V.I.P. ✔

53. kapitola

„Bože můj. Nikdy jsem nebyla víc nervózní. Co mám říkat? Co když řeknu nějakou hovadinu a úplně se znemožním?“ Báru čekala první tiskovka ohledně filmu, který se před malou chvilkou promítal.
„Neboj se, budeš okouzlující. Ten film měl úspěch. Neboj, když nebudeš vědět co odpovědět tak řekni: "Uvidíme, jak se to celé vyvrbí." To vždy zabere,“ uklidňoval ji a zároveň zavzpomínal na své začátky.
„Dobrá. Už musím jít. Drž mi palce,“ ukázala, jak si je drží sama, políbila ho a utíkala se posadit vedle Patrika.

„Tak třeba ten pán v bílém tričku.“ Pán v bílém se postavil a dal si nahrávací zařízení k puse.
„Mám otázku na Báru,“ kývnul směrem k ní. Vlastně skoro všichni měli otázku na Báru.
„Myslím, že jsme měli udělat Báře samostatnou tiskovku,“ sebral jí slovo Jarda. Bára se zasmála jeho připomínce.
„To vůbec není špatný nápad,“ pak vyhledala pána v bílém a mrkla na něho. „Ptejte se,“ vyzvala ho.
„Teď jsem kvůli vám úplně zapomněl otázku,“ byl z Bářina mrknutí trochu nesvůj.
„Tak dáme prostor ostatním?“ už chtěla vyvolat nějakou paní, když si Bílé tričko vzpomnělo. S úsměvem na ni mával. Celkově byla tiskovka jedna veliká sranda.
„O né, už jsem si vzpomněl. Chtěl jsem se zeptat, jak se vám točily milostné scény, ale všiml jsem si vašeho prstenu. Znamená to, že se chystá svatba?“ tiskovkou se neslo ticho. Všichni čekali na Bářinu reakci. Ta se podívala na svůj prsten a pak na Michala. Věnovala mu úsměv, který jí oplatil. Všichni novináři se otočili k Michalovi. Párkrát si ho vyfotili a pak se zas vrátili k Báře. To ona byla číslo jedna na seznamu - alespoň dnes.
„Klidně vám zodpovím obě otázky. Milostné scény se mi točily dobře. Sice jsem se jich bála jako čert kříže, ale byla to nakonec sranda. V tomhle filmu jich zas tolik není. Hodně mi pomohl Patrik, který dokáže udělat srandu i z toho, když jde někdo na záchod,“ ukázala na svého kolegu. „No, a ta druhá otázka. Ano, budeme se s Michalem brát. Stačí vám to tak?“ všichni jim začali tleskat a gratulovat. Michal na Báru mrkl a ta na něho. Byla hvězdou večera, alespoň pro něho. A moc se mu takhle líbila.
„A budeme na svatbu pozváni i my?“ pronesl někdo z novinářů.
Bára chvilku přemýšlela nad odpovědí. Vážně chtěla mít ve svůj den kolem sebe novináře? A co když to zakáže a oni se tam stejně nějak dostanou? To by bylo ještě horší. Co kdyby pozvala jen nějakou relaci? Pomalu se smířila s tím, že od novinářů pokoj mít nikdy nebude. Michal je stár, a to i jejich zásluhou. Teď už vlastně i ona pomalu vstupovala do tohohle světa.
„Uvidíme, jak se to vyvrbí,“ použila Michalovu radu.

Po tiskovce šla rovnou k němu. Skočila mu se smíchem do náruče. Michal ji vyzvedl do vzduchu a políbil.
„Byla jsi skvělá. Publikum tě miluje,“ byl na ni pyšný.
„Jo? Bavilo mě to. A teď nás čeká afterpárty,“ nadšeně hulákala. Na tohle se těšila od první klapky.

