V.I.P. ✔

27. kapitola

„Tři, čtyři...,“ odpočítal Tom a všichni na jeho pokyn začali tancovat. Byla sobota a oni měli generálku. Vypadalo to dost dobře.
„A stop! Takhle, když to bude vypadat i večer, tak to bude super,“ Michal pochválil tým. Dal si ruce v bok a vydechoval, přičemž pohledem sjel každého jedince v hale. Někteří tanečníci leželi na zemi. Jiní se zas protahovali. Zajímal ho však úplně někdo jiný. Bára se válela na zemi společně s Lucií a Davidem, na kterém měla položenou hlavu. Dost se u toho mračil. Nelíbilo se mu to. Přetočila své tělo na břicho tak, aby na Davida viděla. Opřela si o něho bradu a on jí hladil ve vlasech. To už měl Michal srdce až v krku. Na sucho polknul a vydal se k nim. Zastavil přímo nad Davidem. Ten viděl jen jeho rudý obličej. Bára se otočila zas na záda, ale stále měla o Davida opřenou hlavu.
„Děje, se něco, zlato?“ samozřejmě, že děje a ona to věděla. Měl v očích to, co každý žárlivý muž. Vztek.
„Potřeboval bych s tebou mluvit,“ dost hnusně odsekl.
„Dobrá. Pomůžeš mi, prosím na nohy?“ natáhla k němu ruku. Chytil ji za zápěstí a vytáhl. Přilepil si její tělo pevně ke svému a vášnivě ji políbil, aby všem ukázal, že ona patří jen jemu. Bylo to docela dost trapné i se tak Bára cítila.

Odtáhl jí do své šatny. Posadil se za stůl. Koukal na její odraz v zrcadle a dost u toho stahoval obočí, ale nic neřekl.
„Děje se snad něco?“ udělala první krok k němu.
„Nic, jen to, že se valíš po úplně cizím chlapovi,“ odpověděl jejímu odrazu.
„To myslíš vážně?“ vyletěl z ní smích. To ho ale naštvalo. Prudce se otočil směrem k ní. Vyskočil a jistým krokem přešel k jejímu místu. Zapřel se rukama o zeď. Měl jí momentálně tam, kde chtěl. Kroužil očima na jejím obličeji. Nic neříkal. Jen ji stále hypnotizoval do posledního detailu. Bylo to zvláštní, ale Báru to vzrušovalo. To, jak je naštvaný a žárlí na ni, bylo nějakým způsobem přitažlivé. Chytila látku jeho trička do své pěsti a přitáhla si ho. Vcucla jeho rty a začala si s ním pohrávat. Michal byl trochu zmatený. Chtěl jí vynadat. Rozhodně se nehodlal nechat svést.
Nenech se. Je to jen polibek. Sakra je tak sexy. Ne! Mysli na něco jiného. Třeba na motýly. Motýl, motýl...moment. Kde má tričko? A je to v prdeli. Má mě. Mluvil k sobě v duchu. Jenže odolat jí, bylo nadlické. Chytil ji pod zadkem a vyzvedl. Opřel ji tvrdě o zeď a začal spolupracovat. Ona mu omotala nohy kolem pasu. Zaklonila hlavu a on toho hned využil. Její kroucení na intimních místech ho přivádělo k šílenství. Snažil se vydržet a nevšímat si toho, ale ona byla neovladatelná. Nahlas vzdychl a podíval se na ni.
„Řekla sis o tom sama, miláčku,“ řekl chtivě. Uchopil ji a v polibcích přenesl ke stolu. Dopadla zadkem na desku. Zbavil ji veškerého oblečení. Sobě rozepnul jen kalhoty a nechal je volně spadnou na zem. Za nedlouho se svalil na její tělo udýchaný, ale šťastný. Přemýšlel nad tím, proč se najednou octli v jeho šatně. Věděl jen, že jí něco chtěl. Co? Na tom už nezáleží.

