Očima týraného koně

23. kapitola

Vzbudil jsem se a chvíli nevěděl, kde to jsem. Ale pak mi to došlo! JK Štěstěna, výběh. Když jsem se porozhlédl, uviděl jsem Phoebe a tak jsem se za ní rozklusal. *Ahoj, pojď si hrát!* Zařehtal jsem na ni a ta to zařehtáním schválila. Chvíli jsme jen tak klusali do kola, najednou jsme ale nasadili trysk. Běželi jsme po obvodu hrazení jako vítr, uši stažené až na krku. Předběhl jsem Phoebe a vyhodil jsem zadníma nohama. Ta se oproti mně vzepjala a potom po mně taky vyhodila. Ještě chvíli jsme takhle oba blbli ve výběhu a potom jsme se rozešli. Já se vydal k napajedlu, které bylo v opačném rožku výběhu. Tento kousek zasahoval do lesa. Rozešel jsem se tam a pomalu se napil. Najednou se v lese něco šustlo. Zpozorněl jsem. Něco tam chodilo. Najednou se to vynořilo přímo přede mnou! ,,Ale, ale. Dany, co se lekáš?" Byl to Radim. *Uf, to jsem se lekl.* Popošel jsem k němu blíž a on mě pohladil. A potom zase odešel do toho lesa. Po chvilce se naproti mě rozešla nějaká holka s ohlávkou a vodítkem. Vypadalo to, že si jde pro mě a tak jsem se rozhodl, že si s ní trošku pohraju. Když ke mně přišla a natáhla ke mně ruku, já jsem zvedl hlavu a rozklusal se od ní pryč. Zamračila se na mě a pomalu se opět rozešla ke mně. Přitom na mě mluvila. ,,Dany, pojď za mnou a neštvi mě!" Hlas se ji zvyšoval ale pořád šla ke mně. Já nastražil uši a stoupl si tak, aby šlo poznat, že jsem připravený pláchnout. Jenže děvčica si toho zřejmě nevšimla a šla pořád ke mně. Já najednou udělal celkem elegantní obrat a tryskem to vzal na opačný konec ohrady. To už tu holku zřejmě naštvalo, sedla na koně, který stál poblíž, takový malý irský tinker, a rozběhli se za mnou. Já se otočil, zařehtal a zrychlil. Najednou jsem se ocitl v rohu ohrady a neměl jsem kam utéct. Zklidinil jsem se a nechal se chytit. Holčina mě celá rozzuřená odvedla do boxu, kde mě vyhřebelcovala a osedlala černým univerzálním anglickým sedlem a dala černou uzdečku. Pod sedlo mi dala beránek a limetkově zelenou podsedlovku. Dala si jezdeckou přilbu a nasedla na mě. Po dlouhé době jsme jeli konečně na vyjížďku! *Jupí!* Radostí jsem povyskočil. Holka se pousmála a trochu povolila otěže. Natáhl jsem krk a prodloužil krok. Byl to úžasný pocit jet v lese na volné otěži, dýchat čerstvý vzduch a jen tak relaxovat. Holka, jménem Simona, si ihned vytáhla mobil, iPhone 6s, a začala fotit fotky na snapchat a pár jich přidala i na instagram. No jo no, teď má takovýhle věci skoro každý a nás, koně, si jen tak nepohladí bez toho, aniž by si nás vyfotili. No, nevadí. Najednou se před námi rozprostřela obrovská louka a oba dva nás napadlo to samé. Simona si přitáhla otěže a pobídla mě do cvalu. Chvíli jsem rozvážně cválal, ale hned, jak jsem ucítil, že mi povolila otěže a trošku se předklonila, rozletěl jsem se tryskem. bylo to úžasný. Vrátili jsme se zpět do stáje, kde mě Simona odsedlala, vyhřebelcovala a vrátila zpět do výběhu. Po chvilce se ale protrhl déšť i s bouřkou a tak jsem byl zaveden zpět do boxu a hned jsem usnul...