Kouzelná Beruška a Černý Kocour - Láska křížem krážem

4 . ČÁST - ZPRÁVA

MARINETTE / MISS

Souhlasila jsem s Tikkiinou podmínkou a nechala jsem ji, aby odletěla tam, kam potřebovala. Měly jsme se sejít v parku. Já jsem zespoda skříně vytáhla velký modrý batoh. Dala jsem si do něj pár věcí. Skicák, fotky s Alyou, Adrienovy fotky, některé z fotek se třídou, fotky s rodiči, svůj malý polštářek, počítač a některé z mých nejmilejších věcí.

Pak jsem začala psát první ze tří vzkazů. Jeden pro rodiče, jeden pro Alyu a poslední pro Kocoura.

Maminko, tatínku,
ani nevíte, jak moc mě bolí a mrzí, že píšu tento dopis. Ale musím to udělat. Stalo se něco moc moc špatného. Tak špatného, že musím navždy odejít z domu. Prosím, nehledejte mě. Ani nečekejte na zprávu. Nemůžu se Vám ozvat. Jsem tak smutná, protože Vás moc miluju a teď Vás opouštím. Nenechte si tím pokazit život.
S láskou Vaše dcera Marinette

Z očí mi stékaly slzy. Rvalo mi srdce, že jim takhle zlomím srdce. Lámala jsem tím srdce i sobě. Doufala jsem, že je to příliš nevezme, ale co jsem měla čekat? Jejich jediné dítě je opustí, nikdy se neozve a nikdy se nevrátí.

Zabalila jsem dopis do obálky a položila jsem ho na kuchyňský stůl.

,, Sbohem, " zašeptala jsem a zavřela jsem za sebou dveře. V očích jsem cítila povědomý tlak slz. Uvědomila jsem si, že poslední dobou se chovám jako ufňukaný spratek. Otřela jsem si oči, zhluboka jsem se nadechla a šla jsem do parku. Na kolenou jsem napsala vzkaz pro Alyu.

Čau Alyo,
páni, ani nevím, jak to mám napsat. Určitě sis všimla, že mě posednul akuma. Taky sis určitě všimla, že se Beruška neobjevila. Je to proto, že já jsem Beruška. Mrzí mě, že jsem ti to nemohla říct dřív, ale je to tajemství. Jestli tě to potěší, neví to ani Kocour. Chci ti říct, že děkuju za to, že ses se mnou spřátelila. Nebýt tebe, byla bych pořád sama. Jsi moje nejlepší kamarádka a nevyměnila bych tě za nic na světě ( no možná za pusu s Adrienem... Dělám si srandu :D).
Alyo, musím odejít. Určitě víš, že jen Beruška může zachránit lidi posedlé akumou, jenomže já se nemůžu proměnit. Proto musím zmizet. Navždy odcházím z Paříže. Nikdy se nikomu nesmím ozvat. Nikdy se nesmím vrátit. Budeš mi tak moc chybět.
Mám na tebe jednu prosbu. Až uvidíš Kocoura, dej mu ten vzkaz v černé obálce. I jemu to nějak musím vysvětlit, ale budu muset lhát. Prosím tě, nikomu nesmíš říct o ničem, co jsem ti napsala. Ani mým rodičům. Hodně štěstí s Ninem. Když jsem vás zavřela do tý klece, když řádil Animan, chtěla jsem, abyste se dali dohromady.
A mám na tebe důležitou prosbu. Prosím tě zařiď, aby se Chloé držela, co nejdál od Adriena. Jinak bych měla v duši hodně blbej pocit. Protože už si ho nezískám, nechci, aby ho získala ona. Nikomu neříkej, že jsem ti napsala.
Budeš mi chybět,
M.♡

Začala jsem potom psát vzkaz i pro Kocoura. Ten mi přišel jako nejtěžší. Musela jsem se dlouho rozmýšlet, co mu napsat.

TIKKI

Marinette mě nechala jít. Musela jsem se sejít s Plaggem. Letěla jsem k Agrestům. Zaťukala jsem na okno a on vyletěl zpod postele. Ukázala jsem na sebe, na něj a potom na střechu protější budovy.

Pochopil a vyletěl ven.

