In love with a speedster [CZ]

Dream

     Utíkám. Už strašně dlouho. Nevím před čím nebo před kým. Je strašná tma. Upadnu. Cítím bolest, ale zvedám se a běžím dál. Najednou mě něco dožene. Ne něco, někdo.

     „Pietro?" špitnu zděšeně. Neodpovídá. Vypadá jinak. Bojím se. Jeho oči už nejsou modré, ale tmavé, skoro černé.

     „Co se to děje?" vydám ze sebe slabým hlasem. Přistoupí blíž.

     „Co to děláš?" ptám se bolestně, když mě silně uchopí za zápěstí. Dívá se na mě jako lovec na svou kořist.

     „Je mi to líto," řekne bez emocí.

     „Ale c..?" zeptám se, ale otázku už nedokončím. Ucítím pronikavou bolest.

...

     „Alex!" uslyším výkřik.

     „Alex no tak, probuď se!" slyším další. Trhnu sebou a prudce si sednu. Sedím na pohovce v obýváku a jsem strašně spocená. Stále mám na sobě plavky a na nich dlouhé triko.

     „Co se děje?" zeptám se Pietra sedícího naproti mě. Vypadá vyděšeně.

     „Křičela jsi ze spaní," odpoví a chytne mě za ruku. Přisedne si vedle mě. Mám strašné nutkání položit hlavu na jeho rameno, ale zároveň strach.

     „Co se ti zdálo?" zeptá se starostlivě.

     „Nic," zalžu. Přece mu nemůžu říct, že se mi zdál sen, ve kterém mě chladnokrevně zabíjí. Podívá se na mě podezřelým pohledem a chce mě obejmout. Ucuknu.

     „Chci být chvíli sama," šeptnu a rychle odcházím do svého pokoje. Zabouchnu dveře a sjedu dolů.

     Co to sakra bylo? Kdy jsem vlastně usnula? honilo se mi hlavou. Vždyť ani nevím, jak jsem se do toho obýváku dostala. Uslyším zaklepání. Chvíli přemýšlím, ale pak se zvednu a pomalu otevřu.

     „Alex, jsi v pořádku?" ptal se ustaraně Pietro.

     „Já nevím," vydechla jsem. Přistoupí blíž a silně mě chytne za zápěstí.

     „Ne, to nemůže být pravda," vydechla jsem a snažila se uvolnit z jeho sevření. Přece se to opravdu nestane.

     „Odpusť mi," zašeptal a já opět ucítila bolest. Stejně jako v tom snu.

...

     „Alex!" vykřikl Pietro. Okamžitě se probudím. Ležím celá spocená na pohovce v obýváku. Pietro klečí vedle mě a starostlivě mě pozoruje. V jeho očích se odráží strach.

     „Co se stalo? Proč jsem tady?" zeptala jsem se.

     „Ty si nic nepamatuješ?"  koukl na mě vyděšeně.

     „Pamatuju si bazén a nás, pak už nic," odpověděla jsem zmateně.

     „No, líbali jsme se, ale ty jsi najednou omdlela. Odnesl jsem tě sem. Najednou si začala křičet a strašně sebou škubat. Nevěděl jsem co se děje, měl jsem o tebe strach," vydechl.

     Vážně jsem omdlela, když jsme se líbali? To snad nemůže být pravda, pomyslela jsem si. Takový trapas. Nechtěla jsem na to myslet a skočila mu do náruče.

     „Co se ti zdálo?" zeptal se a hladil mě po vlasech.

     „Nechci o tom mluvit," šeptla jsem. Jeho sevření zesílilo. Cítala jsem se v bezpečí. Ale hlavou mi stále vrtalo, co mohl ten sen znamenat.