V.I.P. ✔

46. kapitola

„Mňam, tak tenhle je boží. Úplně se rozplývá na jazyku,“ vychutnávala chuť minidortík a ukazovala na něj vidličkou.
„Ukaž, já ho taky zkusím,“ řekla Klára. Chtěla do dortu píchnout vidličkou, ale Bára jí to nedovolila. Schovala ho pod svým tělem.
„Ne! Ty ho pak budeš chtít pro sebe.“ Klára se zasmála.
„Nebuď hnusná a naval sem ten dort,“ zdvihla výhružně vidličku. Bára s odporem přisunula dortík blíž, aby Klára ochutnala. Zavřela oči nad tou dobrotou a musela souhlasit.
„Ty vole, to snad není možný. Mohla bych to jíst ke snídani, k obědu i k večeři,“ rozplývala se. To byl přesně ten moment, kdy Bára poznala, že o svůj vysněný dort přišla.
„Chutná ti?“ Klára kývla hlavou několikrát nahoru a dolů.
„Jo. Chci ho,“ snědla ho celý a pak si pohladila břicho.
„Dobrá, tak si ho vem. Já si vyberu jinej. Ale tenhle vezmu Michalovi taky ochutnat.“
„Děkuju. Je skvělý, že jste ve vašem vztahu postoupili dál. A hlavně, že se na konec ukázalo, že jsi nic neudělala,“ pustily se do dalšího ochutnávaní.
„To jo. Ty dny, kdy jsem ho neměla u sebe, byly nejhorší v mém životě,“ odložila vidličku a napila se kávy. „Je vůbec možný, abys byla na někom tak závislá?“
„Ano, prožívám teď jedno a to samé. A není tak úplně pravda, žes ho neměla u sebe. Tehdy, když jsi v nemocnici odpadla, tak byl strachy bez sebe. Hned jel za tebou. Nikoho k tobě nechtěl pustit. Seděl u tebe tak dlouho, dokud ses neprobudila. A když jsi měla tu operaci, tak se taky zachoval jako nikdo. Prostě láska byla silnější než pýcha. A víš, co udělal Radkovi?“ Bára stáhla obočí, až se jí na čele vytvořila malá vráska.
„Vždyť jsem byla u toho,“ ušklíbla se nad dortem z borůvek. „Tenhle fakt ne,“ odsunula ho k dalším, které neprošly zkouškou.
„Tohle nemyslím. Myslím, když jsi se zhroutila kvůli těm fotkám,“ poznala, že asi o ničem nevěděla. Bára zakroutila hlavou a vyčkávala, co z ní vyleze. „Když Tom zjistil, co má Radek v plánu, řekl to Michalovi. Jeli k němu a Michal mu pořádně rozbil hubu. Vymazali mu fotky z počítače a sebrali kopie. Myslím, že proto ti Radek řekl pravdu.“ O tomhle se Michal nezmínil. Věděla, že se o to postaral, ale nevěděla jakým způsobem.
„Tak tohle jsem vážně nevěděla,“ koukala do blba a přemýšlela.

„Ahoj. Už jsi doma?“ šel jí napomoct, když viděl kolik měla v rukou krabic, které, pomalu padaly
„Pomoz mi, prosím.“ Na poslední chvíli jí je vzal.
„Co tam máš?“ otevřel vrchní krabici a uviděl minidortík. Vzal ho do ruky a ukousl.
„Mňamku. Nemohla jsem si vybrat tak jsem přinesla vzorky, abys mi pomohl,“ vyzula se z bot a položila kabelku na botník.
„Tak tos mě potěšila,“ pustil se do dalšího.
„Ty mě taky. Dneska jsem se dozvěděla něco moc zajímavého,“ plácla sebou na gauč. Udělala si culík a dala nohy na stůl.
„A copak ses dozvěděla?“ mluvil s plnou pusou. Bára mu to pověděla a on si sedl k ní.
„Zajímá mě, proč jsi to udělal? Měl jsi mě přece nenávidět. Jinej chlap by řekl dobře jí tak,“ máchla rukama. Sundal jí nohy ze stolu a dal ji do polohy ležmo. Jednu končetinu položil o opěrku a pomalu na ni lezl.
„Protože,“ dal jí pusu na pupík a vyhrnul tričko. „Ti nikdo,“ políbil ji trochu výš a posunul látku zas kousek nahoru. „Nebude vyhrožovat,“ teď už z ní tričko sundal úplně a políbil ji do žlápků. „Každýmu bych udělal to samé,“ zavrčel a přisál se jí na krk. Začal ji něžně kousat. Ona se mu snažila vykroutit, ale on začal lechtat. Smála, až jí tekly slzy.
„Nech toho, prosím. Prosím, prosím, prosím,“ každé prosím bylo hlasitější. Vyslyšel její prosby a nechal ji být.