,, Tikki, co tady děláš? Ne, že bych tě neviděl rád, ale dokud si navzájem neukáží identity, nesmíme se stýkat. "

,, Plaggu, víš, že Berušku posedl akuma. Nemůže se proměnit na Berušku. Odchází z Paříže. Zapřísahám tě, neříkej Adrienovi, kdo je Beruška. Nepřála by si, aby to věděl. "

,, Já vím. Neboj se, její tajemství je u mě v bezpečí. Udržím ho. Takže tě nejspíš pár desítek let neuvidím, co? " jenom jsem sklopila hlavu, aby vydedukoval odpověď, což se mu podařilo.

,, Mistr Fu, vybere nové hrdiny, kteří vám pomůžou. Měj se, Plaggu, " na rozloučenou jsem ho objala. Potom jsem odletěla do parku za Marinette.

LIŠAJ

To snad není pravda! Jak se dokázala podruhé vymanit z vlivu akumy bez pomoci? Navíc Beruška se neobjevila... Musel jsem se zasmát, když mi došlo, jak se věci mají.

Ta holka je Beruška! Teď to začalo dávat smysl. Odhalil jsem její identitu a posedl jsem ji akumou. Největší úspěch, v jaký jsem mohl doufat. Teď, když se nemůže proměnit, je Paříž v ohrožení a já brzy dosáhnu svého cíle. Nejlepší den v roli Lišaje.

,, Už brzy bude celá Paříž moje a vaše Mirákula taky!"

ADRIEN

Šel jsem na focení a všimnul jsem si Sarah... Teda Marinette, jak sedí na lavičce v parku a něco píše. Posadil jsem se k ni.

,, Ahoj Marinette, " pozdravil jsem ji. Vylekala se a udělala flek na papír. Vyděšeně se na mě dívala.

,, Co se děje? " Její hlas byl takový podivně chladný.

,, Jsi v pohodě? Zdáš se mi smutná. " Chtěl jsem se plácnout do čela za svou inteligenci. Proč by asi byla smutná?

Rozesmála se. Nebyl to její obyčejný, zvonivý smích, který byla radost poslouchat. Ten smích zněl jako by se snažila nerozbrečet smíchy a bolestí (psychickou) zároveň.

,, Podívej se na mě. Vypadám, že jsem v pořádku? " zeptala se sarkasticky.

,, Zdá se mi, že nejsi ve své kůži, " poznamenal jsem.

NO VÝBORNĚ, TY INTELIGENTE! NEJSI VE SVÝ KŮŽI! ROVNOU ŘEKNI, ŽE MÁ JINEJ ÚČES, ŽE VYPADÁ JINAK NEBO NĚCO PODOBNĚ PITOMÝHO!

Tahle krátká věta ji navzdory tomu rozesmála. Bylo úžasné, jak ji jediná věta vrátila radost do očí.

,, Zníš skoro jako Černý Kocour. " Jakmile to dořekla, ztuhl jsem.

,, Haha. Vtipný. " Ozvalo se volání. Otočil jsem se. U fontány stál fotograf s celým zástupem pomocníků.

,, No nic, musím jít. Tak zas zítra ve škole, Marinette? " Měl jsem dojem, že posmutněla.

,, Ano, tak zítra. " Odešel jsem. Došel jsem k fontáně a otočil jsem se na ni, abych jí zamával, ale už tam nebyla.

,, Zvláštní, " pomyslel jsem si, ale rozhodl jsem se tím víc nezabývat.

MARINETTE / MISS

Hned jakmile odešel Adrien, přiletěla Tikki. Jelikož už jsem měla dopsané oba dva vzkazy, šla jsem k Alyině domu. Zazvonila jsem a položila obálky na rohožku před dveřmi. Utekla jsem se schovat za strom. Otevřela Alya, sebrala to, rozhlédla se. Myslím, že mě viděla, ale vrátila se domů.

,, Tikki, vyřešila si, co bylo nutné? "

,, Ano, Marinette. Můžeme jít. "

A my jsme šly.

Tak a taková ta zlomová kapitola je tady! Jen chci všem, co to čtou poděkovat za votes, protože jimi fakt nešetříte! ;) Díky moc!