Očima týraného koně

3. kapitola

Anna mě vyvedla před stáje, stáhla třmeny a vyhoupla se do sedla. Objeli jsme si kolečko na jízdárně s povolenými otěžemi na zahřátí. Potom to ale byl horor. Jakmile jsme si kolečko objeli, Anička mě čapla za otěže tak silně, že jsem se pyskama dotýkal krku. *Co to ta holka dělá?* Na naklusání do mě kopala patami a na nacválání mě mlátila bičem do slabin. *Au, to bolí!* Potom si přitáhla překážku, která byla vysoká cca 80 cm. Takové jsme si s Týnou několikrát skočili, ale toto bylo něco úplně jiného. Na překážku mě hnala cvalem, jako bysme jeli dostihy. Já jsem teda tu překážku skočil, ale ona ji zvyšovala a zvyšovala. Pořád jsem skákal, ale až překážka měla 150 cm, tak jsem doslova lehl. ,,Vstávej, Danieli! Přeskoč tu překážku!" křičela na mě a švihala mě bičem. Já jsem se jí začínal normálně bát.  ,,Anno?!" otevřely se vrata jízdárny a stál tam její otec. ,,Co to tomu ubohému koni děláš?! Okamžitě toho nechej!" řval na ni a šal směrem k nám. Chytl Aničku, dal ji facku a bičem ji zbil po prdeli. Ta začala brečet a utíkala pryč. ,,Vidíš, co si ten koník protrpěl!" zavolal ještě na ni. Chytl mě za otěže a zavedl mě do stáje. Odstrojil mě a rychle mi dal napít. Ještě mě vytřel do sucha  a schladil mi nohy. To jsem se cítil opravdu dobře, až mi dal oves a ty dobré granule. ,,Já ho asi prodám." mumlal si pro sebe. Já stejně netušil, co řekl. Vytáhl si mobil a několikrát to vyfotil. *Co to dělá?* ,,Tak a tohle dám na bazar, doufám, že si tě rychle někdo koupí." Hmm...kdo ví, co tím myslel.