20. kapitola

1.4K 132 20
                                    

,,Rychle! Sedlat koně a razíme za nimi k jeskynním!" Rozkřičel se stájník a vyvedl si koně, kterého jezdí, před stáj a běžel pro sedlo. Ještě nějací pracovníci stáje běželi pro sedla. ,,Hej, šéfe, máme málo koní!" Rozkřičel se jeden a stájník přemýšlel. ,,Vemte si Dannyho. Nohu má už skoro zahojenou, takže by to neměl být problém. A jedna dvojice jede range roverem!" A už se pro mě přihnal jeden pomocník. Osedlal mě lehkým, bezkostrovým sedlem, aby mi ty klouby trochu odlehčil, nauzdil obyčejným stihlovým udidlem a nasedl. Pán, teda Martin, byl docela lehký. Cvalem jsme vyjeli za range roverem po jezdecké stezce až k jeskynním. Noha mě ani moc nebolela, což mě docela překvapilo. Martin ze mě rychlostí blesku sesednul a utíkal k osudné jeskyni. Byl to odvážný a pohledný chlap, sen každé mladé dívky. No jo no, blonďák s tyrkysově modrýma očima. Utíkal tedy s ostatními k jeskyni a po chvíli tam přijela záchranka, policie, ochránci zvířat a také majitelé medvěda, tedy zoo ze které pocházel. Od ochránců i od majitelů zoo měli povolení medvěda odstřelit. Tedy, odstříleli ho spíše ochránci zvířat. Já jsem byl na volno puštění a za chvíli ke mně přiběhli policisté a drželi mě. Pozorně jsem sledoval celou událost. Martin s ostatními chlapy, policajty a další četou se vydali k oné jeskyni. Slyšet byl jen řev medvěda a nějaký ten křik doktora, Davida a Filipa. Když nahlédli dovnitř, strnul jim výraz v obličeji. Tohle nikdo nečekal. Medvěd celý od krve a chlapi byli buď bez nohou nebo bez rukou. Byl to strašný pohled. Kdybych byl člověk, tak bych se asi pozvracel, jenže jsem kůň a koně nezvrací. A Aneta? Ta ležela bezvládně kousek od nich. Jen převracela oči, pohnula prsty a to bylo vše. Zřejmě to byla pomalá ale krutá smrt. Nechtěl bych být v její kůži. Měla u břicha otevřenou a hodně hlubokou ránu, zřejmě od kousnutí a na noze měla otevřenou zlomeninu, asi od toho, jak ji tahal všude po cestách. Chudák holka, bylo mi jí líto. Záchranná akce se konala tak, že se medvěd první uspal a až ve spánku ho odstřelili, aby to pro něj nebylo tak moc bolestné. Doktora, Davida a Filipa odvezla sanitka před les a tam pro ně přiletěl vrtulník, který s nimi přistál u Pardubické nemocnice. Anetu zkoušeli uživit, ale nezdařilo se. Umřela. Její rodiče z toho byli na dně. Taky se jim nedivím, mě by asi kleplo. Místo se vyklidilo, uzavřelo policajty a jelo se zpět domů. Všichni měli špatnou náladu, i my koně jsme byli docela protivní. No jo no, smrt si nevybírá...

Očima týraného koněWhere stories live. Discover now