Michal snědl všech dvacet vzorků dortů, teď ležel na pohovce a stěžoval si na bolest břicha.
„Ty krávo, já jsem takovej debil,“ chytil se za břicho a přetočil se na bok.
„No to teda jsi. Mám ti dát kapky?“ už po nich sahala v lednici.
„Prosím,“ zakňučel. Nakapala na lžičku počet kapek, který byl v přívalové letáků a dala mu je do pusy. Poslušně polkl.
„Děkuju. A teď jdu zaspat ty křeče.“ Pohladila ho po vlasech a políbila na tvář.
„Dobrou noc, tlouštíku,“ zašeptala mu do ucha.
„Lehni si ke mně, prosím,“ byl jako malé miminko. Stejně tak ukňouraný, ale i stejně tak roztomilý. Lehla vedle něj a objala ho, spokojeně mrouskal jako kocour.
„Už je mi o dost líp,“ řekl se zavřenýma očima. Hned je ale otevřel, když začal Báře zvonit mobil. „Neber to,“ chytil ji za ruku, kterou natahovat k mobilu.
„Musím se aspoň kouknout, jestli to není Klára,“ koukla na mobil a tam bylo neznámé číslo.
„To je cizí číslo,“ mračila se.
„Tak to neber. Jestli to bude důležitý, tak se ozvou znovu,“ zamumlal. Už pomalu usínal.
„Ne. Jsem zvědavá, kdo to je,“ postavila se a dala mobil k uchu. „Prosím, Fialová.“ představila se.
„Dobrý den, slečno Fialová, já jsem Jaromír Macek. Měl bych pro vás nabídku,“ promluvil příjemný hlas. To jméno se jí zdálo povědomé, ale nemohla si vzpomenout kde ho slyšela.
„Promiňte, ale kdo přesně jste?“ Muž se zasmál.
„Jsem režisér a budu natáčet taneční film. Udělala byste mi obrovskou radost, kdybyste ztvárnila hlavní hrdinku.“ To bylo na Báru trochu moc informací Posadila se v kuchyni na židli a pak se zase postavila.
„Co...co...že?“ vykoktala ze sebe.
„Slyším, že jste zaskočena. Co kdybychom se sešli a já vám řeknu podrobnosti?“ Vlastně ani nevěděla proč, ale na nabídku kývla.
Než ji zazvonil mobil, byla celkem unavená, ale teď by neusnula, ani kdyby do ní někdo bušil železnou tyčí. Proč si vybral zrovna ji? Vždyť ona přeci není herečka. Jako malá sice hrála ve školním divadle, ale většinou dělala strom, nebo něco podobného. Vzpomněla si na ten potupný okamžik jejího života. Tedy pro nynější Báru potupný. Pro malou Báru bylo něco úžasného hrát strom. Snažila se nepohnout po celou hru. Oproti hlavním hercům. Nikdy netoužila po hlavní roli. Jiní skákali radostí za koně nebo za někoho, kdo se ve hře objevil jen na pět minut. Řekl jednu větu, kterou stejně popletl a potom seděl až do konce představení v zákulisí, ale strom musel být na scéně po celou dobu hry. To bylo to, co se jí na tom líbilo. Teď jí jeden z nejlepší režisérů nabízí hrát hlavní roli ve filmu. No není to paradox? Strom se stal hlavní hvězdou představení.