Na párty se Michal trochu rozjel s pitím. Byl s Tomem u baru a neustále objednával nové panáky.
„Michale, já tě neponesu domů,“ varovala ho. Mávl nad tím rukou. Otočil si její barovou židli k sobě a přilepil těsně k jejím rtům. Jeho jazyk cítila až v krku. Tohle se jí ani trochu nelíbilo. Odtáhla se a sjela ho pohledem.
„Máš dost. Půjdeme domů,“ zašeptala.
„Nejdu domů. Skvěle se bavím,“ objednal dalšího prcka. Zkoukla Toma v naději, že aspoň on mu domluví. Ten nahodil blbý ksicht, usmál a zamával. „No, super, teď potáhnu domů dva ožraly,“ pronesla dost naštvaně. Měl to být její večer a místo toho se teď musím hlídat, aby aspoň jeden z nich byl v pohodě. No, popravdě za celý večer byl pro ni alkohol pasé. Zřejmě proto, že viděla, jak Michal nasával i za ni.
„Báro, pojď tančit,“ zaslechla někoho volat, pak ji jedna slečna zatahala na parket, který praskal ve švech.
„Bára mě asi podvedla s Mackem,“ změnil svou pozici, tak aby na ni viděl.
„Hovno,“ škytl Tom. Vůbec nevěřil, že by Bára byla něčeho takového schopná.
„Ale jo. Slyšel jsem, jak se spolu baví. Prej by z toho byl průser, kdyby se to někdo dozvěděl. Má si to prej nechat pro sebe,“ hlídal svou snoubenku jako ostříš. Na jejíž tělo, které se vlnilo do rytmu, se zezadu přilepil Jarda. Něco jí zašeptal a ona se smíchem zaklonila hlavu. Do Michala zase vjel ďábel. Šel k nim na parket a odtrhl ho od ní.
„Nedotýkej se jí,“ pohrozil mu prstem a tahal Báru pryč.
„Michale, co to děláš? To bolí,“ škubla sebou, čímž se vymanila z jeho sevření.
„Ty půjdeš se mnou,“ choval se zas jako žárlivec, který se neumí ovládat. Jako by byla Bára jeho osobní majetek.
„Michale, uklidni se,“ napomenul ho Jarda. Michal bez přemýšlení stiskl pěst a jednu mu pustil na tvář. Jarda se svalil na zem.
„Nebudeš se dotýkat mojí ženy. Je ti to jasný?“ ukazoval na něj vztekle prstem. Bára se snažila Machala dostat pryč. Ať se snažila ale sebevíc, on tam prostě chtěl zůstat.
„Michale, pojď už domů,“ chytila ho za rameno zrovna, když se Jarda napřáhl a vymrštil svou ruku k Michalovi. Ten uhnul a ránu za něho schytala Bára. Otočila se na podpatku a upadla na zem. Tak to neměl dělat.
„Ty parchante,“ zabíjel ho pohledem, ale místo toho, aby se na něj vrhnul, co všichni čekali, šel pomoct Báře na nohy. Ta si držela bolestivé místo v obličeji, ale i přesto od sebe Michala vztekle odhodila.
„Zlato, jsi v pohodě?“
„Co tě to zase popadlo?“ zkřížila si ruce na prsou a čekala na vysvětlení.
„Co mělo znamenat to vaše šuškání? O jaké tajemství šlo? Já jsem všechno slyšel. Vy dva jste spolu něco měli?“ tahle otázka mu vrtala v hlavě dost dlouho.
„Ty hňupe. Vůbec nešlo o mě,“ teď už věděla odkud vítr vál. Jen nemusel udělat takové divadlo. Měl s tím přijít za ní, ne se prát jako v ringu.
„Tak o koho?“ ve všem se totálně ztratil. Ničemu nerozuměl.
„O mě,“ vystoupil z davu Patrik. Nikdo nechápal o čem je řeč. Jen Bára, Jarda a Patrik.
„Bára jednou večer přišla do Jardovy kanceláře a načapala nás, jak se líbáme. O to šlo. Chtěli jsme to držet pod pokličkou, ale nechceme, aby z toho měla Bára problém.“ Michalovi to vše došlo.
„Takže vy dva,“ ukázal na Patrika a Jardu. „Jste gayové?“
„Ano,“ kývl Jarda.
„Takže jsi mě nepodvedla?“ otočil se k Báře.
„Ne!“ řekla dost naštvaně.
„Tak to mám zase průser, co?“ poškrábal se na hlavě.
„Ani nevíš, jakej,“ přivřela na něj oči. Právě mu došlo, jak velký problém měl. Vždy, když tohle udělá, je to hodně zlé.
„Promiň, měl jsem ti věřit,“ uznal svou chybu, ale tohle si u Báry dost podělal.
„Ano, tos měl,“ sebrala se a odešla. Běžel za ní. Nastoupila do jeho auta. On nasedl na sedadlo spolujezdce a připoutal se. Celou cestu na sebe nepromluvili. Michal, protože se bál a Bára protože to, co by mu řekla, by se muselo vypípat.

Doma už se odvážil promluvit.
„Budeš dlouho naštvaná?“ opatrně promluvil.
„Sakra, Michale, já nejsem naštvaná, ale zklamaná. Za dva týdny se budeme brát a ty mi pořád nevěříš,“ svlékla ze sebe šaty a hodila je do špíny. Neměla náladu na další sprchu, tak šla rovnou do pyžama.
„Omlouvám se.“ To jeho omlouvání už jí lezlo na nervy.
„Přestaň se už konečně omlouvat. Do hajzlu, jsem těhotná a ty se pořád chováš jak idiot! Nechci přivést na svět dítě chlapovi, kterej mi nevěří!“ vůbec si neuvědomila, co řekla. Michal nad jejími slovy vykulil oči.
„Cože jsi?“ nebyl si jist, že slyšel dobře. Až teď si to uvědomila.
„Jsem těhotná,“ řekla s úsměvem.
„A není to zase...,“ nedokázal to vyslovit.
„Ne, vše je v pořádku. Byla jsem u doktora. Jsem ve čtvrtém týdnu plus dva dny,“ přešla ke kabelce a vyndala fotečku z ultrazvuku. Ukázala na mini flíček se slovy, že to je jeho dítě. Úžasem otevřel ústa, v očích měl hromadu slz, které se draly ven. Pomalu se blížil k miminku.
„Jsi těhotná,“ vyslovil tak, jako by tomu nevěřil. „A tady je moje dítě,“ lehce od ni převzal fotografii.
„Ano, jsem,“ znovu mu to potvrdila.
„Jsi těhotná,“ byl v šoku. Usmíval se jako tydýt.
„Můžeš to přestat opakovat?“ dala si ruce v bok.
„Jsi těhotná!“ zařval na celý dům a radostí jí vyzvedl a několikrát otočil kolem své osy, až v ní žaludek udělal kotrmelec.
„Michale, jsem těhotná a ranní nevolnost trvá celý den.“ Položil ji na zem a políbil.
„Děkuju. Udělala jsi ze mě nejšťastnějšího člověka pod sluncem. Už ti budu vždycky věřit. Nikdy tě nezklamu, slibuju. Miluju tě,“ dal jí polibek plný lásky. Hladil ji a položil velmi opatrně na postel. Lehl si vedle, aby neublížil miminku.
„Můžeme?“ Kývla, že ano a pokračovala v líbání.
„Miluju tě,“ vzdychla mu do ucha.
„Já tebe víc.“