4.část - Můj čas

45 11 1
                                    

Z pohledu (Ha Dong-Jae) N-a

Heh... já to říkal. Můj čas se už blíží. Přišel jsem na to, jak vyjít ven kdykoliv budu chtít a na jak dlouho budu chtít. Ale nejlépe, nemusím odejít vůbec. Přišel jsem ne tu techniku, jak ho uvěznit. Nebylo to až tak moc těžké, jde skoro až lehce se mu vkrást do mysli a jelikož se nudím, tak proč to už nezkusit, že ano?

Chvíli se jen soustředím. Jsme jedno tělo a do mysli se může dostat každý. Nějakou dobu to sice trvá, ale nakonec otevřu své oči a objevím se na záchodech? Lepší chvilku jsem si tedy vybrat nemohl, ale to nevadí. Jdu si umýt ruce, ale poté se podívám na zrcadlo, co tu je. Trochu se poděsím. To vážně? Fialový oblek? Co je to za hrůzu? 

Ihned se zamračím a to fialové sako si sundám. Černá kravata a bílá košile, to už je lepší, ještě by to chtělo ale černé kalhoty, ty fialové.. Prostě děs! Jak tohle může nosit? 

Trochu si prohrábnu vlasy a povzdychnu si. Poté vyrazím ven ze záchodků. Rozhlédnu se kolem sebe a vyrazím jednou uličkou někam. Narazím na šatnu a vejdu dovnitř. Dle toho jak byl oblečený chápu, že jsem se objevil v době, kdy čeká vystoupení.  No ale nevím, já jejich kroky neumím, jen trochu. Mohu se trochu nabourat do Hakyeonových myšlenek a zjistit tak, jaké kroky jsou, ale já to netrénoval, takže smůla. Já to neumím.

Jakmile vejdu dovnitř do šatny, tak na mě všichni členové pohlédnou. Hongbin trochu vykulil oči na to, že mám sundané sako.

"Co to děláš? Rychle si to sako obleč, už půjdeme vystupovat." pověděl a ostatní na to jen pokývli hlavou a taky se mě snažili popohnat. Já se ale jen ušklíbl. 

"To určitě. Všichni si ta saka sundejte." pověděl jsem a pak na mě vykulili oči snad všichni. Hah, čekal jsem tuhle reakci. Ještě aby ne, tohle by Hakyeon jen tak neřekl. Nemůže říkat nic do stylu, který je připraven a s mým pohledem v očích? Je úplně jiný. A nejvíce je může překvapit moje mluva.

Dříve než jsem stihl říct ale ještě něco dalšího, tak ke mě Hongbin došel a vzal mi to sako. Snažil se mi ho obléct.

"Nevím, co ti vjelo do hlavy, ale teď už to nemůžeme změnit." pověděl mi a já se jen ošil a dostal se za něj. Ihned jsem rukama přešel k jednomu rukávu od Hongbinova saka a jeden rukáv jsem mu tak zcela strhl. 

"Ale podívejme se. Jaksi se ti zničilo sako. Náhradní tu není, měli bychom si je všichni sundat, že ano?" pověděl jsem s úsměvem a podíval se na ostatní. To byli nejspíše v šoku. Líbil se mi ten pohled. A to je teprve začátek, nebo spíše to ještě ani nezačalo. 

Samozřejmě ale už neměli na vybranou a museli si ta saka sundat. To Hongbinovo se jen tak neopraví ihned. Poté ale už do šatny vešel nějaký chlápek s tím, že máme vyrazit na pódium. Já se tomu zasmál a šel jsem jako první. Než jsem ale ještě vyšel ze šatny, tak jsem se na všechny s úsměvem podíval. 

"Kluci dávejte pozor. Show začne, snažte se a neudělejte stejné chyby jako já nyní." povím jim a pak už jdu tedy k pódiu, než na něj vyjdeme, tak dostaneme ještě malé mikrofony k ústům na zpěv. Heh... o si opravdu myslí, že si text pamatuji? Vím jaká píseň má začít, díky tomu, že jsem se mohl nabourat do Hakyeonovi hlavy, ale já píseň slyšel sotva třikrát. 

