Pravá láska? (Vaďák)

7. část

Andrein pohled

Nebylo to vůbec příjemné ho vidět i s ní... Ale co bylo ještě nepříjemnější bylo to, že si mě všimnul a šel přímo k nám s úsměvem na tváři, jako by se nic nestalo. Vedl si s sebou vysokou, hezkou, blonďatou holku, která by mohla klidně i hrát ve filmu.

,,Ahoj'' pozdravil mě Daniel a já na něj dál koukala jako idiot. ,,Ahoj'' odpověděl za mě Vadim s předstíraným úsměvem. Oba najednou strnuli a všimli si toho, kdo za mnou stojí. ,,T-Ty-Ty jsi Vaďák'' koktal a civěl na něj. ,,A ty musíš být Daniel'' pořád předstíral úsměv. ,,Jak to víš?'' divil se ještě víc a Vadim si mě přitáhl k sobě a já se pořád jen mlčky koukala. ,,Andrejko, ty ho znáš? Kdybych to věděl, tak..'' tentokrát už jsem nemlčela, ale zaječela na něj: ,,Co? Tak bys nepřiznal, že jsi mě podvedl s touhle barbie?! A už mi nikdy neříkej Andrejko!'' Sklopil hlavu dolů, stejně jako před několika hodinami. Jeho blond coura ji sklopila taky, ale pořád pokukovala po Vadimovi. Dan se mi znovu podíval do očí a tichounce řekl: ,,Ale já tě pořád miluju.''

Otevřela jsem pusu překvapením, rychle sklopila hlavu do dlaní, a utekla. ,,Počkej!'' Řval na mě Vadim a už mě doháněl. Chytil mě za rameno a zastavil mě. ,,Notak. Jsi jak splašená, zastav chvilku.'' Nepřemýšlela jsem a prostě mluvila. ,,Já chci co nejdál od něj! Už nikdy ho nechci vidět!'' vysypala jsem ze sebe se slzami v očích. Vadim si mě k sobě přitáhl. Hladil mě po zádech a dal mi pusu na vlasy. ,,Pššt... Neplakej... Jdeme rychle ke mně a tam si dáš čaj a já ti nachystám něco k jídlu, ano?''

,,Dobře'' šeptala jsem a přitáhla se k jeho boku a on mě chtil kolem ramen. Cesta netrvala dlouho, bylo to jenom dobře, protože nepotřebuju, aby mě vidělo víc lidí s rozmazanou řasenkou a červeným nosem...

Vadimův pohled

Jestli ještě jednou toho kluka uvidím, tak už fakt jednu dostane... V mojí hlavě nebylo teď nic jiného.      Když jsme došli ke mně domů, kde nikdo nebyl, tak jsem ji hned zavedl do mého pokoje, aby si lehla. ,,Hned jsem zpět!'' Odběhl jsem do kuchyně, abych jí uvařil malinový čaj, její oblíbený. Když jsem i s hrnkem přišel do pokoje brečela... Zase. Nikdy jsem ji takhle neviděl. Byla zničená. Nikdy před tím jí vztahy nevydržely moc dlouho, vím to, ale nikdy nebyla po rozchodu takhle na dně. Asi ho vážně milovala a on jí udělá tohle... ,,Ehmhm..'' zakašlal jsem, aby se na mě konečně obrátila, abych jí ukázal, že už má hotový čaj. ,,Děkuju'' poděkovala mi slabým hlasem a já se naklonil a ukázal na tvář, aby mi dala pusu, ale udělala toho víc, než bych čekal. Dala mi malou pusu, objala mě kolem krku a stáhla k sobě do postele. Začal jsem ji líbat, cítil jsem, jak se usmívá. Na vteřinku jsem otevřel oči a všiml si toho, že už nemá rozmazanou řasenku, asi se ještě upravovala. Začal jsem jí sahat pod tričko a mačkat prsa a ona mi pod ně taky zajela a dělala mi na břiše malé kroužky. Musel jsem sám sobě přiznat, že už jsem byl celkem nadrženej. Z ničeho nic se odtrhla a celkem mě zklamala. ,,Musíme jít točit, zlato!''

,,Né, teď né...'' Nechtěl jsem se od ní odtrhnout, proto jsem ji začal líbat na krku. Asi se jí to líbilo. Začala se mi zarývat nehty do zad a potom mě chytila za tričko a nějak jsme si vymněnili pozice a tentokrát ona klečela nade mnou a líbala mě na krku. Když jsem jí začal hladit našpulený zadek, znovu se odtrhla. ,,Jdeme točit!''

,,Ale notak.. Andri... Ještě chvilku'' prosil jsem ji, ale marně, protože se zvedla z postele a začala se vrtat v mém batohu. Po chvíli po mně hodila můj notes a pak znovu skočila na postel a klekla si nade mě. ,,Zase jdeš provokovat?'' zeptal jsem se jí s úsměvem a ona mě krátce, ale vášnivě políbila. ,,Šup! Času potom bude dost!''

,,Ty si nedáš pokoj, že?'' zeptal jsem se jí otráveně. ,,Ne'' odpověděla energicky. ,,Tak jdeme točit, no..''

Zapnul jsem kameru. Všiml jsem si něčeho, co se dřív nestávalo, Andrea nemluvila a jen tak civěla před sebe. ,,Co je?'' Zeptal jsem se jí ustaraně. ,,No... Ono to je jiný, když už nesedím za kamerou a mlčím.'' Musel jsem se tomu zasmát. ,,Takže ty tak strašně moc chceš točit video, ale bojíš se?'' Otočila se na mě a vraždila mě pohledem. ,,No jo... Nemusíš se na mě takhle dívat.'' Poté jsem se k ní naklonil, dal jí malou pusu na líčko a tiše jí pošeptal: ,,Klid, moje malá.'' Otočila se na mě a usmála se. Čekal jsem, že mě bude chtít zavraždit, ale jen se usmívala.