Kouzelná Beruška a Černý Kocour - Láska křížem krážem

9. ČÁST - ZMĚNY

ADRIEN

Když jsem se ráno probudil, doufal jsem, že celý předešlý den byl jenom sen. Ale podle Plaggova zamýšleného výrazu (a hlavně podle toho, že byl vzhůru) mi došlo, že má Lady je vážně pryč a ten den nebyl jen výplodem mé fantazie.

Zabořil jsem hlavu do polštáře a křičel jsem do něj, abych udělal alespoň něco. Křičel jsem do polštáře asi několik let. Teda, tak mi to tehdy připadalo. Byl jsem naprosto bezmocný a chudák polštář to odnesl na plné čáře.

,, Adriene, mám hlad. Kde je sýr? "

,, Pryč. Pryč. Pryč. Odešla pryč. Má Lady. Je prostě pryč. Jen tak. Odešla. A nejspíš se nevrátí. "

,, Adriene, to je sice moc smutný, ale já mám pořád hlad. Kde mám camembert? "

Zvedl jsem hlavu a ukázal na tašku, která visela na židli. Plagg tam zaletěl. Ležel jsem na posteli a díval jsem se do stropu. Přemýšlel jsem, co budu bez své Lady dělat.

,, Hele, neutápěj se v sebelítosti. Ona je na tom mnohem hůř jak ty. Vzpomeň si, co ti řekl Mistr Fu. Kvůli ní si užívej života. Ona odjela někam, kde nebude mít přátele a kde jí její moc nebude příliš k užitku. Ví, že tě v tom nechá samotného, a určitě ji to užírá zevnitř. Tak alespoň nedělej největší chudinku na světě a vstaň. Musíš do školy. " Koukal jsem jako vyoraná myš. Plagg mě učí zodpovědnosti? A od kdy se stará o někoho jinýho než o sebe?

,, Fíha, tak, to je problém, " pomyslel jsem si.

,, Nikam nejdu. Zůstanu doma. " Oznámil jsem mu a schoval jsem hlavu pod polštář.

,, Adriene Agreste, okamžitě vyndej tu hlavu zpod polštáře, jinak tam dám celý kolo camembertu! " Po jeho velmi děsivé výhrůžce jsem vystrčil hlavu ven. Ten sýr fakt děsně páchne.

,, Za chvíli tu bude ta ženská, co tě furt tahá do školy, dělej, ven!" Plagg měl pravdu. Nathalie mě nenechá doma, pokud nebudu opravdu nemocný.

ALYA

Ráno mě probudil otravný zvuk budíku na mobilu. Chtěla jsem ho vypnout, ale nenahmala jsem ho hned.

Překážela mi tam nějaká krabička. Omylem jsem ji shodila na zem. Jak spadla, tak jsem se vymrštila do sedu, protože ten naráz se mi zdál neuvěřitelně hlasitý.

Opatrně jsem zvedla krabičku ze země. Byla ze dřeva a do ní byly vyryty červené ornamenty. Ze zvědavosti ( která je mojí nejhorší vlastností vůbec) jsem ji opatrně otevřela. V krabičce se rozzářilo oslepující oranžové světlo. Musela jsem si rukou zaclonit oči, abych nepřišla o svůj již dost mizerný zrak.

Najednou se z koule vynořila nějaká prapodivná bytost podobná lišce. Byla velká asu jako moje dlaň.

,, Co jsi zač? " chtěla jsem vědět. Už mě napadalo možné vysvětlení, ale nemohla jsem si být jistá. Mohlo by to být...

,, Jsem Laang, kwami Volpiny. Propůjčuji moc tvoření. " Panebože! O kwami se zmiňovala i Marinette v dopise pro Kocoura. To je naprosto úžasný! Páni! O MŮJ BOŽE! TOHLE JE NAPROSTO BOŽÍ!

,, Takže to znamená, že jsem teď jakože superhrdinka? Jako Marinette... Teda Kouzelná Beruška a Černý Kocour? " V duchu jsem skákala radostí do stropu. Moje tajný přání se vyplnilo, stanu se hrdinkou.

,, Ano. " Tak tohle je boží! Naprosto boží!

,, Super, co mám udělat? " Hned jsem chtěla dělat něco superhrdinského a úžasného. Jako Marinette... Teda Beruška!