Marvel Imagines [CZ]

Bucky - důvěra

Původně měl být na řadě Clint, jenže toho mám uloženého na druhém počítači, tak se smiřte s Buckym :)

Podrbeš si ruku, houpající se na patách. Je velmi brzo ráno a čekáš na letišti na svou sestru, aby tě vyzvedla. Byly jste od sebe rok, jelikož jste se obě učily cizí jazyky. Jazyky byly tvou nejsilnější stránkou.
Auto zatroubí a ty málem vyletíš z kůže. „(Y/n)!" Otočíš se a spatříš Natašu, přicházející k tobě, se širokým úsměvem na tváři. „Tašo!" rychle se k ní rozeběhneš a velmi pevně ji obejmeš. „Jak ses měla? Doufám, že ti kluci nepřidělali nějaké problémy." Zasměje se a obmotá ruku kolem tvého ramena. „Neměla bych se tě na to ptát já? A navíc, jsem starší." Drcneš do ní a hravě se zamračíš. „Jen o pár let." Zakroutí hlavou, když už se blížíte k jejím naleštěnému černému Ferrari. „Pěkná kára," prohodíš, nasedající dovnitř. Nataša nastartuje motor a pádí z letištního terminálu.
„Předtím, než dorazíme do Stark Tower, ti musím něco říct." „Překonal Steve konečně svůj strach a kouknul se na ty horory, o kterých si tak mluvila?" složíš k sobě ruce a otočíš se na svou sestru. „Ne, to ne. Máme nového člena týmu." Pozdvihneš obočí. „A to od kdy?" „No, teprve ho zpracováváme. Na nikoho nepromluví, aniž by vyhrožoval." „To zní jako ty, když máš své dny." Nataša se zasměje. „Tohle je vážný, (y/n). Myslela jsem, že bys mu promluvila do duše." „Proč nemůžeš ty?" zasténáš, oči rozšiřující se, když spatříte Tower. Zavrtí hlavou. „Nemá...mě moc v lásce." Předstíráš zalapání po dechu. „Jak je to možné? Jsi tak sladká a milá a pozitivně-" „(Y/n)," varuje tě Nataša, otáčející auto na parkoviště, ze kterého pak odcházíte.
Následuješ ji až do výtahu. „Takže jaký je ten „nový-člen-v-pokroku'?" zeptáš se, přejíždějící rukou po vlasech. Nataša se na tebe zadívá koutkem očka. „Už jsi někdy slyšela o Winteru Soldierovi?" „Co?!" zasyčíš, jakmile se otevřou dveře výtahu. „Natašo, nemyslím si, že-" „Jdi dolů touhle chodbou, pak zatoč do prava, druhé dveře vlevo. Kód je 3375. Hodně štěstí." Vystrčí tě pryč z výtahu a věnuje ti úsměv. Zužující oči, zařveš předtím, než se dveře zavřou. „Dlužíš mi!" Povzdechující následuješ její instrukce a skončíš u místnosti se sklem.
Nervózně vydechneš a vstupuješ do místnosti, když se za tebou dveře velmi hlasitě zavřou a ty trochu zakleješ. Naneštěstí si tě Winter Soldier nevšiml. „Ahoj?" zašeptáš, kráčející směrem k obrazovce. „Jsem-" „Vypadni!" zasyčí v cizím jazyce, otáčejíc se rychle a mlátíc rukama do skla, že se nestihneš ani nadechnout. Lehce si povšimneš, že mluví rusky, a proto odpovíš ve stejném jazyce. „Přišla jsem ti pomoci-" „Nechci tvojí pomoc!" otočí se a míří zpět na svou postel. Protočíš oči. „To jsem přiletěla až z Evropy jen kvůli tomu, abych hlídala pan dramatického?" Otočí se při tvé poznámce a velmi nepříjemně zavrčí. „Kdo jsi?" „(Y/n)." Sedne si a postel, odvracejíc se od tebe. „Neznám tě." Přikývneš, ale uvědomíš si, že tě vlastně nemůže vidět, a proto přejdeš ke kontrolnímu panelu. „Jak funguje tahle věc?" zamumláš, mačkající knoflík, který hlásá PRŮHLEDNOST. Obrazovka je rázem pryč, čímž rozšiřuješ oči. „A dopr-" Winter Soldier okamžitě vylétá směrem k tobě, ale neviditelná zástěna mu v tom zabrání. Mlátí do ní pěstmi, řvajíc, jaké hrozné věci ti udělá, jestli ho nepustíš. „Drž hubu!" vyhrkneš, překvapeně ho zarážejíc. Uděláš pár kroků vpřed, aby ses snažila navázat s ním oční kontakt. „Mohl bys prostě-" Pokračuje v bouchání. „Pusť mě!" Frustrovaně vydechneš. „Nikdy se odsud nedostaneš, když se budeš chovat jako zvíře." Pozastaví se nad tvými slovy a potkává tvé oči. „Tak jak se mám chovat?" zasténá, „nemůže se ode mě očekávat, že se budu chovat normálně, když jsem zamčený v kleci!" přikývneš. „Máš pravdu. Máš naprostou pravdu. Ale musíš přestat všem vyhrožovat. Získej si jejich důvěru. Okay?" Nakrčí obočí. „Nechci být kontrolován," řekne sklesle, dívajíc se na tebe se strachem v očích. „Nechci být tím, čím jsem byl." Usměješ se. „Neboj se, SHIELD tě kontrolovat nechce. Jen ti chceme pomoci." Potom, co jsi odešla, si Bucky sedne do rohu místnosti, zírajíc prázdně na svou chladně kovovou ruku. „Říká, že si mám získat jejich důvěru," zamumlá, protahujíc si svou protézu, „ale jak to mám udělat, když nevěřím ani sobě?"