V téhle chvíli mohou být kluci rádi za playback. Jinak by měli fanoušci opravdu smůlu a drahého rozkošného Leadera N-a by neslyšely zpívat. Snad někdy jindy. 

Než vejdu na pódium před fanoušky, tak nastavím ale vážný výraz, kluci za mnou jsou jistě lehce nervózní kvůli náhlé změně povahy Hakyeona. Budou si muset zvyknout, protože já jen tak neodejdu. Na nějakou dobu si tu velmi rád pozůstanu.

Když jdu na pódium a kluci za mnou, tak fanoušci už jásají. To mu celkem závidím, je nádherný pocit vědět, že ho miluje několik lidí, převážně dívek. A také je to nádherný pohled. Takový já jen tak mít nemohu a za to Hakyeona nenávidím. Stvořil si mě jen tak, abych bral jeho bolest a jen trpěl, zatím co on si užívá a cítí jen ten nádherný pocit. 

Nyní si tohle pěkně vychutnám. Teď je můj čas. Teď budou milovat mě. Nového Leadera N-a. Nová povaha, nový život. Určitě díky mě bude lepší sledovanost a větší oblíbenost. Natolik si věřím. 

Začátek choreografie a písně znám a dostanu se na své místo. Pak začne hudba a já si nastavím svůj sexy pohled a začnu s ostatníma choreografii. Vypadá to, že kluci se lehce změnili. Bude to asi tím, že vystupují před fanoušky. Nesmí se ničím rozptylovat, ale jak budou reagovat, až uvidí ty moje chyby? Neznám všechno. Umím jen něco. I když ale udělám chybu, tak nereagují. Taková otrava. Věnuji aspoň tedy svůj pohled fanouškům a snažím se občas o  synchronizaci pohybů svých úst s textem spuštěné zvukové stopy, která byla nahrána předem a puštěná zde. 

Fanouškům jsou ale chyby zřejmě ukradené, protože i nadále piští a ječí a všechno možné. No aspoň že to berou takhle s nadšením. Nebo si akorát o mě myslí, že jsem nemocný, nebo vyčerpaný a tak kvůli tomu dělám chyby... Pff, to tak. 

Když píseň skončí, tak fanoušci piští ještě více, ale pro nás je konec a můžeme jít z pódia pryč. Zajdeme do šatny a já si tak povolím kravatu a rozepnu jeden vrchní knoflík od košile. Chci si při tom jít sednout, ale v tom mě zastaví něčí ruka na rameni. Když hlavu pootočím, zjistím, že je to Ravi. 

"Co to mělo znamenat? Z nás všech jsi byl nejvíce připraven, ale těch chyb co jsem byl schopen zpozorovat. Jakoby jsi ji ani netrénoval. Navíc zpěv, vždy do toho dáváš vše ale teď to bylo dost chabé. Co se stalo, proč jsi takový? Nic proti, ale celé jsi to takhle zkazil. Manažer a ne jen on bude naštvaný." pověděl mi a ostatní na mě jen hleděli. Já se na ně podíval a zamračil se.

"Co to mělo znamenat? Zkus zapojit hlavu. Byl to propadák, ale není to moje vina. Je to Hakyeonova chyba. Neměl mě stvořit. Ale můžete za to i vy, vy jste součástí toho, že jsem zde. Nemyslete si, že vám vše projde jen tak. Nehrajte se na neviňátka." řekl jsem jim ihned naštvaně. A co? Tak vše bylo v háji. Ale je to pravda. Jsem tu jen kvůli nim. Jsem tu kvůli pomstě, ale převážně jsem tu kvůli osobě, co tohle všechno začala, ale ta zde není. Ten co se o to pokusil jako první, ten není tady ale jinde a já si ho rozhodně najdu!

Identity Disorder (Ongoing)Where stories live. Discover now