Očima týraného koně

12. kapitola

,,Počkejte! Prosím, počkejte na mě!" Křičel jsem na nějaké koně z jatek, kteří stáli na kraji lesa. Kulhavým cvalem jsem k nim běžel, nebo spíš snažil jsem se k nim běžet. *Můžu se k vám připojit?* Zeptal jsem se jich. Velký statný fríšan, který byl zřejmě vůdce stáda, ke mně přišel, očichal, několikrát pokousal  ale přijal mě. Stádo se skládalo z klisny fjorda, klisny A1/1, mě a statného fríšana. Ostatní se pásli a tak jsem si lehl a začal se pást taky. Všude okolo byla šťavnatá tráva i s jetelem. Fríšan najednou zvedl hlavu a nastražil uši směrem k jatkám. Velká, kamenná budova byla ještě na dohled, ale od nás byla vzdálená asi 1 km. *Něco se děje! Rychle, prcháme!* Oznámil nám fríšan a my jsme se rozběhli. Já snažil utíkat, ale moc se mi to nedařilo, furt jsem zakopával. Ohlédl jsem se za sebe a uviděl jsem to. Několik chlapů naskákalo do jeepu s puškama. A rozjeli se přímo za námi! Teď už jsem se snažil běžet víc. Bohužel, noha bolela víc a víc, a viděl jsem na ní krvavé šrámy a i nějakou tu kost. Byla to hnusná otevřená zlomenina. Já se ale pořád snažil nějak prchat. Jeep a hlasy chlapů se blížily a já nevěděl, co dělat. Les pomalu končil a začínala otevřená louka s vysokou trávou. Tím líp. Vběhl jsem do vysoké trávy a u nízkého keříku jsem si do ní lehl. Jeep vjel na kraj lesa a zastavil. Několik chlapů vystřelilo z pušky a pár koní se rozeběhlo z opačné strany louky. Jeep se za nimi rozjel a já zůstal sám ležet ve vysoké trávě na kraji obrovské louky. *Na chvíli si tu zdřímnu.* A už se mi klížily oči a viděl jsem jen tmu...

,,Myslíte, že to je ten kůň, který utekl z jatek?" Mluvilo něco a já se lekl. Nad mým tělem se sklánělo několik hlav asi 20-ti letých kluků a holek. ,,Já si myslím že jo! Podívejte, má něco s nohou!" Všichni své pohledy přesunuli na mou nohu a začali mě litovat. ,,Chudáček!" ,,Asi ho to moc bolí!" Vzali nějaký obvaz a nohu mi obvázali. ,,Zavolejte někdo veterináře! Jasmíno, pohni!" Ta holka, co se jmenovala Jasmína, vytáhla mobil a začala volat. Všichni ostatní stáli u mě a hladili mě. Když jsem pořádně otevřel oči, zjistil jsem, že pořád ležím na té velké louce pod keříkem. ,,Ahoj, koníčku. Chudáčku malý, jakpak se asi jmenuješ?" Mluvili na mě ti lidi a pořád mě hladili a drbali. *To si nechám líbit.* Za chvíli přijelo auto a z něho vyběhl takový starší chlápek s taškou a běžel směrem k nám. Podíval se na mě a na chvíli strnul. ,,Dany? Danieli? Jsi to ty? Vy jste našli ztraceného parkurového koně, který byl ukradnut z centra na utrácení koní na jatka. Jste šikovní!" Zvolal a začal mě prohlížet a na nohu mi natřel nějaké mastičky. Za chvíli mě pichl injekci, po které jsem opět spal jako zabitý...