16. "Dcera Jörmundganda"

3.7K 195 23
                                    

(Wanda)

Na velitelství panoval doslova pořádný zmatek, aiťáci běhali od obrazovek sem a tam, předávali si informace o stavu hellicarrieru a o postupech v hledání Thorova bratra. Kdyby ten tady byl a věděl o jeho nových neplechách. Naše skupinka seděla okolo oválného stolu a mlčky tu spoušť sledovala.
„Sem zpáátky!" zajásal čísi veselý, všem velmi známý hlas. Ve vchodu se vynořila hlava s černými vlasy, již bez růžového ombré. Lena. „Co je to tu za houfovaní? To se snad Muflon konečně našel?"
„Zatím ne, ale už na tom pracujeme." objasnila pohotově Hillová. Ta ženská se mi pomalu začíná dostávat pod kůži.
„Hezký boty Leno." dodala, než zmizela.
„Díky." poděkovala překvapeně. „Alespoň někdo je všímavý."
„Teskiovska, konečně! Sehnala jste Starka?" vyhrknul na ni Fury.
„Jo, něco si šel ještě zařídit. Děkuju, Šéfe..."
„Za co?" pozvedl Fury svoje huňaté obočí. Lena se uchechtla: „Díky vašemu OBNOVENÍ jsem vyhrála jednu sázku se Starkem. A o značkové, extrémně drahé botičky."
„Nevyhrála, dlužil jsem ti je!" ozval se za Lenou přícházející Iron man. Občas osvětlí nějakou tu špatnou chvilku, co se zjeví. Lena se ušklíbla: „Ale houby! Si chceš jen krýt zadek viď?" Tony jí odpověděl dětinsky vypláznutým jazykem.

Někdy mi přijde, že ti dva budou sourozenci, ale hodlají to držet v tajnosti.
Stark došel k našemu hloučku a posadil se do křesla, zatímco Lena sebou žuchla na velký, gymnastický míč. „Takže jako za starých, dobrých časů?" rozzářil se Stark jako ranní sluníčko. „To radši ani ne." odmávl mu Steve a přitom Lenu nepřestával očkem sledovat.
„A nemá někdo alespoň nějakou hypotézu, co tu vlastně znova hledá?" ozval se doteď mlčenlivý Banner. Nezávidím mu. „Copak tu kostku Thor neexportoval tam, kde má být?"
„To sice ano, ale pak nám ji s Odinovým svolením propůjčili zpátky..." obhájila Thora Hillová.
„No, alespoň bude zase nějaká švanda!" promnul si ruce Tony. „Starku, tohle není žádná legrace." napomenul ho Kapitán. Iron man jen zakoulel očima a zkřížil si ruce na prsou.
„Koukám, že jsem toho hodně prošvihla." poznamenala jsem. „Tak to nejsi jediná." přitakala Lena. My dvě zatím vycházíme v dobrém. Né že bysme se nenáviděli, ale prostředník nám většinou dělá Natasha. Ta se do rozhovoru připojila: „A nebude pod něčím velením? Taky jedna z možností."
„Prosimtě," řekl Tony. Viditelně mu tohle tvrzení přišlo absurdní. „ten je tak vládychtivý a arogantní, že by pro nikoho nikdy v životě nedělal."
„Arogantní stejně jako ty?" vyprskla Natasha. Stark syknul: „Úúú, to byla podpásovka Amazonko?"
„Na tvý ego určitě." poznamenala.
„Naty má možná pravdu." ozvu se. Vůbec nic neříkám a to mám názor na bůhví kolik věcí a situací. „To že je takový, jaký tvrdíš neznamená, že se nemohl třeba změnit."
„Možnost, že se změnil je jedna ku miliardě Wando. To bys ho musela nejdřív poznat."
„Ale ta možnost tady furt je." obhajuju své tvrzení. „Konec hádek!" tlesknul do vzduchu Fury. „Čas na práci. Doktore Bannere, prosím, najděte znovu ten Tesseract, Stark půjde s vámi. Romanovová, Rogers se mnou a Teskiovska, Maximovovi a ostatní máte prozatím volno."
Sotva dořekl náš kruh se začal rozpouštět. Já s Pietrem jsme plánovali jít na pořádný dlabanec do kantýny. Lena si šla nejspíš na pokoj. Sam odešel bůhví kam a Vision tam ještě chvilku jen tak postával...

(Lena)

Jdu na pokoj, protože jsem se posledních čtyřiadvacet hodin pořádně nevyspala. Zavřela jsem dveře, z nohou si sundala nové botky a hodila placáka do polštáře. Usnu během dvou minut.
...
Stojím v bílé místnosti s operačním stolem uprostřed. Nikde ani živáčka. Proč tu jsem? Najednou zaslechnu řev. Vycházel zpoza chodby na konci. Rozběhnu se pryč tou chodbou a vyběhnu na asfaltové prostranství. A stojím jako opařená!
Předemnou se tyčil drak, ale s kůží rudou jako krev a děsivýma, žlutýma očima. To nejsem já!
...
Trhnu sebou a prudce vystřelím do sedu. Tep se mi musel zrychlit na kolem stovky, jak rychle oddechuju. Šílený! Jinak se to popsat nedalo. Kolik hodin může být? Podívala jsem se na budík. 21:18. To jakože jsem spala 9 hodin? Až tak?
Najednou se ozvalo lehké zaklepání na dveře. Kvapně se zvednu a jdu otevřít.
„Promiň, jestli tě budím."
„Né Wando v pořádku, já jenom tak podřimovala. Co se děje?"
„Sraz v zasedačce, ty, Stark a Rogers s Nat."
„OK, já tam dorazim." a zabouchnu dveře.

Dragon- One of Avengers (UPRAVUJEME)Kde žijí příběhy. Začni objevovat