In love with a speedster [CZ]

Sokovia

Před 2 týdny

     „Ne,ne a ne!" křičela jsem a rozmachovala rukama kolem sebe.

     „Užiješ si to, uvidíš," snažil se mě táta uklidnit.

     „Jak bych si to mohla užít? V nějaké Sokovii! Kde to vlastně je? Je to vůbec na mapě?" odsekávala jsem drze.

     Abyste to pochopili. Blíží se prázdniny a rodiče vymysleli super dovolenou. 2 týdny v nějaké Sokovii. Nechápu co tam budeme dělat.

     „Pojedeš, protože tě doma nenecháme samotnou. Konec diskuze!" vykřikl otec a zabouchl za sebou dveře. Znechuceně jsem si lehla na postel.

     „No skvělý. Všichni moji kamarádi si budou užívat prázdniny, ale já? Já je budu trávit někde na Ukrajině!" tlachala jsem si pro sebe. Nechápala jsem proč nemůžeme jet někam jinam. Nebo nejlépe zůstat na chatě.

Dnes

     Hádám, že jsem se nakonec s tím debilním nápadem rodičů smířila.

     „Za chvíli odjíždíme!" křikla na mě máma.

     „Jo jasně, už jdu," odpověděla jsem s nechutí, popadla tašku a vydala se ven. Venku už rodiče nakládali věci do auta s úsměvem na rtech. Zase jsem musela sedět vzadu. Nesnáším to, pokaždé je mi špatně. Cesta trvala asi 12 hodin. Většinu času jsem pozorovala ubíhající krajinu se sluchátky v uších.

     „Už tam budeme!" řekla nadšeně máma a otočila se dozadu, aby se na mě mohla usmát.

     „Hm," povzdechla jsem, ale pořád civěla z okna. Projížděli jsme poměrně hezkou krajinou. Všude okolo samá příroda.

     „Páni," šeptla jsem, když se mi naskytl pohled na malebné městečko v horském údolí. Nad městem se tyčila pevnost, vypadala jako ze středověku. Mělo to své kouzlo.

     „Vidíš, říkali jsme, že se ti tu bude líbit," pronesl vesele táta.

     „Hele, zase nepřeháněj jo," zasmála jsem se. Ale začínala jsem tušit, že se mi tu vážně bude líbit. Sjeli jsme klikatou cestou až do údolí a projížděli město.

     „Hotel by měl být na konci ulice," radila máma tátovi. Nakonec to bez problémů našel. Hotel byl rodinný, takže malinký. Ubytování netrvalo vůbec dlouho, měli jsme 2 pokoje.

     Aspoň ten pokoj mám jen pro sebe, pomyslela jsem si. Chvíli jsem nečině ležela na posteli a přemýšlela co budu dělat.

     „Prozkoumám město!" vykřikla jsem a s těmito slovy vyskočila z postele. I když se mi pobyt tady moc nezamlouval, zase se mi vracela energie.

     „Jdu ven," křikla jsem přes dveře na rodiče.

     „Jasně, ale ať si do večeře doma!" ozvalo se zpoza dveří.

     Vyběhla jsem z hotelu a nevěděla, na kterou stranu se vydat. Nakonec zvítězila pravá. Vždycky zvítězí pravá. Bylo celkem teplo, ale pofukoval příjemný větřík. Několik hodin jsem se toulala ulicemi tohoto krásného města.

     Šla jsem dlouho širokou ulicí, když se začala země třást. Najednou se začaly budovy hroutit. Vypukla panika.