Nevyřešená

01x03 Velká hra 2.část

Dorazili jsme na policejní stanici. Všude pobyhali policisti, zvonily telefony bylo to k zblazneni.
Přišli jsme do Lestradovi kanceláře.
Všude byli pohazeny papíry.

,,Konečně, že jste tady. Přišel vám balíček Sherlocku."

,,Od koho?"

,,To nevíme. Udělali jsme rengen a bomba vtom není."

,,Hned se cítím klidnější."

Sherlock si prohlížel obálku. ,,Ženský specifický rukopis. "

,,Takže to odeslala žena?"

,,To jsem neřekl."

,,Obálka není od tud. Je z česka,"

,,Od kud?"

,, Z České republiky."

,,Aha,"

Sherlock roztrhnul dopísním nožíkem obálku. Do ruky mu zklouznul mobil, růžový.

,,Ale to je ten růžový." řekla jsem.

,,Co ze studie růžové?" zeptal se Lestrad.

,,Jistě, že to není.... Vy čtěte její blog?"

,, Jistě, všichni tady ho čteme. Vy fakt nevíte , že Země obíhá okolo slunce?"

Sherlock se jenom podíval na Lestrada a dál to neřešil.

,,Nechal nám tu vzkaz." stiskl na mobilu zprávu.

Ozvalo se pět pipnutí.

,,To je všechno? Jenom pět časových pipsů?"

,,Ne, nechal nám tu obrázek." koukla jsem se mu přes rameno.
Na obrázku byla vidět jenom prázdná místnost.

,,To místo jsem už někde viděl. Jdeme."

*
S paní Hadsnovou jsme šli dolů do suterénu.

,,Byl jste se tam předtím podívat když jste si schaněl byt, že Sherlocku? Nikdo si to tu nechce najmout, asi kvůli vlhku ale to je prokleti suterénu..." paní Hadsnova odemkla dveře.

,,Někdo tady byl."

,,To není možné já mám jediná klíč. Takový byt jsem měla když jsem se poprvé vdala... Černá plíseň všude po stěnách..."
Víc už jsme neslyšeli. Lestrad za ní zavřel dveře.

Paní Hadsnivá měla pravdu. V místnosti bylo velký vlhko, tapety se odlepovaly ze stěny, po stropě byla plíseň a hodně to tu smrdělo.
Na zemi byla krabice.
Sherlock k ní pomalu šel.

,,Dávej pozor, dělá bomby." řekla jsem.

Otevřel krabici. Ve vnitř byli jenom boty.

,,Nechal ti tu boty? Jako vážně?"

Začal mu zvonit telefon, ten růžový.

,,Ano?"

,,Ahoj kocoure."

,,Kdo volá?"

,,Nechal jsem ti malou hádanku."

,,Proč pláčete?"

,,Já nepláču, já to píšu.. A tahle... Blbá kráva.. To nahlas čte. 12 hodin... Na vyřešení mé hádanky.. Sherlocku.. Jinak budu moc... Moc... Moc zlobit."

Sherlock dal mobil do kapsy a nic neříkal.
,,Kdo to byl?" zeptala jsem se ho a šla k němu blíž.
,,Žena. Mám vyřešit tenhle případ jinak zemře."
,,Tyhle boty můžou být kohokoliv."
,,To ano, proto se musíme dát do práce."
,,Ten komu patřili, co se mu stalo?"
,,Něco zlého."

*
S Sherlockem jsme jeli do nemocnice sv. Bartoměleje. Celou cestu byl sticha a mě už to ticho nudilo. I když jsem si psala s Davidem bylo to jakobych tam sním byla úplně zbytečně.

Když jsme vyšli ty hrozné schody a vešli do laboratoře sedla jsem si na židli a rozdéjchavala to.

,,Měla bys přestat kouřit. Tvým plícím se to moc nelíbí."
,,Ty taky kouříš."
,,Používám ty nikotinové náplasti."
,,Aha. Co tady budem dělat?"
,,Musím z těch bot získat tolik informací kolik to jen jde. "

