Nevyřešená

01x01 Začátek 1.část

Mé příběhy byly v mé hlavě vždycky úžasné, napínavé a s nádherným koncem, ale když jsem je chtěla napsat na papír nevěděla jsem jak začít psát první slova. Ale tenhle příběh je jiný, liší se od ostatních tím, že není vymyšlený. V následujích kapitolách je můj příběh, můj a jeho..

*

Jmenuju se Medison Monreová. Chodím do školy na žurnalistiku, psaní mě bavilo a komunikovat s lidmi také. Hlavně jsem neměla ráda tajemství ale jako budoucí novinářka budu moc vědět tajemství i toho nejuzavřenějšího člověka. Byl to můj sen už od malička stát se novinářkou, ovšem až po přání stát se princeznou, ale dostávala jsem rozum dřív jak ostatní děti. Když ještě děti mého věku věřily na Santa Clause já už chodila na kurzy administrativy. Jo, byla jsem nadaný dítě. Chtěla jsem jít za svým snem co nejrychleji.

Moji nejlepší kámoši: Frank, Jecki a Miranda.

Bydlím sama v malém bytě s jedním psem a televizí. Od rodičů jsem se odstěhovala před pár lety, bohužel nebydlí v Londýně takže se nevídáme moc často.

* To by pro představení mohlo stačit.

*

Bylo 6 hodin ráno, seděla jsem v křesle a pila čaj. Učebnici jsem měla před s sebou položenou a učila jsem se na dnešní test. Stačilo mi, když jsem si něco přečetla jenom dvakrát a už jsem to uměla do písmene na spaměť. Zavřela jsem učebnici a šla se oblíknout.

V 6:30 jsem už šla na autobus. Na mojí koženou bundu dopadaly kapky deště. V uších mi hrála hudba a já nasávala ranní vzduch Londýna.
Na autobusové zastávce na mě čekal Frank, jezdil s semnou každý den.

,, Ahoj," řekla jsem a objala ho.

,,Zdravíčko, jsem jediný kdo se na dnešní test netěší?"

Koukla jsem na něj z pod obočí, ,,Ano jseš,"

Tiše se pousmál. Nastoupili jsme do autobusu a jeli k metru.

V metru byla ještě větší zima než venku, vítr nám cuchal vlasy a nadzvedával bundy.

,, Už jsi o tom slyšela? O těch sebevraždách?" zeptal se Frank

,,Ano, nepříjdou mi jako sebevraždy. Rozlišný lidi ale stejný styl sebevraždy. Ne, jsou to vraždy,"

,,Ale, ale, máš být novinářka, ne detektivka,"

,,Stíhám oboje," oba jsme se pousmáli a jeli v tichosti do školy.

*

V ruce jsem cvakala propiskou, její zvuky se rozléhaly po celé místnosti. Očima jsem hypnotizovala hodinové ručičky aby se zrychlily a já mohla jít domů. Před s sebou jsem měla dopsaný test který jsem si už několikrát četla znovu a znovu jestli tam nemám chybu. Koukala jsem po ostatních jak si z nervozity drží vlasy nad očima, nervozně koušou tužku, nebo koukají z okna a je jim test úplně ukradený.

Konečně zazvonilo, vzala jsem si tašku ze země a test položila učitelovi na stůl. Vyrazila jsem ke skříňkám pro bundu když mi zapípal mobil,

,, /#DALŠÍ-CENTROLONDÝNA/"

Další sebevražda a teď u toho budu, konečně!

Vyběhla jsem ze školy a spěchala na metro! Tohle si nesmím nechat ujít!