídu.

*

Před odpoledním vyučováním, kdy jsme s panem učitelem Cliffordem  měli zavítat do Londýnské Národní galerie, jsem se ještě sešla s Edwardem.
Neřekla jsem mu o tom, co mi Harry udělal, protože by to stejně ničemu nepomohlo, ale obeznámila jsem ho s malým výletem naší třídy a objala ho na rozloučenou.
Sraz jsme měli před školou a s sebou jsme měli mít jen peněženku, nějaký blok, kreslící potřeby a popřípadě telefon. Vše jsem si připravila a místo svého obvyklého diáře jsem si vzala náhradní sešit s prázdnými stránkami a se vzorem sedmikrásek.

Loudavě jsem došla k hloučku, který se už začal tvořit u školy, a postavila se dál od něj. Všichni se náramně bavili, ale mně to bylo jedno, protože tam nikdo nebyl z našeho spolku Normalis, čili bych neměla kam zavést konverzaci.
S lidmi z Normalis jsem se mimochodem mohla bavit o učení a jim to nevadilo. Pozorně mě poslouchali a vyptávali se mě na různé věci.
Jsem ráda, že k nim jsem zapadla.
O typy lidí, jako je třeba Glorie Baldwinová nebo Harry Styles jsem nestála. Ti jsou v lehkém slova smyslu ''jiní''.

Když je řeč o Harrym, ten mezi tou partou byl taky. V puse měl cigaretu a okolo ramen objímal dívku, která k nám na umění také chodila. Dnes jí prosvítala skrz triko podprsenka, čili se nedivím, že si jí Harry všiml.

,,Zdravím,'' zvolal učitel Clifford, když k nám došel. ,,Můžeme?'' Jen jsme přikývli na souhlas a vyrazili do středu velkoměsta.
Stále jsem okouzlena Londýnem, protože je to to nejkrásnější město, které jsem kdy viděla.
Viděla jsem i Paříž, Berlín, Madrid, New York, Řím, San Marino, Bern..., ale nic se nevyrovnalo nádhernému Londýnu.

Došli jsme k honosné stavbě muzea a učitel nám rozdělil úkoly.
Každý si měl vybrat svůj obraz, na který si připravil referát, a pak ho přednést před třídou.
Nejdřív jsme si ale mohli vyslechnout bohatou přednášku o zdejší galerii, a tak jsem si nezapomněla vše zapsat.

,,Ty si z toho jako vážně děláš zápisky?'' zeptala se mě černovlasá holka, vyšší nejméně o hlavu, s průsvitným topem.
Byla to přesně ta, kterou Harry držel okolo pasu.
Podle jejího tónu hlasu z ní nic chytrého nevyrostlo.

,,Ano,'' odsouhlasila jsem její otázku a ona vyvalila oči.

,,Fakticky? A k čemu ti to bude?'' začala hlasitě přežvykovat a znemožnila mi tak slyšet, co říká průvodce.

,,Ráda se z toho učím a baví mě to, mohla by jsi-'' Ještě než jsem to stačila doříct, Harry na tu vysokou černovlásku zavolal a prakticky mě před ní zachránil.
Ne, že bych někomu jako on byla vděčná, ale i tak mi to pomohlo...
Poté, co jsme každý přednesl svůj referát, který jsem měla jen já a pár holek, čímž si spousty lidí vysloužilo stržené body, mohli jsme se vydat na poslední část výstavy, kterou nám pan Clifford slíbil a dosud zůstala tajemstvím.