V.I.P. ✔

33. kapitola

Mezi Michalem a Bárou se vše urovnalo dokonce natolik, že si byl Michal naprosto jistý v posunutí vztahu dál. Chtěl ji požádat o ruku. Denně si vychutnával pohled na prsteny od jeho otce. Denně přemýšlel nad tím jak to nejlépe udělat. Vymyslel různé romantické situace. Napadlo ho dát prsten do sklenky se šampaňským nebo nechat zapéct do dortu, ale obával se, že by je mohla pozřít a pak by museli čekat než to z ní vyleze. Další možnost byla požádat ji o ruku na sportovním zápase. Tehdy, až by je zabrala kamera a na obrazovce by se objevili oni, by to udělal, ale zas by se mohlo stát, že by ho odmítla a on by měl mezinárodní ostudu. Musel přemýšlet dál. Každopádně to musel odložit, protože ho čekala pracovní cesta mimo Českou Republiku. Balil si do zavazadla své věci. Bára seděla na posteli a vždy, když on něco jen tak do kufru hodil, vyndala to a hezky poskládala.
„Víš jistě, že nechceš jet se mnou?“ zeptal se a ona zavrtěla hlavou.
„Promiň, ale nemůžu. Už jsem domluvená s Klárou, že si dneska vyjdeme do klubu. Nemůžu se na ni vybodnout. A hlavně nechci být ta, o které se píše jako o tvém ocásku. Jsem ráda, že nás média přestala řešit,“ vložila perfektně poskládané tričko do kufru. On na to nacházel pár džínsů a spodního prádla. Zamračila se a znechuceně to vytáhla.
„Dobrá, jedná se jen o jeden den. Zítra večer bych měl být zpět. To zvládneme,“ usmál se na ni.
„To víš, že jo. Nemůžeme spolu trávit všechen čas. To bychom se jeden druhému zhnusili,“ postavila se a dala mu poslední oblečení do už tak narvaného kufru. „To je vše?“ tázavě se na něj podívala.
„Ano. To by mělo byt vše,“ přejel zipem podél kufru kolem dokola, čímž ho zavřel. Podíval se na hodinky a stáhl koutky smutně dolů. „Mám už jen dvě hoďky. Co si trochu užít?“ mrkl na ni. Bára se zasmála, až zaklonila hlavu. Toho hned využil přisál se na její pravou stranu krku a sál.
„Blbče, uděláš mi cucflek,“ snažila se ho od sebe odhodit, ale on ji pevně držel za krkem a sál víc a víc. Pak se odcucnul a usmíval se na místo, kde byly ještě před chvilkou jeho rty. Masírovala si ho prsty a mračila se.
„Je tam, viď?“ šla se kouknout do zrcadla, zatímco se usmíval jak andílek. „No, je tam,“ vyjekla dost vysokým tónem. Až jí hlas trošku zapískal.
„No, máš na mě památku,“ posadil se na svou půlku postele.
„Tak tohle ti nedaruju, když já můžu mít tuhle obludu na krku, tak ty budeš mít taky,“ zákeřně se usmála a povalila ho na postel. Zápasila s ním. Sedla si na něho obkročmo a chytla mu ruce. Sápala se k jeho krku jako nenažraný upír.
„Báro, já jdu večer na natáčení. Budu v televizi, tak toho prosím nech,“ dostal ze sebe v záchvatu smíchu. S mlasknutím se odcucla.
„Ha, tak ten je,“ usmála se. Odložil ji ze sebe na druhou polovinu postele a šel se podívat.
„Ježíšikriste, cos to udělala? Jak teď pojedu?“ šokován tím, co viděl, se skoro nemohl pohnout. Už viděl ty titulky. Vyšel z koupelny, našel ji rozvalenou v posteli se spokojeným úsměvem.
„Máš na mě památku,“ pokrčila rameny.
Nemohl se zlobit, a tak se smíchem skočil za ní. Začal ji vášnivě líbat a zároveň svlékat. Užili si ještě poslední chvilky vášně, potom už musel, ač nerad, odejít.