Byli jsme tam víc jak hodinu. Nudilo mě to, protože jsem tam jenom seděla a nic víc jsem dělat nemohla. Sherlock celou dobu koukal do microscopu a občas na obrazovku před ním bez jediného slova.
,,Podala by si mi mobil?"
,,Kde je?"
,,V saku." to sako měl zrovna na sobě ale bez zbytečných otázek jsem se zvedla a došla k němu. Dala jsem mu ruku pod sako. ,,Opatrně." řekl. Jen jsem si naštvaně povzdychla. Odemkla jsem mobil a koukla se do zpráv.
,,zpráva od tvého bratra."
,,Smaž jí."
,,Smazat?"
,,Plány už budou v zahraničí."
,,No, Microft si to nemyslí. Napsal ti 8 zpráv. Musí to být důležité."
,,Tak proč nezrušil svojí náštěvu u zubaře. Nikdy nepíše zprávy pokud může mluvit. Hele Andrew West ukradl raketové plány, zkusil je prodat a to mu vrazilo ránu do hlavy. Jediná záhada je ta, proč se mě bratr snaží nudit, když je tu někdo tak moc rozkošně zajímavý."
,,Zkus myslet na to, že může umřít."
,,Ta žena? Tady je umírajících plno. Jdi si poplakat k jejich postelim a uvidíš jestli to pomůže."

Přístroj začal pípat..,,Konečně.' řekl radostně Sherlock.

Do místnosti vtrhla Molly Hooprová. Není tajemstvím, že je do Sherlocka zamilovaná už dlouho. ,,Povedlo se?"
,,Ano."
Hned za ní přišel do místnosti nějaký chlap.
,,Jé Jime," řekla nadšeně Molly ,,Pojď, pojď dál. Tohle je Sherlock Holmes. A tohle.. Omlouvám se."
,,Madison Monreová."
,,Ah ."
,,Těšimě." řekl Jim směrem k Sherlockovi.
,,Gay." bezjakékoliv emocí řekl Sherlock.
,,Promiň, cože?" Molly na něj valila oči.
,,Nic. Ahoj."
,,Jej, Promiňte," Jim převrhl misku s věcma na zem. Rychle je sesbíral a narovnal zpátky na stůl. ,,No nic. Už musím jít. Uvidíme se večer?" zeptal se Molly.
,,Jasně. Zavoláme si."
,,Těšilo mě." zase to říkal jenom Sherlockovi, ten mu ale nevěnoval sebemenší pozornost.
Trapný ticho jsem utnula ,,Jo, jeho taky."
Jakmile Jim za sebou zavřel dveře otočila se Molly na Sherlocka. ,,Jak to myslíš gay? Chodíme spolu."
,,Život v páru ti jistě svěčí když jsi přibrala dvě kila."
,,Jedno a půl,"
,,HM, spíš dvě."
,,Proč musíš všechno vždycky... Ne není."
,,To jste neviděli jak se šlechtí?"
,,Jen protože používá kosmetiku? To děláš i ty."
,,Myju si vlasy to je jiný. Ne, výživný krém okolo vrásek, oči vymetače klubu, obarvené řasy. A jeho spodní prádlo."
,,Co sním?"
,,Vyčuhuje. Hodně vyčuhuje, až nad pás. Je to specifická značka. Dále tu máme fakt, že mi nechal pod miskou svoje telefonní číslo. Měla by si to Molly ukončit a předejít tak zármutku."
Bez jediného slova se Molly otočila a utekla.
,,Běž za ní a omluv se."
,,A proč?"
,,Cože..proč? Těmihle svými dedukcema lidem ubližuješ. Sakra.."
,,Dobře. Do toho."
,,Co?" podal mi jednu z těch bot.
,,víš jak to dělám. "
,,Ne, nebudu tady před tebou ze sebe dělat debila."
,,No tak, cizí názor je pro mě přínosným. "
,,Dobře." vzala jsem botu do ruky a prohlížela jsem si jí. ,,Velké, na dítě by byli velký, ale ve vnitř jsou zbytky fixu kde bylo napsáno jméno. Dospělé si svoje jména na boty nepíšou, takže dítě s velkými chodidli. Vlastnik je musel mít rád, jsou hodně opečovávaný. Starý , ale vypadají nově, takže retro dizajn. A dál nejspíš nic."
,,Přehlídla jsi sice všechno podstatné ale jo , učíš se rychle a dobře."
,,Děkuji. Tak se pochlub"
,,Ty boty jsou originál, žádné retro. Vlastník se oné dobře staral, miloval ty boty, nikdy by je nesratil. Tkaničky na nich vyměnil třikrát, ne, čtyřikrát. Trpěl exzémem, na botech jsou ještě šupinky jeho kůže. Takže hledáme dítě s velkými cho.... Ooooh.. Carl."
,,Carl?"
,,Carl Bathers. Kluk s velkými chodidli. Jdeme."