Po koncertní hale se rozléhala hudba. Diváci skandovali Michalovo jméno. Potom se světla reflektorů snesla na něho. Předváděl své taneční umění, což diváky přivádělo k šílenství. Na scéně se objevil celý taneční tým s Bárou po jeho levici. Měli společných několik tanečních kreací, při kterých se na sebe usmívali. Pak tanečníky vyměnil za menšího, tlustějšího černocha. Po pár verších, se k nim připojily dvě tanečnice. Tu, kterou měl Michal u sebe, Bára propalovala pohledem. Stála opodál. Dala si ruce v bok a sledovala, jak se jí Michal dotýká. Vzteky si skousla spodní ret, když mu byla blíž, než by podle ní bylo vhodné.
„Báro, pojď. Teď je čas na nás,“ volal na ni kolega a už byla zas na pódiu. Michal si s celým týmem a s druhým zpěvákem vysloužili ohromný aplaus. Snažil se je utišit, ale chvilku to trvalo.
„Děkuju, jste nejlepší,“ rozhlédl se kolem a pak křik. „Víte o tom?“ dal mikrofon k fanouškům a utíkal podél nich. Publikum mu patřilo. Věděl jak je dostat do varu, milovali ho. Vrátil se k týmu. „Mám pro vás ještě jedno překvapení. Je Tom připravený?“ podíval se na chlapa z ochranky. Chlap kývl že ano. Podíval se na Báru, ta v sobě zadržovala smích. Pousmál se. „Víte, vsadil jsem se s Tomem a on prohrál. Od téhle chvíle bude předvádět při každém mém vystoupení tohle číslo. Je to jeho premiéra, tak mu pořádně zatleskejte,“ křikl poslední slovo a ukázal do zákulisí, ze kterého vycházel Tom s společně ještě s dvěma chlapci. Na hlavě měly něco jako ovocné srdce a na těle květinové overaly. Všichni se začali řehtat jako blázni, ale potlesk si zasloužili. Taky ho dostali. A pořádný. Tom se usmíval na všechny strany a mával. Do své role ženy se vžil. „Tohle není Glorie Gaynor, ale vůbec mi to nevadí,“ posmíval se. Tom kouknul na Báru, která na něj zírala s otevřenou pusou. Neměla slov. Nemohla se ani smát.
„Tak co, Barčo, jak se ti líbím?“ řekl holčičím hlasem a upravoval si své květinové cosi.
„Proboha, ty jsi ošklivej.“ Až v té chvíli se začala válet smíchy. Tom je vyhnal z pódia a sám se ho ujal společně s jeho pomocníky. Teď teprve začala ta práva zábava.
Kluci to měli skvěle nacvičené. Choreografii i zpěv. Vše do detailů. Všichni si zpívali s nimi, tleskali do rytmu a podporovali je. Když se otočili k publiku zády a začali třást zadky, tak to Bára nevydržela a slzy, které dlouho zadržovala, se jí spustily. To samé Michal.
„Au, mě už bolí břicho,“ stěžoval si.
„Ach, ty chudáčku," řekla Lenka. To byla tanečnice, která se kroutila na Michalovi. Přistoupila k němu a pohladila ho po jeho hrudi. Bylo jí jedno, že je tam Bára, která jí vraždila pohledem. Víc však Báru štvalo, že se Michal nechal.
„Tvá ruka mě vždy uspokojí,“ laškoval s ní. To už se v Báře vařila krev. Měla strašnou chuť, té mrše urvat hlavu a návrat ji Michalovi do zadnice. Koukala na ně, jak se na sebe usmívají, když na něho zase sáhla, tak toho měla právě dost. Dala si ruce v bok a skrze zuby řekla: „Nevadím vám tu?“ Oba se na ni podívali a obou spadl úsměv při pohledu na její vzteky rudý obličej.
„Lásko, o nic nejde, buď v klidu,“ chtěl jí položit ruku na rameno, ale ona cukla.
„Já jsem v klidu. Kdybych nebyla, její hlava by vykukovala z tvojí prdele,“ kývla hlavou směrem k té mrše. Lenka hlasitě polkla a radši odešla. Bára vraždila pro změnu pohledem Michala. Stále byla rudá a jak rak. Tváře měla nafouklé z toho, jak zadržovala vztek.
„Ale no tak, pipino, přece bys nežárlila?“ usmíval se na ni.
„Mlč. Radši mlč,“ přimhouřila na něho oči. Michal se stále usmíval.
„Teď aspoň víš, jak jsem se cítil já, když jsi se válela na Davidovi. Nikdo ti nebude sahat do vlasů. To je moje práce,“ vzal ji kolem pasu a políbil na nafouklé rty.
„Jenže já jsem s nikým neflirtovala,“ bránila se.
„To mě nezajímá. Jen jsem ti chtěl ukázat, že ty můžeš taky žárlit,“ zakymácel s jejími boky. „Tak už se usměj a dej mi pusu.“ I když nechtěla, usmála a políbila ho. Teď poznala na vlastní kůži, jaké to je, když se Michala dotýká jiná žena a moc se jí to nelíbilo.