Večer se Bára chystala do klubu. Hezký se oblékla, vyžehlila si vlasy, nalíčila se a jelikož to měla jen tak tak, nasedl do auta a mazala. s Klárou sešla před vchodem.
„Ahoj, zlato. Bože, tobě to sluší,“ objala ji Klára a políbila na tvář.
„Tobě taky. Ty jo, tobě vyrostly vlasy,“ vzala do ruky pramen Klářiných vlasů a prohlížela jejich délku.
„To víš. Je to dlouho, co jsme se viděly. Tak se půjdeme pořádně opít?“ ukázala směrem ke vchodu.
„To víš, že jo. Zduníme se jako prasata.“

Posadily se k baru a objednaly si drink. Klára mochitto a Bára pinacoladu. Obě usrkly z brček a pak se na sebe podívaly.
„Tak co Michal? Jaké je to mít v posteli celebritu?“ řekla to, jako by se nemohla dočkat, až onu otázku položí. Bára protočila očima nad jejími slovy a pohrála si brčkem ve svém pití.
„Michal je úžasný. Nikdy jsem nepotkala nikoho takového, jako je on. Navzájem se doplňujeme. Máme stejný styl humoru. A na tvou otázku odpovím jen tak, že v posteli je to hotovej Bůh,“ rozplývala se nad vzpomínkou dnešní vášnivé chvilky.
„Ach, přeju ti to. Vážně. Hele, a je lepší v posteli než Radek?“ naklonila se k ní, aby je nikdo neslyšel, což by přes hlasitou hudbu stejně nebylo možné.
„To se tak nedá říct. Každý je jiný. I Radek měl své kouzlo,“ položila si ruku na čelo a kroutila hlavou. „Není možný, že se s tebou o tom bavím. Radši mi řekni co ty?“ odpovídala jí automaticky nějak se jí nedošlo, že to bylo osobní. Klára se usmála.
„Já jsem zasnoubená,“ vypískla a ukázala dost velký prsten.
„Pane Bože, Pane Bože. Nekecej,“ ječela a mávala rukama.
„Jó, nekecám. Potkala jsem ho ve školce. Nastoupil k nám nováček a jeho otec je vdovec. Je to bankéř. Chci se tě zeptat, zda bys mi nešla za svědka?“ spojila ruce do prosím. Bára byla touhle nabídkou početná.
„Ani nevíš, co to pro mě znamená. A víš co? Tohle chce panáka. Hódně panáků,“ otočila se k barmanovi a objednala snad od všeho něco.

Po pár hodinách už byla Klára pořádně na mól. Nemohla ani chodit, ani tančit. Bára jí pro jistotu nechala zavolat taxíka.
„Báro, jsi to ty?“ zaťukal jí někdo na rameno. Otočila se a tam byl Radek. Byla sice opilá ale ne tak, aby ho nepoznala. Opřela kamarádku o bar a objala se s ním.
„Ahoj, co tu děláš?“
„Ahoj, chodím sem často,“ usmíval se na ni. Pak se koukl na Kláru, která se opírala o bar a dělala na nějakého cizince oči.
„Ta vypadá. Co slavíte?“ Klára se vydala k němu. Cestou zakopla a dopadla přímo do jeho náruče.
„Hihi, ty jsi teda hrdina. Budu se ženit. Koukej na můj prstý...,“ strašně se polekala, když ho neviděla na svém prstů. „Kde mám prsten. Já ho potratila,“ skoro se rozplakala
„Klárko, je na druhé ruce, nepotratila jsi ho,“ usmívala se. „A jen tak mimochodem. Ženy se vdávají,“ s Radkem se jí smáli. Klára nad nimi mávla rukou a odfrkla si.
„Víš co? Vem tady bejvalýho a jdi si s ním trsnout.“ To nebyl ani trochu dobrý nápad. Bára se zarazila. Nechtěla s ním tančit. Radek byl ale jiného názoru. Chytil ji za ruku a táhl na parket. Po pár vteřinách tance se kolem nich udělalo kolečko a nakonec to vlastně bylo fajn.

