Nevyřešená

01x01Začátek 2.část

Běžela jsem co nejrychleji k metru, vůbec jsem si ani neuvědomovala, že jedu po eskalátorech. Myslela jsem jenom na to jak to všechno uvidím na vlastní oči a budu moc napsat pořádně procítěný článek. Na nic jiného jsem nepomyslela.

Přijela jsem do Centra, bylo tam hodně lidí, několik policejních aut,jedna sanitka, dlouhá pruhovaná páska a žádná možnost se dostat dovnitř. Ale něco mě napadlo. Prolezla jsem pásku a šla do sanitky, vevnitř jsem našla bílí plášť a desky s papírama. Vzala jsem vše a vydala se do budovy. Uvnitř bylo hodně policajtu a taky pár lidí s pláštěma, takže jsem dobře zapadla. Dělala jsem jako, že si píšu poznámky a nenápadně jsem koukala po ostatních. /musím najít to tělo/ .

Šla jsem tam kam šlo nejvíc lidí. Proplétala jsem se mezi lidma, který něco nesly nebo pospíchali. Z nosů mi padali brýle který jsem normálně nosila ale ted se mi extrémně hodili.

Přišla jsem do místnosti s tělem, okolo těla byli kartičky z číslama. Nevím jak popsat ten pocit když se koukáte na mrtvé tělo ženy. Nenápadně jsem okolo ní chodila a psala si poznámky které použiju ve svém článku do novin, bude to čerstvý a jako jediná snad budu mít nejbližší přístup k případu. To mi snad nějakou dobrou známku přihodí do stipendia.

Sklonila jsem se abych se koukla blíže. Byla to žena po třicítce, její oblečení a doplňky křičely růžovou barvou. Bylo to až děsivé.

Najednou se dveře v místnosti prudce otevřeli. Byl to muž v dlouhém černém kabátu, s tmavě hnědýma ruzcuchanýma vlasama a mohlo mu být tak okolo dvaceti-pěti.

Rychle jsem vstala a stoupla si do rohu a dělala jsem, že si píšu do těch papírů.

,,Všichni ven, potřebuju klid na přemýšlení," řekl ten v tom kabátě.

,, Poslechně te ho," rozkázal nějaký policista, mohlo mu být tak okolo čtyřiceti.

,, Lestrade, vy taky mlčte potřebuju se soustředit,"

Nechtěla jsem přijít o to co se tady bude dít, stoupla jsem si do nejtemnějšího rohu místnosti a doufala, že se nechvíli stanu neviditelná.

Muž v kabátě obcházel mrtvou ženu, koukal na její šperky a vlasy.

,, Sherlocku, máte jenom pět minut tak si pospěšte,"

,,Potřebuju víc jak pět minut a hlavně ticho!"

Takže Sherlock o něm jsem už něco málo slyšela jeho internetový blog byl plný nesmyslů. Pyšnil se svým vysokým darem dedukce. Prý pozná vojáka podle palce? Ale no tak! Takový podivný chlap může dělat u policie?

,, Tak co, máte něco?" Řekl detektiv.

,, Něco málo ano.
Oběti je něco málo přes třicet. Deset let vdaná, mnoho milenců. Pracuje někde úředně, to naznačuje ta děsivá růžová."

,, To si to vymýšlíte? Nebo to myslíte vážně?!" Řekla jsem až moc nahlas.
Oba detektivové se na mě otočili.
,, Co tu děláte?" Řekl ten starší.

,, Pracuju tady. Jsem z laborky." Odpověděla jsem. Starší detektiv vypadal, že mi to i věří, ale Sherlock řekl: ,, Ne, nepracujete tady. Jste teprve studentka. Vysoká? Na střední jste už starší.  Jste na vysoký. Studujete žurnalistiku. A tady nemáte teď co dělat."

,, Jak jste to věděl?"

Sherlock už otevíral pusu ale detektiv ho zarazil : ,, Sherlocku máte vyřešit vraždu ne si tady povídat! Vy," ukázal na mě ,, jděte pryč. Tady nemáte co dělat. Běžte."

Bezzeslova jsem vyšla ze dveří. Šla jsem doĺů po schodech a přemýšlela, že ten Sherlock zas tak hloupý není.

Sundala jsem si plášť a zavěsila ho na věšák.
Vykročila jsem do ulice s pocitem, že jsem nic nezjistila.

Cestou domů jsem přemýšlela o čem napíšu článek na náš školní web.

Ale něco mě napadlo. Napíšu o Sherlockovi. Aspoň v diskuzích zjistím i něco víc.

*****

Přišla jsem domů, no domů, do svého vlastního bytu.
Bylo tam ticho jako každý den. Hned jsem zapla notebook a dala vařit vodu na kafe, bude to dlouhá noc. V kabelce jsem začala hledat mobil ale nebyl tam. Prohledala jsem celý byt ale nenašla jsem ho! Přemýšlela jsem kde jsem ho mohla nechat.
Šla jsem do koupelny a do vany jsem napustila vodu.
Svlékla jsem se a s hrníčkem s kafem  a notebookem jsem zalezla do vany.
Hrníček a počitač jsem dala na stoleček ktery jsem měla nad vodou.
Nejdřív jsem jen tak klikala na klavesnici a hned to vymazávala.
Vzala jsem si krabičku cigaret a jednu dala do pusy. Když jsem její konec dala do plamenu ohně u svíčky zasyčelo to.
Potáhla jsem a odklepla do popelníku. Při menší dávce nikotinu jsem se rozepsala.
Psala jsem do dvou hodin ráno. Tak moc mě to chytlo, že jsem nemohla přestat.
Když jsem dopsala a dala to na stránky šla jsem se kouknout na jeho webové stránky.
Při čtení jeho stránky jsem zase obracela oči. Ikdyž co mi dneska řekl trochu pohlo s mími pochybami ale nebyl to až tak velký důkaz jeho "velkeho" mozku.
Klikla jsem na informace.
Celé jeho jméno: Sherlock Holmes
Adresa: Baker Street 221B
Byl to detektivní poradce, ani jsem dřív netušila, že něco takového existuje.

*
Za čtyři hodiny stávám. To se mi ani nechtělo spát ale veděla jsem, že bych přes den někde usnula.
Přes všechny své psychické přemluvila jsem zaklapla notebook, zhasla lampičku a hned jsem usnula.