24. kapitola

1.3K 112 13
                                    

Bum! Rána jak z děla. Třesk! Zase. Leknutím jsem nadskočil a postavil se na nohy. Vzbudilo mě hřmění. Nahlédl jsem malinkým oknem ven.  Venku byla tma. Ah! Blesky! Otočil jsem se zpět a vystrčil hlavu z boxu. Ostatní koně byli stejně neklidní a rozrušení jako já. Někteří hlasitě řehtali, jiní poskakovali a kopali do stěn. Najednou se otevřely vrata a doběhlo za námi několik stájníků a pomocníků. Když jsem se kouknul ven, viděl jsem oheň. Ano, hořel seník. Po chvilce přijeli i hasiči a začali odmotávat hadice a hasit. Stájníci a všichni, co v tuto dobu byli na ranči, popadli ohlávky s vodítkama, nasadili nám je a odvedli pryč ze stáje. Vedli nás směrem ke kryté jezdecké hale, otevřeli vrata a nás se snažili dostat dovnitř. Byl jsem mezi posledníma, takže jsem čekal, až se všichni nahrnou dovnitř. Bum! Spadl napůl shořelý trám, což mě vyděsilo k smrti. Trhl jsem hlavou a postavil se na zadní a hlasitě zařehtal. To udělalo i pár ostatních koní a některým se podařilo vytrhnout vodítko stájníkovi z ruky. Koně se ihned rozeběhli pryč a já za nimi. Běželi jsme k lesu, do kterého jsme i vnikli. Běželi jsme právě po cross-country stezce, takže byly v naší cestě překážky. Ostatní koně se je snažili obíhat, jen já jsem byl ve svém živlu a tak jsem je přeskákal jako laňka. Dostali jsme se na mýtinu, kde jsme zpomalili a po chvíli i zastavili. Byla tam malá tůňka, ze které jsme se napili. Já jsem se mohl pořádně kouknout, kdo všechno za koně tu je. Ambro - český teplokrevník, Silke - fríský kůň, Geronimo Stilton - hannoverský kůň, Delta - huculský kůň a Koran - fjordský kůň.
,,To mám halucinace, nebo tam jsou koňomrdi?" Uslyšel jsem nějaký hlas. I ostatní koně zpozorněli.
,,Hej, kámo, máš pravdu, asi tam jsou." Zašeptal další hlas. My se jem koukali směrem, odkud ten hlas přicházel.
,,Co jim provedem, Marku?"
,,Hm...nevím nic mě nenapadá, Denisi."
,,Co kdybysme je chytli a vycvičili si je a pak by se po nás Sandra s Eliškou dívaly a škemraly o svezení!"
,,Jo no, jenže jak je chceš chytit?"
,,Koukni se na ně pořádně, mají u sebe vodítka."
,,Hm, tak jdem. Já si beru toho hnědýho a ty si vezmi toho černýho."
Ozvaly se kroky a už šli naproti nám. Jeden drapl mé vodítko a ten druhý Silkeino. Mohlo jim být asi 13 let. Odvedli nás pryč z mýtiny do lesa.
,,Marku? A kam je dáme?"
,,Hm...co třeba do té shořelé chajdy?"
Marek přikývl a šli jsme dál. Došli jsme na velmi malou louku. Na kraji u lesa byla chatička, u které byly i 2 malé boxy a ohrada akorát pro 2 koně. Zavedli nás tam a odešli pryč. Se Silke jsme se na sebe podívali a já potichu zaržál na dobrou noc. Odešel jsem do jednoho boxu a tam jsem po chvilce usnul.

Očima týraného koněWhere stories live. Discover now