Radek pomohl dostat Kláru do taxíků, a když chtěla nastoupit Bára, chytil ji za ruku.
„Počkej. Nejezdi domů, zůstaň,“ viděl, jak se koukla na jeho dlaní na své ruce. Neřekl, že by jí to nijak zvlášť vadilo.
„Ráda bych, ale nemůžu ji nechat jet samotnou,“ pokrčila rameny. Hledala výmluvy. Nemohla s ním zůstat. Prostě se to nehodilo.
„Jen tu zůstaňte. Já ji domů hodím. Znám ji. Je to snoubenka mého bratrance.“ Až teď si všimli, že řidič je žena.
„Jé, ahoj Martino. No dobrý, tak tu zůstaň, já se o ni postarám. Nebo ona o mě,“ mávala kolem sebe rukama. A do prdele, zaklela si v duchu s falešným úsměvem se otočila k Radkovi. Proč mu sakra nemohla normálně říct ne, jdu domů. Protože mu zlomila srdce tíha viny ji takhle stále ke dnu.
„Tak dobrá. Jdeme zpátky?“ ukázala na bar.
„Klidně,“ rozloučili se s Klárou a vrátili se zpět.
Strávili celou dobu na baru. Pili jednoho panáka za druhým a zanedlouho Bára dopadla stejně jako Klára. Radek byl stále střízlivý, což takhle bylo vždycky.
„Jak je to možný? Já jsem na šrot a ty jsi v pohodě,“ držela v ruce dalšího panáka, se kterým pohupovala a vylévala jeho obsah kolem sebe.
„Pojď, pojedeme domů. Zavoláte nám taxi, prosím?“ otočil se k barmani, ten už vytáčel číslo. Radek vzal Báru do náruče a odnesl ji ven. Ona se zasmála a zaklonila hlavu.
„Jó, všechno se točí. To je bomba,“ roztáhla ruce a pohrávala si nohama.
„To víš, že ano,“ položil ji na zem, ale stále přidržoval její nestabilní tělo. Zadíval se do jejich očí a políbil ji. Prostě to udělal, jako by se nerozešli, jako by byli pořád spolu a žádný Michal neexistoval. On ji měl dřív. Byla jeho, jen jeho. Ona i přes to, že byla opilá poznala, že je to špatně. Pro ni Michal existoval. Odtáhla se od něj a kývala s ukazováčkem ze strany na stranu.
„Ne. To je moc špatný. Tohle už nikdy nedělej. Miluju Michala. Ty se s tím smiř.“
„Promiň, už to nikdy neudělám,“ řekl, jako by se nic nestalo.

Druhý den se Bára probudila v Michalově posteli. Jak se tam dostala, nevěděla. Všimla si, že je nahá. Otočila se na druhý bok a malém leknutím spadla.
„Á,“ zakřičela. Když vedle sebe uviděla nahého Radka. Ten se leknutím probudil. Vyletěla z postele a zabalila se do deky. Začala panikařit. Rozplakala se a nadávala. „Kurva, do hajzlu, co jsem to udělala! To snad není možný?“ tiskla k sobě bílý povlak. Radek se bez problémů oblékl, byl v naprostém klidu.
„Uklidni se, prosím tě,“ napomenul ji. Podívala se na něj pohledem, který zabíjel. Pak jí vše došlo.
„Tys mě zneužil. Vyspal ses se mnou, když jsem byla na mól. Proto jsi chtěl, abychom se sešli. Proto jsem měla zůstat v klubu. Měl jsi to celé naplánované,“ pochopila jeho strategii, i to jak mu musela ublížit, když zrovna on, který by neublížil ani mouše, udělal takovou sviňárnu.
„Nikdy jsi nebyla hloupá. Tohle je moje pomsta. On mi tě ukradl a já mu to vrátil. Taky jsem tě miloval. A vy jste mě ranili. Teď si prožije stejnou bolest jako já. Vím, že to nedokážeš držet v sobě a přiznáš se mu. Možná ti odpustí. A nebo taky ne. To už je mi jedno,“ sebral a odešel. Bára se opřela o zeď a sklouzla po ní dolů. Přitáhla si kolena blíže, spustila hlasitý pláč.